VIDEO: Středověkou pevnost v Sýrii užíval Islámský stát, teď tu řádí turisté

  • 0
Islámští radikálové ještě nedávno z pevnosti Kalat Džaabar podnikali útoky, teď k této historické stavbě z 12. století znovu míří turisté z válkou rozvrácené Sýrie. V horkém červnovém dni se rodiny fotografují a někteří šplhají na starou cihlovou zeď, z níž lze dohlédnout na umělé Asadovo jezero vybudované v provincii Rakka.

Abdalláh Džábir přijel s dětmi poprvé, i když je jejich dům vzdálený jen hodinu jízdy autem. Často jim ukazoval fotografie ze svých dětských výletů do pevnosti a sliboval, že tam jednou pojedou společně. „Snily o tom, že jednou uvidí Kalat Džaabar. Dnes jsem je sem přivezl,“ říká jednačtyřicetiletý Džábir.

Na kopci, kde pevnost stojí, býval opevněný hrad zřejmě už v době začátků islámu, současná stavba se ovšem připisuje sultánovi Núr ad-Dínovi, který nechal hrad ve 12. století přestavět do současné podoby. V roce 1974, kdy vzniklo v rámci výstavby přehrady Tabka Asadovo jezero, se z pevnosti stal ostrov a s pevninou ji spojuje jen úzký násep.

Patří k ní mešita a bývalo zde muzeum s desítkami artefaktů, které však vyplenili členové samozvaného Islámského státu (IS).

Pevnost se nachází 50 kilometrů od města Rakka, v níž měla tato organizace, která obsadila v roce 2014 sever Sýrie, hlavní stan. V roce 2017 dobyli pevnost kurdští bojovníci zapojení do boje proti IS.

Před několika lety tu řádil Islámský stát, dnes už Kalat Džaabar opět patří turistům.

Pevnost byla pro IS strategické místo, na němž se připravoval k útokům a odkud měl výhled na svou největší věznici v Sýrii. Na okraji pevnosti jeho bojovníci vykopali zákopy, v nichž cvičili dětské vojáky, tvrdí občan Rakky, který se ještě teď bojí říci pravé jméno a označil se jako Muhammad. „Obyvatelé sem chodit nesměli, byla to vojenská oblast, teď se to ale znovu probouzí,“ řekl.

Lidé pevnost objevují také díky obnovenému provozu lodí po Asadově jezeře a společným piknikům na jeho písčitých březích.

Skupinka mladých mužů si za hlasité arabské hudby rozložila u jedné ze zdí pevnosti na stolku ovoce a začala kouřit vodní dýmky.

Radván Kahavátí je až ze středomořské Latákíje vzdálené pět hodin jízdy. Přivezl celou rodinu. „Jsme tady za turistikou a taky, abychom změnili prostředí. Dcera chtěla, abych je sem vzal, protože se o Džaabaru učila ve škole,“ řekl.

,