Pod rozeklanými věžemi vápencových skal se ozývá halasení. Ve tři sta metrů vysoké stěně kousek pod vrcholem se na skalní římse krčí pár postaviček. Nejsou to ani horolezci, ani šílenci, ani sebevrazi. Ne, nejsou tam uvízlí po nebezpečném pádu, jsou tam dobrovolně. Vykračují si to po via ferratě,úzkém chodníčku po obvodu skály, připevnění na ocelové lano. Italské Dolomity jsou oblastí, která je na podobné legrácky jako stvořená. Zejména horský masív Brenta o rozloze 40 krát 12 kilometrů je protkán kilometry žebříčků, můstků a chodníčků, které zpřístupňují skály jinak vyhrazené pouze zdatným horolezcům. Vedou přes vysoko posazená horská sedla, napříč strmým skalním stěnám a šplhají se dokonce až na samé vrcholy. Chůze po nich není vůbec tak nebezpečná, jak se může zdát. Chce to smysl pro dobrodružství, dobré boty a základní jištění. K němu stačí úvaz, karabiny a krátké lano.
viz str. IV
- pondělí 15. listopadu 1999
