Mořské pláže kolem Antalye přeplněné tisícihlavými davy nebo rušné bulváry Istanbulu vám tu budou připadat jako z jiné planety, přesto jste stále v jedné a téže zemi. Tam, kde mohutné toky Eufratu a Tigridu stékají z Anatolské plošiny a míří k jihovýchodu do rozpálených plošin u Perského zálivu, tam se táhnou daleké obzory turecké Mezopotámie. Když zamíříte zraky k severu, spatříte horské řetězce pokryté dlouho do jara sněhem, opačným směrem na jih pak tušíte vyprahlé pouště Sýrie a Iráku.
Mezi národy a náboženstvími
Turecká Mezopotámie (či jihovýchodní Anatolie, jak se region oficiálně jmenuje) byla vždy křižovatkou kultur. Procházely jí důležité cesty z mezopotámského sídelního jádra ke Středozemnímu a Černému moři, stýkaly a stýkají se tu různá etnika a náboženství. Není divu, do Jeruzaléma to odtud není zrovna daleko, oblast hrála významnou roli v rané fázi křesťanství i později v počátcích šíření muslimské víry. Leckterý kulturní nános sice staletí odnesla, mnoho však zůstalo.
Turecká Mezopotámie je dnes přesvědčivě islámskou oblastí, ale ještě poměrně nedávno tomu tak úplně nebylo. Němými svědky minulé náboženské různorodosti jsou vedle mešit i četné křesťanské, často arménské, kostely.
Etnická pestrost se zachovala dodnes, žije tu turkické obyvatelstvo (Turci), Arabové a Kurdové. Nebylo to samozřejmě soužití vždy klidné, a to ani v nedávné době. Období první světové války přineslo i zde hrůzné masakry Arménů a oblast kolem Diyarbakıru byla válečnou zónou mezi tureckou armádou a radikálními Kurdy, reprezentovanými Stranou kurdských pracujících, ještě na přelomu 20. a 21. století.
Hradby, z nichž se tají dech
Tip na dovolenouVyberte si z pestré nabídky zájezdů do Turecka na Dovolena.iDNES.cz. |
Právě Diyarbakır, hlavní centrum kurdské komunity, patří k tomu nejlepšímu, co se v turecké Mezopotámii dá vidět. Láska na první pohled to nejspíš nebude, na to je město přece jen poněkud zanedbané a chaotické, ale odjíždět se vám možná taky nebude chtít.
Pohyb po Diyarbakıru znamená silný nápor na smysly, který přichází hned, jak se přiblížíte na dohled k místním hradbám. Ty jsou vystavěné z černého bazaltu, přísné a odrazující, dlouhé 5,5 kilometru, vysoké až 10 metrů a téměř dokonale dochované. Část hradeb pochází ještě z římského období a téměř nic z nich není mladší než z 12. století. Tohle všechno nemusíte při příjezdu do města vědět, přesto vás první pohled na diyarbakırské hradby nejspíš uvede v úžas a možná i probudí pocit vlastní nicotnosti. Žádný div, mezi podobnými stavbami světa ustupují hradby Diyarbakıru pouze Velké čínské zdi.
Hradby Diyarbakiru
Po velké části zdejší ohradní zdi se dá projít pěšky, z hradeb přehlédnete většinu starého města i opodál tekoucí Tigris, ale dávejte pozor: s nějakými zábradlími si tu samozřejmě starost nikdo nedělá a terén nahoře je značně nerovný.
Prakticky všechny budovy starého centra Diyarbakıru byly stejně jako hradby vystavěné z místního tmavého bazaltu. Nádherná je hlavní mešita Ulu, stojící v místě staršího raně křesťanského kostela. Na její nádvoří i do svatyní neustále proudí davy muslimů k modlitbě, všimněte si především západní stěny hlavního nádvoří s nádhernou kamenickou výzdobou.
Naproti přes náměstí, které je sociálním centrem města, najdete karavanseraj (tímto názvem se označovaly pouštní hostince, pozn. red.) Hasan Paša, v němž jsou dnes umístěné řemeslnické krámky, čajovny a restaurace a je odsud blízko i do labyrintu uliček krytého tržiště (Kapalıçarşı).
Naopak stranou ruchu, ztracený v úzkých křivolakých uličkách, stojí arménský kostel Surp Giragos. Po nedávné rekonstrukci zase slouží nečetným místním věřícím, mělo by se vám povést nahlédnout alespoň škvírou dovnitř.
Arménský kostel Surp Giragos v Diyarbakiru
Karavanseraj v Diyarbakiru
Dojmy ze všech památek, staletí i dynastií ale v Diyarbakıru přehlušuje současnost. Vzhledem k tomu, že do města nepřijíždějí prakticky žádní návštěvníci ze Západu, budete na ulicích středem pozornosti. Islámský kód chování je tu méně striktní, než byste čekali, a to navzdory tomu, že mnoho žen v Diyarbakıru nosí šátky nebo chodí úplně zahalené. A tak se vám klidně může stát, že se s vámi skupinka dívek z místní univerzity bude chtít vyfotit, občas vás někdo pozve na čaj, naškrábe na kus papíru mailovou adresu pro příští návštěvu nebo se s vámi prostě bude chtít dát do řeči. Neumíte-li turecky, tak posledně řečené ovšem může být potíž, z místních nezná angličtinu prakticky nikdo, občas jen narazíte na nějakého bývalého gastarbeitera, který vládne němčinou.
V ulicích Diyarbakiru
V ulicích Diyarbakiru
Navzdory dříve nevalné pověsti je dnes Diyarbakır poměrně bezpečným městem. Pouliční krádeže se ale vyloučit nedají a turisté tu jsou pro poberty více než nápadným cílem. Dávejte si pozor na peněženky a fotoaparáty, hlavně v odlehlejších uličkách.
Mizející slum v citadele v Diyarbakiru
Místo, kde se narodil Abrahám
Na rozdíl od převážně tmavého Diyarbakıru vládnou ve 200 kilometrů vzdálené Şanlıurfě pestřejší barvy a není to jen žlutým vápencem, ze kterého postavili většinu budov starého centra. Město, běžně nazývané pouze Urfa (přívěsek Şanlı, což turecky znamená "slavný", pochází teprve z roku 1984), je totiž významným poutním místem, kam proudí tisíce dnes převážně muslimských věřících.
Jde o značně konzervativní město, v němž prakticky všechny ženy a dívky nosí závoj či šátek, kompenzují si to však těmi nejpestřejšími barvami, které si dokážete představit. Procházka ulicemi Urfy je tak pastvou pro oči, která se hned tak nevidí. Na druhé straně večer si tu moc zábavy neužijete, po deváté hodině je venku zcela vylidněno a v téměř milionovém městě existují jen čtyři (!) podniky, kde se dostane alespoň pivo, ale samozřejmě žádný jiný alkohol.
Nádvoří Velké mešity v Şanliurfě
Centrum posvátného okrsku tvoří tzv. Abrahámova jeskyně, místo, kde se snad narodil biblický patriarcha Abrahám (arabsky Ibrahím), uctívaný křesťany i muslimy. Jeskyně je součástí komplexu, který sestává z několika mešit a rafinovaného systému umělých nádrží, bazénů a spojovacích kanálů, to vše stíněné korunami vzrostlých stromů. Pokud sem přijedete v létě, tak ochranu před sluncem i relativní chlad od vody jistě oceníte, teploty kolem 45 °C tu jsou od června do srpna normou.
Muslimští poutníci u posvátné nádrže v Şanliurfě
Nad vstupem do Velké mešity v Şanliurfě
Bylo to právě tady, kde se měl podle legendy krutý panovník Nemrut pokusit upálit Abraháma na hranici, ta se ovšem na boží zásah přeměnila ve vodu a připravené palivo v ryby. A právě o ty ryby dnes jde, v největší nádrži jich plavou tisíce a jsou považované za posvátné. Věřící je sem chodí krmit a pohled na stovky vesměs muslimských poutníků – jednotlivců, rodin i třeba celých školních tříd – jak nakloněni nad posvátnou nádrž hází kaprům krmení patří k těm, které nevymizí z paměti. Vznešenost dodávají místu i elegantní arkády, lemující nádrž ze dvou stran.
Může se hoditNečekejte zázraky, získat předem alespoň trochu slušnou mapu Diyarbakıru nebo Şanlıurfy není možné a i dalších informací se najde jen poskrovnu. Pár zajímavostí se dočtete na www.turkeytravelplanner.com, jako zdroj může posloužit i oficiální průvodce po Turecku www.goturkey.com. Informační centrum s anglicky mluvícím personálem najdete v Diyarbakıru v bývalé citadele. Doprava Kromě Sun Expressu lze koupit letenky předem po internetu a ceny jsou mírné, málokdy více než 800 Kč za jednosměrný let. Letiště se nacházejí v Diyarbakıru, poblíž Şanlıurfy, v Gaziantepu i v jiných městech. |
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
