Z lodí se rybi a další mořská havěť ručně vykládají na břeh. Do lodí se sype z obrovských pytlů a kádí po gumových skluzavkách ledová tříšť. Jsou jí naplněné i lavory a proutěné koše, do nichž se ukládají ryby.
Už teď v sedm ráno je docela teplo a zápach rybiny ovládá Sasoon Dock a jeho blízké okolí. Až teplota vystoupí na obvyklých třicet ve stínu, tak tu bude pro Evropana nesnesitelně. Přístav je v majetku státu. Jednotliví podnikatelé si místa pronajímají. "Já jsem obchodník, tohle místo mi patří," ukazuje muž v bílé lodičce a košili se zlatými hodinkami na místo, kde skupina žen a děvčátek třídí ryby, které před chvílí několik chlapců a mladíků vyložilo z bárky pod molem. Každý obchodník tu má svoje místo, kde jeho lidé okamžitě nakoupené zboží třídí a odnášejí do nedaleko stojících barevných náklaďáčků. Ty pak mizí v uličkách nenasytné čtrnáctimilionové megapole. Jiní si svůj díl odnášejí sami na hlavách, další naloží kádě na dlouhé dvoukoláky a s velkým úsilím je tlačí pryč.
Molo, na kterém se odehrávají obchody, při nichž vlastníci lodí inkasují na místě částky na okamžitě odebrané zboží, je z větší části zastřešené a obklopené špinavou vodou. Na zemi se válejí hromady ryb, které třídí ženy a dívky v barevných sárí. Policista s nezbytným knírem v hnědé uniformě a s dlouhou dřevěnou holí obchází dokolečka molo.
Okolo mola se přetlačují o místo rybářské lodě. Jejich posádky tvoří usměvaví chlapci, jen bosí v kraťasech a tričkách a neuvěřitelně hbití. Pokud právě nevykládají svůj úlovek či nesypou led do útrob lodi, tak ze špinavých sudů pumpují do lodních nádrží naftu. Na moři tráví obyčejně osm až deset dní, pak se vracejí k majiteli prodat úlovek a po krátkém odpočinku zase odrážejí pryč kamsi do vod Arabského moře. Bombaj je totiž hladová a ryb spotřebuje obrovské množství.
