Anthony Hopkins je můj člověk.
Můj člověk je i bloger, který napsal úvahu na téma Co bych dělal, kdybych měl u domu moře: "Mohl bych kdykoliv sejít ze schodů, otevřít dveře a bosý se bořit do vyhřátého písku cestou pro pohlazení slanou slzou mořské panny."
Musela jsem k tomuto přiznání dospět. Neboť i já jsem před lety podlehla módnímu davovému šílenství pod heslem: "Pryč s plážemi tlustých, rudobřichých povalečů, teď frčí adrenalin!" a vyrazila s cestovní kanceláří do Bretaně na kola. Po týdnu, kdy jsme totálně vyčerpaní a natěšení na dřepění v práci u počítače konečně usedli do karosy, požádala nás průvodkyně o vyplnění dotazníku. Na otázku, co by měla cestovní kancelář propříště vylepšit, můj syn odpověděl: "Koupit letadlo a odletět na Kanáry."
Přesně. Laskavě teď na chvíli zavřete oči a představte si ten pocit, kdy sebou plácnete břichem a tváří do horkého písku, voda tiše šplouchá a sluneční paprsky štípou, tak strašně příjemně a lehounce štípou do lýtek... A k tomu v duchu přidejte masáž lávovými kameny. V Praze ji pořídíte za několik stovek, na jadranském pobřeží stačí požádat dceru, aby vám záda obložila prohřátými oblázky z pláže – a pak, samozřejmě, vás nechala chvíli na pokoji.
Jak trávíte dovolenou u moře?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 16. června 2011. Anketa je uzavřena.
Plážová terapie? Doporučuji!
Bože, kdyby mi tak někdo nabídl práci, jakou zrovna teď inzeruje švédský lifestylový časopis Amelia. Hledá lidi, kteří by procestovali přímořská letoviska po celém světě. V popisu práce je "polehávání na plážových lehátkách, popíjení vína v místních tavernách a čtení knih", mezi nutnými předpoklady "schopnost dlouhou dobu odpočívat a nic nedělat".
Slovy psychologa Slavomila Hubálka – ležení na pláži je člověku přirozené z podstaty. "Je to takový nácvik na Olšany (pražský hřbitov – pozn.red.), neboť většinu našeho pobytu ve vesmíru strávíme mrtví," konstatuje prostý fakt.
Moře má pro nás, kteří žijeme na křídové tabuli pod Řípem, až mystickou dimenzi a mořské pobřeží jako takové je velké afrodiziakum. "Pláž, voda a krásné holky s co nejmenšími plavkami," vyjmenovává Hubálek, jenž je i sexuologem a nejspíš tedy ví, o čem mluví.
Jeden by předpokládal, že když mě napadne obvolat doktory s výzvou, aby překonali sami sebe a zapěli chválu na plážové povalečství, narazím. Omyl.
Internista a rehabilitační lékař Jan Hnízdil se přímo nadchne a má pro tento druh (ne)aktivity dokonce odborný eufemismus: plážová terapie. "Vřele ji doporučuji, neznám lepší způsob fyzické i psychické relaxace a vytržení z každodenního stresu, optimálně odehrává-li se bez mobilů a počítače." Už několik let po sobě tráví vždy dva týdny v létě s přáteli a rodinou na malé plachetnici. "Obepluli jsme Sardinii, Korsiku, turecké pobřeží, kotvili v opuštěných zátokách, váleli se na prázdných plážích, lovili ryby, pili víno, plavali, pozorovali delfíny, želvy karety... Je to takový energetický náboj, že z něj čerpám několik měsíců."
Prohřejte si kosti
Mnozí kožaři a onkologové nás samozřejmě varují před vráskami, stárnutím kůže a kožními nádory, ale to je jen jedna stránka zdravotnické osvěty. Ta opomíjená praví, že vitamin D, jehož zdrojem je právě slunce, je dobrý nejen pro zdravé kosti (mimochodem "prohřát si kosti", to je opravdu moc krásný výraz), ale i na roztroušenou sklerózu, Alzheimerovu chorobu či karcinom prostaty, o lupénce a atopickém ekzému ani nemluvě.
A následující věta dermatoložky Moniky Arenbergerové už bude vypadat téměř jako rouhání: "Aktivní vitamin D je podporován UVB zářením, tedy tím, kterého je nejvíc přes poledne a které je označováno za nejnebezpečnější."
Kombinace s mořskou vodou, která je nadto bohatá na magnezium, je úplně optimální, neboť uvolní mezibuněčné prostory a harmonické spojení organismu s vitaminem D proběhne o to dokonaleji. Slunce pak samo o sobě působí euforicky, ostatně v psychiatrii se léta využívá k léčbě depresí. A tak vlastně nepřekvapí, že mezi obdivovatele plážových povalečů patří i renomovaný psychiatr Cyril Höschl.
"Něco na tom bude, neboť mnohým ten bronz, dezinfekce a regenerace stále stojí za to a cítí se lépe než zesýrovatělí bleďouši."
Nicnedělání a válení se na pláži má podle profesora Höschla u těch, kdož je s prospěchem pěstují – nikoli u těch, kteří to nevydrží – na psychiku nepochybně podobný účinek jako relaxační metody, meditace, kontemplace (neboli nejvyšší stupeň modlitby) či autogenní trénink.
Bez manželky, milenky i dětí
A směle můžeme v tomto lékařskoplážovém rozboru pokračovat k dalším orgánům těla.
Třeba k zažívacímu ústrojí. "Tím, že člověk odpočívá, dostává ze sebe stres a jím způsobené bolesti žaludku či všelijaké záněty," usuzuje gastroenterolog Jan Martínek, byť varuje před rušivými elementy: "Ale nesmí tam být s manželkou, která ho stresuje, ani s milenkou, s níž se bojí, že bude přistižen, či s dětmi, které stále křičí."
Slunce umí skrze duši pohladit i srdce, jen pozor, abyste na sluníčku na delší dobu neusnuli. Neboť jak upozorňuje kardiolog Michael Aschermann, pod vlivem paprsků se roztahují cévy, a tak má pak srdce hodně práce, aby to všechno upumpovalo.
Takže zbývá už jen pár odborných rad, jak správně ležet. To prosím nepodceňovat, mám v rodinném albu několik momentek ze série "maminka nám usnula na břichu na pláži" a varuji, není to proporčně úplně ono.
V ženských časopisech najdete mnoho zaručených rad, jak na to: nejlepší je, když si na pláži lehnete na záda a mírně pokrčíte nohy. Vypne to kůži a zredukuje tu pomerančovou na stehnech.
Existují i rady, jak správně ležet pro změnu v houpací síti: rozhodně úhlopříčně, tak, abyste vyplnili celou síť, protože jinak vás budou bolet záda.
Pokud jde o ležení v písku, z čistě rehabilitačního pohledu na tom, jak ležíme, tolik nezáleží. Je jen dobré vyhýbat se lehu na břiše s hlavou vytočenou do strany anebo příliš dlouho ležet ve stejné poloze.
K čemuž rehabilitační lékař Hnízdil přidává bonmot: "Polohu bych měnil. Nejlépe v páru." Je třeba ještě něco dodat?
