Nepředstavujte si však nějakou obyčejnou naučnou stezku. Tato má více než tři tisíce kilometrů a vede od severního Sinaje až po Asijút hluboko v egyptském vnitrozemí.
Bible je na informace skoupá
Všichni známe scénu z betlémů, které ve vánočním čase zdobí domácnosti po celém světě – skupina tří mudrců z Východu, nebo také „králů“, označila novorozeného Ježíše za budoucího krále Židů. Už méně je známo, co podle bible následovalo. Vládce Judeje Herodes Veliký se totiž začal obávat o svůj trůn a údajně nařídil vyvraždit betlémské kojence. Neví se přesně, kolik jich bylo, a jestli se událost vůbec odehrála.
Stejně tak není jisté, zda Svatá rodina skutečně do Egypta uprchla. Evangelia si v tomto odporují a cestu stručně zmiňuje pouze Matouš. Sdílnější jsou pak některé apokryfní texty. Podle nich zůstala trojice v Egyptě asi tři nebo čtyři roky. „Zůstala“ není úplně přesné slovo – během oné doby byla totiž téměř neustále na cestě.
Po jejích stopách putují poutníci už celá staletí, ovšem egyptské ministerstvo turismu se rozhodlo učinit cestu přístupnější, přehlednější, zkrátka přátelštější pro věřící i turisty. Ve spolupráci s Vatikánem, křesťanskými diecézemi v Egyptě i v zahraničí a dalšími organizacemi pracovalo už od roku 2013 na zkvalitnění cest, map i informačních tabulí, budování turistického zázemí a opravě památek na jednotlivých místech. Úsilí konečně přineslo ovoce a ačkoliv není dálková trasa stále zcela hotová, letos si ji turisté mohli poprvé projít celou.
Jednou z prvních zastávek Svaté rodiny v Egyptě bylo Pelusium, kdysi rušný přístav, dnes bohaté archeologické naleziště.
„V rámci podpory spirituálního turismu – nazývat ho náboženským mi nepřijde správné, protože tím bychom ho vyhrazovali jen křesťanům – chceme přesunout pozornost i do méně vyhledávaných míst, třeba Horního Egypta,“ vysvětluje profesor Adel Gendy, který se podílel na přípravě projektu.
Strom, díže a pevnost jako němí svědkové
Cesta začíná – stejně jako ta Ježíšova před více než dvěma tisíci lety – na severním Sinaji. Vede nehostinnými pouštními oblastmi přes zaniklé město Pelusium. Dnes bychom tu našli jen pár archeologů, kteří odhalují fascinující příběhy z minulosti: o tom, jak zdejší přístav pomalu mizel pod nánosy písku, i o vaření jednoho z nejstarších piv na světě.
Další zastávkou Svaté rodiny bylo Bubastis, dnešní Tell Basta. Ježíš tady učinil dva ze svých prvních zázraků: ze země přivedl do studny pramen vody a všechny falešné chrámy a idoly se v jeho přítomnosti rozpadly. To prý místní rozčílilo natolik, že se trojice musela dát opět na cestu.
 V Bubastis našli archeologové řadu kočičích soch a mumií. Centrum kočičího kultuTuristé by se v Tell Basta měli zdržet o něco déle a prozkoumat trosky staroegyptského paláce a chrámu zasvěceného kočičí bohyni Bastet, po níž získalo město své jméno. Během éry 22. a 23. dynastie na počátku prvního tisíciletí př. n. l. se jednalo o sídlo faraonů. Podle archeologů, kteří tu neúnavně pracují už od poloviny 19. století, je zde největší koncentrace kočičích mumií a soch. |
Další kroky vedly rodinu do Mostorodu, který dnes známe jako Al-Mahamma, což v překladu znamená „lázeň“. Název odkazuje na příběh o Panně Marii, která zde prala prádlo a koupala svého syna. Na cestě zpět do Palestiny Ježíš nechal ze země v Mostorodu vytrysknout pramen, který zde vyvěrá dodnes. Jako na mnoha jiných místech spojených s putováním Svaté rodiny, i tady později vyrostl kostel. Tento konkrétní je z 12. století.
V údolí Vádí Natrun těžili staří Egypťané natron, který se užíval pro mumifikaci. |
Kroky poutníků poté směřovaly na severovýchod. Obyvatelé města Cebneceret, dnes zvaného Samannud, je přijali vstřícně, za což si vysloužili požehnání. Dodnes tu ve velké úctě chovají díži, ve které údajně Panna Marie hnětla těsto na chleba pro syna a manžela.
Pouštní oblast Vádí Natrun, vzdálená asi sto kilometrů od Káhiry, se stala jejich dalším přechodným domovem. Jen tři sta let po nich se tu začali usazovat křesťanští poustevníci, jedni z nejranějších mnichů na světě. Některé poustevny a kláštery se zachovaly dodnes a v rámci přípravy stezky prošly náročnou rekonstrukcí. Mezi nimi i nejstarší a nejbohatší klášter sv. Makaria z poloviny 4. století, který je používaný i v současnosti.
Ve Vádí Natrun se dochovaly čtyři kláštery, které v nedávné době prošly nákladnou rekonstrukcí.
Cesta Svaté rodiny i dnešní dálková trasa se pak stáčí ke Káhiře. V El Mataria, která je dnes částí káhirského předměstí, usedli zmoženi dlouhým pochodem do stínu sykomory, které se začalo říkat strom Panny Marie. Tu zde najdete dodnes. Obklopuje ji nízký plot, příliš mnoho cestovatelů totiž v minulosti podléhalo pokušení utrhnout si ze stromu list nebo uštípnout kus dřeva jako suvenýr.
Němým svědkem pobytu Svaté rodiny v dnešním hlavním městě je Babylonská pevnost, postavená kolem roku 30 před naším letopočtem. V Ježíšově době ji obývala XIII. legie, která ručila za poslušnost Egypta vůči Římské říši. Na její dostavbě údajně pracoval i samotný sv. Josef, Ježíšův pěstoun. V Káhiře žila rodina asi tři měsíce v jeskyni, na níž dnes stojí kostel sv. Sergia a Baccha ze 4. století. Jeskyni byste tu našli i dnes, je ale deset metrů pod zemí a v době záplav se často ocitá pod vodou.
Vzhůru do Horního Egypta a zpět
V Maadi, jiném káhirském předměstí, se rodina nalodila na plachetnici a vydala se na jih. Do dnešní doby se dochovaly schody, po kterých měla trojice scházet k řece. V roce 1976 se tu odehrála zvláštní událost, občas interpretovaná jako zázrak. Nil ke schodům vyplavil bibli, otevřenou na stránce s citátem: „Požehnán buď lid můj egyptský“. Kniha je uložená v místním kostele.
Na úpatí hory Gabal al-Tayr, jíž se přezdívá Dlaňová hora, zanechal Ježíš otisk dlaně na kameni, který se na něj málem zřítil, když se zde s rodinou zastavili na krátký odpočinek. Stezka dnes poutníky dovede až ke kostelu vytesanému ve skále, kde slavný otisk uchovávají.
V kostele vytesaném ve skále v Gabal al Tayr uchovávají údajný otisk Kristovy dlaně.
Odtud se stáčí na západ do Qussqamu nedaleko města Asijút, kde se rodina zdržela nejdéle, asi šest měsíců. Podle apokryfních textů se přitom jednalo o vyprahlé a celkově bezútěšné místo s jedním chatrným domkem a studnou. Právě tady se Josefovi opět zjevil anděl, aby mu pověděl, že Herodes je mrtev a v Palestině je bezpečno.
Z opuštěného domečku měl po jejich odchodu vzniknout svatostánek pojmenovaný po Panně Marii a později i klášter Al Muharraq, který je dodnes osídlen. Egyptští křesťané (tzv. koptové) ho bez nadsázky považují za druhý Jeruzalém a přítomnost etiopských mnichů je zdokumentována už ve 4. století. Zvlášť mezi etiopskými turisty se proto jedná o populární cíl. Největší pozornost budí kamenný oltář, který údajně před více dvěma tisíci lety sloužil jako postýlka malého Spasitele.
Samotný Asijút je dnes rušným hlavním městem stejnojmenného guvernorátu. Ježíš by byl se svým dílem nejspíš spokojen – více než 50 % místních obyvatel vyznává křesťanskou víru, což je nejvíc v celé zemi. |
Poslední zastávkou je Durunka, místní starobylý klášter a dvě jeskyně, ve kterých rodina přespala. V roce 1986 se tu údajně zjevila Panna Marie, podle místních aby „potvrdila pravdivost koptské náboženské tradice.“
Více informací o jednotlivých zastávkách Svaté rodiny v Egyptě se dozvíte zde.
