Silnice vede - až na vzácná lidská sídliště - převážně syrovou přírodou, zmizela už i železnice, jež nás provázela ještě kus nad polární kruh.
Najednou je všechno ještě drsnější, třebaže sníh už zase někam zmizel. Poslední benzinku jsme minuli před mnoha hodinami. Projíždíme krajinou bez obydlí, stromů i keřů zbrázděnou hluboko do pobřeží zakouslými mořskými fjordy a porostlou jen zelenými lišejníky.
A pak se ve srázu pod cestou něco hnulo. Na silnici klikatící se před naším autem znenadání skočilo velké hnědobílé zvíře. Na hlavě mělo doširoka rozvětvené paroží.
Přivítal nás statný sob. Tak přece tu je život.
Najednou začínají na mořském pobřeží prosvítat barevné rybářské domečky. A u silnice se vyloupl nápis "toll road" čili výzva k zaplacení mýtného.
|
Leťte zdarma, kam chcete. Soutěžte o dvě zpáteční letenky do kterékoli evropské destinace, kterou si vyberete. |
Tady už není o civilizaci pochyb. Jsme mnohem severněji, než leží třeba Island, a na přibližně srovnatelné rovnoběžce s Grónskem či Sibiří.
Naším cílem je Nordkapp, nejsevernější cíp Evropy, jakého lze dosáhnout "suchou nohou". Nazvat ho pevninou by byla lež, neboť nekřesťanské jednosměrné mýtné (zhruba 700 českých korun v přepočtu za dva cestující v autě) jsme zaplatili za šestikilometrový podmořský tunel, který vede z kontinentu na severonorský ostrov Mageroya.
|
|
Ždímání našich bankovních karet (opravdu lze v téhle pustině platit elektronicky!) není ani zdaleka konec. Logicky si zde domysleli, že kdo se dotrmácí až sem, už se těžko před něčím zastaví. A tak samozřejmě platíme dalších asi 700 korun - tentokrát ovšem za každou osobu - jako "vstupné" na vysněný Nordkapp.
Až tam pojedete, nečekejte za své peníze přírodní zázraky, byli byste zklamaní. Museli jsme si vystačit s pocitem, že jsme "tu" byli.
Na konci světa na třísetmetrové skále nad nekonečným oceánem, proslulé fotografiemi s drátěnou zeměkoulí, nás aspoň potěšilo, že v arktickém kraji lze klidně chodit v šortkách a sandálech. Pobřeží severního Norska ohřívá Golfský proud, takže v létě je tu asi o 20 stupňů Celsia tepleji než na Sibiři, a dokonce ani v zimě tu prý moře nezamrzá.
Půlnoční slunce nepřekvapí, za tím se sem přece jezdí. Každý rok, od 11. května až do 31. července. V zimě, kdy je tu zase 24 hodin denně tma, se sem nikdo nedostane bez sněžného skútru. Ale ani v létě není snadné zahlédnout zlatý kotouč, jak se jen skloní k mořské hladině a znovu začne stoupat. Na severní zeměpisné šířce 71 stupňů 10 minut 21 vteřin se prohání vítr tak divoce, že dokáže zahalit azurové nebe během deseti minut těžkými šedivými mračny.
V tu chvíli si rádi odpouštíme čtyřhodinovou túru tundrou na doopravdy nejsevernější výběžek Evropy, mys Knivskjellodden, ležící ještě o 27 vteřin zeměpisné šířky severněji než Nordkapp. Spokojíme se s krátkým pohledem a rychle prchneme do podzemního labyrintu.
|
MŮŽE SE HODIT Jak tam dojet |
To šílené vstupné u vjezdu se platí, jak se nakonec ukazuje, za procházku jakýmsi jeskynním chrámem konzumu. Podobně jako u jiných přírodních divů světa, třeba Niagarských vodopádů nebo islandských gejzírů, i tady je jakýmsi hlavním oltářem suvenýrový supermarket přetékající zaručeně místními, a proto patřičně drahými cetkami. Ty samozřejmě ztrácejí jakoukoli hodnotu přesně ve chvíli, kdy jsou zaplaceny. Snad je proto smysluplnější usednout do panoramatického kina nebo k některému z barových pultů.
Ale pozor, mají tu i opravdovou svatyni! Nordkapp se pyšní kaplí (ovšemže nejsevernější ze které novomanželé často odcházejí přímo do apartmá, jež údajně nabízí nezapomenutelný panoramatický výhled v celém okruhu 360 stupňů na severní oceán i pevninu. Prý mají nadlouho dopředu vyprodáno.
Nemohli jsme si ten unikát prohlédnout, při naší návštěvě se tam zrovna odebíral čerstvě sezdaný polský pár středního věku. Čtyřiadvacetihodinový pobyt i se šampaňským je stál zhruba deset tisíc korun.
Nakonec jsme zjistili, že kupodivu nejpoutavějším přírodním divem celého dalekého kraje se zdá být Kirkeporten, kam se vstupné nevybírá. Je to jakási skalní brána a dojdete k ní za půl hodiny přes kopec ze zátoky s rybářskou vesnicí Skarsvag. V létě mezi půlnocí a druhou hodinou ranní lze skrz ten kamenný oblouk za jasného nebe pozorovat noční slunce.
V Norsku jsou skutečně mnohem krásnější a Česku bližší atrakce než Nordkapp. Došlo nám to, když jsme nasedali do auta s vidinou bezmála čtyř tisíc kilometrů zpáteční cesty do Prahy ze 71. na 50. rovnoběžku.
Přesto Nordkapp nějak záhadně přitahuje poutníky všeho druhu, obyčejné turisty stejně jako thajského krále. Ten zde byl v roce 1907 a má na místě malou svatyni. Čechům se snad Nordkapp jeví magický proto, že je odtud mnohem blíž než do Prahy na severní pól vzdálený "pouhých" 2100 km.
 Do třísetmetrové výšky nad mořskou hladinou se tyčí šedivé skály nejsevernější výspy Evropy, Nordkappu. |
 Pohlednice z Nordkappu ukazuje místní fenomén: půlnoční slunce |
 V protisměru: sob |
 Pohled na Skarsvag, jednu z rybářských vesniček na dalekém severu, ze stezky vedoucí ke skalní bráně Kirkeporten |
 Soby potkáte ve Skandinávii nejen na Nordkappu, rádi se procházejí po lesních silnicích v mnoha koutech severní Evropy |
