Na rozdíl od českých pískovcových skal byly Súľovské skály vytvořeny z mnohem tvrdšího třetihorního slepence a díky této hornině se mohou pyšnit unikátními a neokoukanými tvary, které někomu připomínají obrovská betonová termitiště, jinému zase skalní útvary v turecké Kappadokii.
V okolí Súľova najdeme jak fotogenické skalní věže, vyčnívající vysoko nad koruny stromů, tak i skalní města, soutěsky či obrovské skalní brány. Velmi atraktivní krajina zatím odolává většímu přílivu návštěvníků, čemuž naštěstí pomáhá velmi členitý terén i absence infrastruktury. Je tedy třeba si připravit svaly a svačinu na celý den.
Kolem Gotického okna na Súľovský hrad
Vyrážíme z horské obce Súľov, kterou ve tvaru obrovské podkovy obkružuje zalesněný hřeben se skalními městy. Kousek od centra obce u malého lesního parkoviště začíná zelená značka, která strmě stoupá k Súľovskému hradu. Stezka se klikatí přes kořeny staletých buků, odvážně obtáčí kamenné věže a proplétá se skalními štěrbinami.
Nevybrali jsme si věru snadný začátek. Nicméně odměnou za tento krpál jsou nám hezké výhledy z vrcholků skal a také pohled na jednu z nejznámějších skalních bran na Slovensku, na tzv. Gotickou bránu. Toto třináct metrů vysoké skalní okno je bohužel nepřístupné a lze jej pouze spatřit z dálky z jedné z bočních vyhlídek. Kdo chce vynechat sportovní nástup a do skal putovat po pohodlnější cestě, může zvolit paralelně vedoucí červenou značku.
Strmý výstup k Súľovskému hradu prověří vaši fyzičku.
Súľovský hrad. Dnes už tu trčí jen torzo zdi a povětšinou jen těžko rozeznáváme co je dílem přírody a co vzniklo rukou člověka.
Konečně přichází poslední skalní výšvih a před námi se objevuje žebřík, kterým se protáhneme na nejvyšší terasu zříceniny Súľovský hrad. Tento strážní hrad z 15. století byl postaven na neobyčejně odlehlém a exponovaném místě, přímo na vrcholcích skal. Dnes už tu trčí jen torzo zdi a většinou jen těžko rozeznáváme, co je dílem přírody a co vzniklo rukou člověka.
Podle jedné z pověstí museli sulovští páni jako daň králi každoročně odevzdávat dvě obrovské sovy, které dokázaly ulovit i zajíce nebo lišku. Byl to vzácný výr velký, který dodnes v oblasti Súľovských vrchů hnízdí.
Rozhled z hradu je vskutku impozantní, pod sebou máme jako na dlani celé údolí, na jihu se zvedají vzdálené kopce Strážovských vrchů, východním směrem přes údolí dobře vidíme lesnatý hřeben s vrcholy Kečka a Žibrid a severovýchodně od nás je dobře patrný jeden z našich dnešních cílů, mohutné skalní město pod vrchem Roháč.
Dechberoucí vzdušné výhledy
Sestupujeme na rozcestí, kterému se po skalním útvaru Indián říká Indiánský palouk, a odtud pokračujeme po červené značce k sedlu Pod Bradou. Vrchol Brada je dominantním bodem Súľovských skal a jedním z nejvyšších vrcholů v oblasti. Na severním úbočí Brady najdeme nejvyšší vodopád Súľovských vrchů, 15 metrů vysoký Hlbocký vodopád.
Turistická cesta na vrchol Brady ovšem nevede, a navštívit jej tak mohou jen horolezci. Nám bohatě postačí několik vyhlídek z úbočí, které nabízejí dechberoucí a velmi vzdušné pohledy do údolí. Obdivujeme oranžově zbarvené buky hluboko pod námi, promísené se žlutými korunami javorů a modřínů, mezi nimiž probleskují zelené borovice. Z lesa pak jako varovné prsty trčí jednotlivé skalní věže.
Vzdušné vyhlídky nabízejí dechberoucí výhledy do údolí.
Pokračujeme po lesní pěšině, která se klikatí pralesním porostem s mohutnými a bizarně zkroucenými kmeny buků k sedle Pod Roháčom. Odtud sestupuje do údolí žlutá značka, která se vrací k parkovišti pod Súľovským hradem.
Tato cesta vede kolem mohutné skalní brány, zvané příznačně „Obrovská“ a po sestupu strmým svahem můžete odbočit k jeskyni Šarkania diera. Jeskyně je volně přístupná a od vstupního otvoru můžete proniknout asi šedesát metrů dlouhou chodbou do jejího nitra.
Návrat do Súľova
My nakoukneme jen ke skalnímu oknu a pak se vracíme na hřeben a volíme o něco delší vyhlídkovou trasu, která pokračuje dál po vrcholové stezce. Stoupáme na lesnatý a plochý vrchol Roháče, na jehož jihozápadním úbočí leží nejznámější skalní věže, připomínající tak trochu skalní útvary v turecké Kappadokii. Ale za rozhledy musíme ještě popojít po zelené značce k vyhlídce zvané Kostol, odkud se otevírá výhled na vrchol Brada, protilehlý Súľovský hrad i na celé údolí.
Obrovská brána je široká asi 10 metrů a vysoká 11 metrů.
Z lesa jako varovné prsty trčí jednotlivé skalní věže.
Výlet po nejhezčích vyhlídkách Súľovských skal se pro nás pomalu uzavírá. Vzhledem k nedostatku času nemůžeme pokračovat po hřebeni na nejvyšší vrchol Súľovských skal a druhý nejvyšší bod Súľovských vrchů, 867 metrů vysoký Žibrid.
Sestupujeme tedy po modré značce úbočím vrcholu Kečka a směřujeme do Súľova. Ještě před příchodem do vsi ovšem odbočujeme po jedné z cest doprava a přicházíme na rozlehlé louky, tvořící jakýsi pomyslný obří amfiteátr ohraničený ze tří stran skalami.
Údolím se nese bečení ovcí, které spásají zdejší šťavnatě zelené pastviny. Šikmé podzimní slunce hezky nasvěcuje skalní města a my si při cestě zpět k zaparkovanému autu užíváme stále se měnících výhledů.
