Mezinárodní rychlík z Vídně do Lublaně se zběsile prohnal přes městečko Gloggnitz. Rovinu kolem rakouské metropole již nadobro vystřídalo předpolí Alp. Náhle ale výrazně zpomalil a trochu mu začal docházet dech. To překonal pomyslnou vstupní bránu proslulého Semmeringu, legendárního praotce všech horských tratí světa.
Tip na dovolenouVyberte si pobyt na dovolena.iDNES.cz a vydejte se za poznáním do nedalekého Rakouska. |
"Teď dávej pozor. A bedlivě se dívej," přinutil mne ke koncentraci přísedící vídeňský penzista, co si vyjel na jednodenní túru do hor. Vlak se skřípěním přelétl první viadukt a zostra se pustil do stoupání. Stoupání, při němž na poměrně krátkém úseku absolvuje téměř půlkilometrové převýšení. Oblouk střídal oblouk, co chvíli jsme se vznášeli nad hlubokými roklemi, vzápětí mizeli v tunelech anebo se takřka dotýkali kolmých útesů.
Scenérie za okny se měnila každou minutu: z kvetoucích luk jsme se naráz ponořili do těsného kaňonu, poté se přesunuli na otevřené pláně, odkud se hluboko pod námi rýsoval předešlý úsek vinoucí se úbočím příkrých svahů. A nad nimi zářila bělostná špice dvoutisícového Schneebergu.
To už ani můj spolucestující nevydržel a upadl do záchvatu třeštění, při němž poskakoval po celém kupé a vykřikoval ostré "Serrrvus Schneeeberrg," čímž radostně zdravil svoji oblíbenou horu.
Připadal jsem si jako na nějaké ohromné pouťové atrakci, obklopené kulisou toho nejkřiklavějšího kýče z palety naivních malířů alpských krajinek. Scházela jen silueta mohutného jeleního samce a švarný mysliveček v kožených kraťasech a zeleném kloboučku. Jenže, tady bylo vše reálné, bez pestrých příkras.
Pohled z této plošiny zdobil dvacetišilinkovou bankovku. Proto se jí říká Dvacetišilinková vyhlídka.
Co nádraží, to ukázka železniční techniky
V euforickém opojení z dojmů jsem taktak ještě stihl zaregistrovat značení turistické stezky vedené kolem železnice. Už o týden později jsem po ní šlapal. Tentokrát ale vládce Alp rozhodl, že se blankyt předchozího víkendu opakovat nebude: vrcholky Schneebergu i sousedního Raxu se schovávaly za závojem mlhy, z nízkého nebe se valil déšť a později došlo i na krupobití.
Technický zázrak
Tato trať se skutečně vymyká běžné železnici. I přesto, že se v Evropě můžeme setkat s technicky daleko náročnějšími a exponovanějšími tratěmi. Avšak proslavený Semmering od jeho zrodu provází jakási aura výlučnosti, která dodnes nepohasla. Naopak září stále silněji.
Především mu náleží nezpochybnitelný primát první horské železnice světa. Na svoji dobu nadčasová stavba se začala rodit v polovině 19. století. Tehdy do idylického podhůří Alp vtrhly desetitisíce námezdních dělníků. Už samo logistické zvládnutí takového kolosu se rovná malému zázraku.
Daleko větší zázrak představuje samotný projekt a jeho realizace. Výsledkem je čtyřicetikilometrový úsek s 15 tunely, 16 viadukty a téměř 130 mosty. Trasu Semmeringu vymezují městečka Gloggnitz a Mürzzuschlag. Nejvyššího bodu dosahuje v horském sedle, dnes známém lyžařském středisku, podle něhož železnice obdržela své jméno, které si poté začaly hromadně přivlastňovat další podobné dráhy. To proto, aby i ony zdůraznily svoji vlastní výjimečnost.
Slavností ceremonie oficiálního uvedení do provozu se odehrála roku 1854. První jízda byla pochopitelně určena pro jeho císařskou výsost. Od tohoto okamžiku se provoz na Semmeringu prakticky nezastavil. Byť trať prošla několika nezbytnými vlnami modernizace, stále si zachovala historickou tvář. Roku 1998 byla Horská dráha Semmering zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO. A postupně se rovněž stala turistickou atrakcí.
Skvělá naučná stezka
Přímo u staniční budovy v sedle začíná Bahnwanderweg Semmering, speciální naučná stezka, která návštěvníkům odhalí všechna tajemství této železnice. Jestli ji chcete projít celou, tak se musíte připravit na poměrně dlouhé putování. Naštěstí ale vedené převážně z kopce.
Delší varianta obnáší 23 km pěší chůze s cílem v městečku Gloggnitz. O dva kilometry kratší větev končí na nádraží v lázeňském středisku Payerbachu. Informační panely naučné stezky jsou obohaceny o kukátka, kterými se lze pomocí trojrozměrných obrazů přenést do časů vzniku stavby. Ty ovšem dýchají též z ozdob několikapatrových viaduktů či kamenných drážních domků rozesetých podél trati.
Trasa je koncipována tak, aby v nejatraktivnějších partiích mezi Semmeringem a rozdvojkou stezky za zastávkou Klamm-Schottwien maximálně sledovala železniční těleso. Tudíž byla přesně ušita pro obdivovatele technických divů. Kdo touží po lákavých snímcích s jedoucími vlaky, bude se tu cítit jako ryba ve vodě. Provoz na trati je totiž extrémně hustý.
Tím pádem stačí nanejvýš půl hodiny číhat u správného stanoviště a trpělivě očekávaná lokomotiva s vagony se určitě objeví. Zároveň ovšem turistům naplno odkrývá nádherná panorámata alpských dvoutisícovek. Jedinou nejistota výletu vězí v rozmarech počasí. Ale i za deště je zde hezky.
Na Semmering jedině vlakem Vrcholný zážitek z návštěvy Semmeringu přináší především vlastní jízda po legendární trati. Bez ní by se z výletu stal polovičatý paskvil. Proto ji absolvujte ihned zpočátku. A přijeďte na Semmering stylově, vlakem! Dostupný je pomocí četných rychlíkových spojů, které pendlují mezi Vídní a Štýrským Hradcem. Naopak Payerbach i Gloggnitz, cílová místa naučné stezky, disponují přímým spojením s naší Břeclaví. Avšak zajišťují jej pomalejší osobní vlaky, takže při návratu bude lepší ve Vídni nebo ve Vídeňském Novém Městě dát přednost svižnějšímu rychlíku. Autem se do Semmeringu jede z Vídně po dálnici A2 směr Štýrský Hradec na uzel Seebenstein, dále se pokračuje rychlostní komunikací S6 k výjezdu Maria Schutz. Odtud vede silnice přímo do Semmeringu. Nejkrásnější vzpomínky z putování kolem kultovní dráhy si přinesete, když se sem vydáte během května nebo naopak v říjnu. Tehdy nejvíce vynikne omračující kontrast pocukrovaných stěn sněhobílého Schneebergu s okolním podhůřím. Ať už se o něj zapříčinila exploze zeleně vrcholného jara či teplé tóny podzimu, výsledná scenérie bude vždy stát za to. Vyčerpávající informace o Semmeringu, včetně map pěších tras, najdete na stránkách www.semmeringbahn.at |
Ještě tip na krásné výhledy
Horským sedlem u stanice Semmering, kde železnice dosahuje svého nejvyššího bodu, prochází zemská hranice mezi Dolními Rakousy a Štýrskem. Štýrský úsek dráhy sice doprovází menší množství viaduktů, avšak na druhou stranu se z něj místy otevírají úchvatné výhledy k impozantnímu masívu Raxu. Návštěvníkům je zpřístupněn tematickou pěší stezkou Štýrským Semmeringem, která rovněž začíná nahoře v sedle u staniční budovy a po cirka sedmnácti kilometrech končí železničním muzeem uprostřed městečka Mürzzuschlag. Dolnorakouský Payerbach v úvodu stoupání zase potěší nenapravitelné příznivce železniční nostalgie, poněvadž z něj pod úpatí Raxu směřuje trasa elektrifikované historické úzkokolejky zprovozněné počátkem minulého století.
