Západní Evropa se na Řecko nezřídka dívá skrz prsty. Je to prostě "Balkán". Považte, někde tam použité toaletní papíry házejí do koše! V hospodě se načekáte, než si vás někdo všimne! A taky ty jejich silnice ! No, ještě že tam mají to moře… říkají si přezíravě zástupci západoevropské civilizace, když nasedají do letadel směr Řecko.
Zapomínají na to, že v době, kdy byl v naší oblasti Evropy králem nějaký neandrtálec, který dokázal rozštípnout pazourek vedví, v Řecku vymysleli demokracii (s níž my si dodnes pořádně nevíme rady), položili základy filozofie, matematiky, dramatu, literatury a poezie, moderního lékařství, umění i architektury, stavěli obrovské chrámy nevídané krásy a vytvářeli sochy, nad nimiž se nám dodnes tají dech (a ostatně tam taky měli první splachovací záchody v době, kdy my neznali ani latríny). Řekové jsou takoví, jací jsou, právě proto, že vše, co my teď "objevujeme", oni už dávno mají za sebou.
Mají v genech historii, civilizaci a zkušenosti čtyř tisíc let. Vědí, že život je o něčem docela jiném než o honičce za kariérou a narvaném kontě a že v malém bílém domku s armaturami na střeše se bydlí možná líp než ve vile typu Dallas.
S úsměvem jde všechno
Nikdy nezapomenu na setkání s jedním krétským stařešinou. Seděl v malé horské taverně, černé kalhoty, vesta, sepraná košile, sněhobílé vlasy, obličej zbrázděný hlubokými vráskami, ruce jako kmeny olivovníků. Starosta. Pil rakiji a vyzařovalo z něho charisma větší, než mají všichni světoví politici dohromady. Pak se najednou lehoučce usmál (Mona Lisa by studem vylezla z rámu), utrhl si z keříku nad ním červený květ a vetkl si ho za ucho. Jen tak, z radosti ze života. Byl úžasný!
V Řecku nikdy nic nepořídíte, když na číšníka či úředníka nebo vlastně kohokoliv zvýšíte hlas. Příklad - nefunguje vám sprcha v pokoji. První možnost - vlítnete na recepci a začnete hulákat, že jste za dovolenou dali hodně peněz a co je to za nepořádek. Recepční vám obratem sdělí, že jediný instalatér v okolí dostal osypky a minimálně týden nebude k dispozici.
Druhá možnost - s úsměvem přijdete do recepce, pochválíte hotýlek a Řecko, zeptáte se na rodinu a pak se jen zmíníte o maličkosti, která vlastně nestojí ani za řeč. Do dvou hodin máte sprchu opravenou.
Nebo jedete autem a zastavíte se za řidičem dodávky, který diskutuje z okýnka s řidičem protijedoucí dodávky a blokuje dopravu. Spěcháte, troubíte, křičíte? Zbytečně. Oni vědí, že se řítíte k nějaké památce, která tam stojí už tři tisíce let a ještě pět minut tam určitě stát bude. Pokud opravdu spěcháte, hezky se usmějte, poproste a máte okamžitě volno.
Z turisty přítel
Řecká pohostinnost byla kdysi světově proslulá. O "philoxenii" se ještě dnes často hovoří, přesto však zůstává mnoha návštěvníkům Řecka utajena. "Philos" znamená přítel, "xénos" je slovo označující cizince, ale také hosta, takže cizinci se brali na vědomí jakožto hosté. V dnešní době se však xénos často zaměňuje se slovem "pelatis", což znamená zákazník.
S tou pravou "philoxenií", pohostinností, se turista setká jen stěží, což je však docela pochopitelné. Hotelů je tolik, že opravdu nehrozí, že by se někde turista ocitl bez možnosti přespání.
A také samozřejmě nemůžeme zapomenout na nezvratný fakt, že turistický ruch je často jedinou obživou místních obyvatel, takže pohostinnost v tom pravém slova smyslu musela trochu ustoupit do pozadí.
Přesto však záleží na každém zvlášť, zda se mu podaří řeckou pohostinnost zažít na vlastní kůži. Kdo přijede pouze za sluncem, mořem a nákupy, bude vždy považován za zákazníka.
Kdo se však dokáže přizpůsobit jak oblečením, tak chováním, kdo bude mít dost času a trpělivosti posedět si s místními lidmi ve vesnické taverně a překonat i některé problémy v dorozumívání, tomu se jistě dostane alespoň pozvání na sklenku rakije či sklenku vína. Pro Řeky pak přestává být turistou, spíše se v tu chvíli stává novým přítelem, na kterého se zde budou vždycky znovu těšit.
Pravý řecký večer
V Řecku se dělají pro turisty takzvané "řecké večery". To zaplatíte asi 40 euro, dovezou vás na velký statek se stovkami dalších lidí, dají vám najíst a napít, co hrdlo ráčí, levného vína a zatančí vám místní folklorní soubor.
Chcete-li zažít opravdový řecký večer, kupte si čerstvý chleba, kus bílého sýra, černé vrásčité olivy a pár rajčat, přiberte láhev vína a sedněte si do olivového háje nebo na ztichlý břeh moře. Poslouchejte cikády nebo šumění vln, vychutnávejte křupnutí chlebové kůrky, lehkou slanost sýra i slunce v olivách a pusťte myšlenky na cesty.
Třeba právě tady chodil Pythagoras a maloval si do písku své trojúhelníky, možná tady seděl Homér a vymýšlel nádherné příběhy o Heleně, Paridovi a Odysseovi. A když se pak budete vracet do hotýlku, možná jen tak maně a mimochodem utrhnete červený květ, vetknete si ho za ucho a usmějete se z ničeho nic tak, že by Mona Lisa vylezla studem z rámu. Pak teprve pochopíte, co je Řecko.
