Phuket je skvělé místo na dovolenou. Čtyřicet kilometrů dlouhý a dvacet kilometrů široký tropický ostrov v jižním cípu Thajska, skoro až u rovníku, uprostřed Andamanského moře, byl před dvaceti lety jedním z prvních míst, které západní turisté v Thajsku objevili. Doby, kdy se zde bylo možné potulovat s batohem po liduprázdných plážích a přespávat nanejvýš ve skromně zařízených penzioncích, jsou však už pryč.
Dnes především na východní straně Phuketu, která oplývá desítkami kilometrů nádherných pláží, vyrostly stovky většinou nádherných, luxusních hotelů, do nichž ročně přijede na jeden a půl milionu turistů. Turisté ovládli města. V nich se jim nabízí vše, co potřebují. Značkové západní zboží za značkové západní ceny a jen o pár metrů dál místní dokonalé kopie tohoto zboží za cenu o řád nižší. Ušijí vám tu na míru do příštího dne oblek, v desítkách barů si můžete z tisíců místních slečen vybrat některou právě pro tuto noc, ale bezpečnější je za přibližně stejnou cenu povečeřet v některé z restaurací. Ty nabízejí kromě thajské kuchyně obvyklý turistický sortiment - pizzu, hamburgery, steaky, německé pivo, skotskou whisky, vše podmalováno posledními světovými hity.
Druhý den v poledne, když ležíte u hotelového bazénu a pokoušíte se hlavu bolavou z nočního putování po barech spravit ledovou whisky, přijde kdosi s podivným nápadem si půjčit auto. Nejdřív vás napadne, že o žádnou projížďku do města rozhodně nestojíte a zrovna tak netoužíte poznat pláž u nějakého jiného hotelu. Proč se někam trmácet, když je to stejně všude stejné. Nakonec se však necháte přemluvit a auto si půjčíte. Majitel půjčovny s vámi na cestu pošle i svého syna, který studuje na střední škole a umí docela slušně anglicky. Po několika kilometrech minete obří supermarket, ale pak najednou začíná jiný svět. Svět thajské vesnice.
Ta zem za městem je svěže zelená. Rýžová pole se střídají s palmami a tropickými lesy. Po pár minutách jízdy zastavuje auto u malého domku. Kolem jsou rýžová pole, louky, na kterých se pasou mohutní vodní buvoli, hned vedle silnice takřka jako plevel vyrůstají banánovníky. Na poli se v tropickém parnu lopotí asi desítka žen. Po kolena v mokrém blátě ručně vytrhávají rostlinky rýže. Na hlavách mají slaměné klobouky a jejich šaty září do dálky veselými barvami. "To jsou moje sousedky," říká paní Sai Džaj, které políčko patří. "Když potřebuji, přijdou mi pomoci, když potřebují ony, přijdu já," říká. Na dotaz, zda jí její políčko stačí k obživě, odpovídá, že sice jen tak tak, ale stačí.
V autě, které jede v tu chvíli po silnici, si další vesničan veze s sebou jinou brigádu. Na korbě jeho dodávky jede několik opic. Některé v kleci, ale některé sedí jen tak na okraji a se zájmem sledují cestu. "Jedeme na kokosy," vysvětluje vesničan. Bez opic si prý už nedovede představit, že by dokázal sklidit úrodu kokosových ořechů na své plantáži. "Mé opice jsou desetkrát rychlejší než já," směje se. "Ale já mám jen kokosy, to Anan, který bydlí tamhle přes silnici, je na tom líp. Má kaučukovou plantáž," dodává. Sem na vesnici turisté nezavítají, a tak je každý cizinec stále se zvědavostí vítán. "Pojďte nejdříve na plantáž," říká "kaučukový magnát" Chapmacrab Anan.
"Mám sto šedesát stromů," ukazuje s hrdostí na kus lesa, v němž jsou v pravidelných odstupech vysázeny gumovníky. Na části z nich jsou misky vyrobené z kokosů a do nich stéká kaučukové mléko. "To je moje banka, moje skoro všechno," říká a dává přivonět. "Jdeme ke mně domů." Dům jsou vlastně jen dvě místnosti. Klimatizace tu není, jen větrák u stropu, i celé zařízení je více než skromné. Barevná televize však samozřejmě nechybí, stejně jako velký obraz thajského krále Pchúmipchona Adundéta, tedy Rámy IX. "Král je dobrý, všichni ho tady máme moc rádi," říká a jen potvrzuje slova z turistických průvodců, kde se praví, že přestože je Thajsko konstituční monarchií, král je pro většinu místních předmětem takřka nábožné úcty. Po osvěžujícím šálku čaje přichází Ananova žena. "Půjdeme vám ukázat, jak se lisují kaučukové pláty," říká.
Kaučuk se totiž neprodává zpracovatelům v podobě mléka, ale nechává se zhoustnout. Poté se z něj tvoří na primitivním lisu pláty gumy. Ty se nechají na slunci uschnout a pak se posílají na další zpracování do továren ve městech. Nedaleko Ananova kousku lesa jsou však ohromné plantáže opravdových kaučukových králů, plantáže, vedle nichž stojí malé továrničky, kde kaučukové mléko zpracovávají desítky lidí. Práce je to tvrdá - na plantáže vyrážejí dělníci už před ranním rozbřeskem. "Já jsem svým pánem," říká hrdě Anan. "Za kaučuk a kokosy dostanu měsíčně kolem sta dolarů. Když prodám ještě nějaké ovoce, rýži a slepice, tak nám to k životu stačí," usmívá se doširoka Anan, kterému stojí u domu i rozhrkaná toyota. Syn a dcera však doma nezůstali. "Odešli na pobřeží, dcera pracuje v hotelu a syn v jednom obchodu. Nemůžu jim to zazlívat, chtějí žít líp," dodává na rozloučenou. Loučíte se a Anan vám ještě na památku přidá svůj nůž na řezání kaučukovníku. Chcete mu něco zaplatit, ale on dodává: "Ne, to je dárek." Odjíždíte a máte pocit, že jste právě zažili chvilku v mizejícím světě. Světě kaučukových plantáží.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT: Do Phuketu existuje pravidelné letecké spojení z Bangkoku, některé cestovní kanceláře a letecké společnosti tam však létají přímo. Delší, ale nepoměrně levnější je cesta klimatizovaným autobusem, který jezdí do Phuketu z Bangkoku velmi často.
JAK NAKUPOVAT: Při nákupech smlouvejte velmi tvrdě. Cenu, především u kopií značkového zboží, se mnohdy podaří srazit až na třetinu.
KDE SE NAJÍST: Často lepší než oběd v noblesní restauraci je pouliční stánek. O hygienu se bát nemusíte, Thajsko patří po této stránce k nejlepším asijským zemím.
lubos.palata@mfdnes.cz
 Lisování surového kaučuku u domu pana Anana. |
 Vodního buvola můžete také v chomutovské zoo potkat. |
