Budova Říšského sněmu není žádná stařenka: v sousedství neméně známé Brandenburské brány ji podle návrhu architekta Paula Wallota postavili až v letech 1884 až 1894. V učebnicích dějepisu zakotvil její požár v roce 1933 a vztyčení rudé vlajky na jejím vrcholu v roce 1945, které se stalo symbolickým koncem druhé světové války. V šedesátých letech byly sice ruiny přestavěny, ale parlament se sem už nevrátil. Rozhodnutí, že se tak opět stane, padlo až na podzim roku 1991, po sjednocení Německa. V mezinárodní architektonické soutěži zvítězil projekt renomovaného britského architekta, Sira Normana Fóstera. Ten se mimo jiné rozhodl přistavět budově původní kupoli, ovšem ve stylu, který by souzněl s moderní architekturou konce 20. století. Impozantní skleněné dílo vysoké 23,5 metru a vážící 800 tun se stalo další dominantou města nad Sprévou. Přesto mnozí turisté odcházejí zklamáni. Patří mezi ně například ti, kteří se k Říšskému sněmu vydávají v domnění, že si teď v létě, kdy poslanci Bundestagu mají prázdniny, budou moci projít část nádherných prostor a nakouknout do rozlehlé "modré" jednací síně, jejíž záběry přinesly po znovuotevření Reichstagu snad všechny televizní stanice světa. Místo toho je však dva rychlovýtahy pro 40 osob v mžiku přestěhují z přízemí na střešní terasu. Tady je nečeká ani tak slibované fascinující panorama, jako kličkování pohledem mezi desítkami jeřábů, které nemilosrdně obkličují historický sněm. Zdaleka totiž nestojí pouze na největším staveništi světa, jak se říká prostoru, které by se za čas opět mělo proměnit v Postupimské náměstí. Náladu si lze ovšem vylepšit procházkou k vrcholu kopule, odkud je možné v hlubině pod sebou spatřit alespoň výseč modrého poslaneckého království, jemuž se díky tomuto technickému řešení dostává denního světla i přirozeného větrání. Pak už zbývá jen vystát frontu na jeden ze dvou dámských toalet a bleskurychlou zdviží se nechat doručit zpět k monumentálnímu schodišti... Tomu, kdo tuto podívanou nechce odložit až na příští tisíciletí, kdy už bude Reichstag obklopovat jistě pozoruhodná moderní čtvrť, lze jen poradit, aby sem zamířil raději hned poránu nebo až večer. Do září je zde otevřeno od 8 do 22 hodin, vstup volný. Snad nejjednodušeji se sem lze dostat ze stanice S-Bahn M. Friedrich-Strasse. Některé jiné trasy se sice na mapě mohou zdát romantičtější, případně kratší, v rozkopané skutečnosti ovšem nemusí vůbec existovat.
Reichstag? Raději snad až v příštím století...
Budova Říšského sněmu není žádná stařenka: v sousedství neméně známé Brandenburské brány ji podle návrhu architekta Paula Wallota postavili až v letech 1884 až 1894. V učebnicích dějepisu zakotvil její požár v roce 1933 a vztyčení rudé vlajky na jejím vrcholu v roce 1945, které se stalo symbolickým koncem druhé světové války. V šedesátých letech byly sice ruiny přestavěny, ale parlament se sem už nevrátil. Rozhodnutí, že se tak opět stane, padlo až na podzim roku 1991, po sjednocení Německa. V mezinárodní architektonické soutěži zvítězil projekt renomovaného britského architekta, Sira Normana Fóstera. Ten se mimo jiné rozhodl přistavět budově původní kupoli, ovšem ve stylu, který by souzněl s moderní architekturou konce 20. století. Impozantní skleněné dílo vysoké 23,5 metru a vážící 800 tun se stalo další dominantou města nad Sprévou. Přesto mnozí turisté odcházejí zklamáni. Patří mezi ně například ti, kteří se k Říšskému sněmu vydávají v domnění, že si teď v létě, kdy poslanci Bundestagu mají prázdniny, budou moci projít část nádherných prostor a nakouknout do rozlehlé "modré" jednací síně, jejíž záběry přinesly po znovuotevření Reichstagu snad všechny televizní stanice světa. Místo toho je však dva rychlovýtahy pro 40 osob v mžiku přestěhují z přízemí na střešní terasu. Tady je nečeká ani tak slibované fascinující panorama, jako kličkování pohledem mezi desítkami jeřábů, které nemilosrdně obkličují historický sněm. Zdaleka totiž nestojí pouze na největším staveništi světa, jak se říká prostoru, které by se za čas opět mělo proměnit v Postupimské náměstí. Náladu si lze ovšem vylepšit procházkou k vrcholu kopule, odkud je možné v hlubině pod sebou spatřit alespoň výseč modrého poslaneckého království, jemuž se díky tomuto technickému řešení dostává denního světla i přirozeného větrání. Pak už zbývá jen vystát frontu na jeden ze dvou dámských toalet a bleskurychlou zdviží se nechat doručit zpět k monumentálnímu schodišti... Tomu, kdo tuto podívanou nechce odložit až na příští tisíciletí, kdy už bude Reichstag obklopovat jistě pozoruhodná moderní čtvrť, lze jen poradit, aby sem zamířil raději hned poránu nebo až večer. Do září je zde otevřeno od 8 do 22 hodin, vstup volný. Snad nejjednodušeji se sem lze dostat ze stanice S-Bahn M. Friedrich-Strasse. Některé jiné trasy se sice na mapě mohou zdát romantičtější, případně kratší, v rozkopané skutečnosti ovšem nemusí vůbec existovat.
Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis
Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...
Jako v pohádce. Japonský park pokryly koberce modrých květů hajniček
Turisté z celého světa míří v těchto dnech do veřejného parku Hitači na ostrově Honšú. Na 350...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Chmury otce Fouras. Pevnosti Boyard hrozí zkáza, ničí ji nápory vln
Pevnost Boyard, která se stala dějištěm populární televizní soutěže, ohrožují rozmary počasí. Kvůli...
Velká čínská zeď začíná dračí hlavou v moři. K vidění je v Laolongtou
Žíznivý drak přistál na břehu moře, aby se napil vody. Křivky jeho nekonečného těla dál opisují...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Na co zírá mašinfíra: Parní babičkou z Vrchlabí s Krakonošem v zádech
Dnešní Mašinfíra nás zavede na krátkou trať, která vede přímo do krkonošské metropole, do Vrchlabí....
Na co zírá mašinfíra: S chebským Hurvínkem po nejzápadnější trati v Česku
Dnes se svezeme po nejzápadnější dráze v České republice. Kdysi vedla až do Německa, od roku 1945...
Český výletník: Kde Československo nezaniklo. Hranice roztrhala dvě obce
Vždycky mě lákalo vidět, jak vypadá osada Sidonie na Zlínsku, jejíž část se „stěhovala“ na...
Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis
Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...
Nevzdávejte cestovatelská předsevzetí. Jaro jen ten pravý čas procestovat Evropu
Advertorial Evropské metropole jsou známé tím, že jsou v létě plné turistů. Předběhněte je a vydejte se na...
Prodej rodinného domu 142 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 975 000 Kč