Vlastně nevím, co mě dostalo víc. Jestli místy až absurdně hustá koncentrace památek, patina původních domů, ulic i celých čtvrtí, nebo prostě jen příjemný pocit z toho, že všechno plynulo tak nějak samo. Včetně autobusů, které se občas kdesi schovaly či zapomněly.
Projet severní část Portugalska byla výzva jak z hlediska kulturněhistorického, tak proto, že kamenná krása pradávných časů se tu dochovala nejvíc. Třeba na rozdíl od novodoběji působícího Lisabonu, v jehož proměně sehrály zásadní roli i zemětřesení a vlna tsunami v polovině 18. století, které téměř celé slovutné město smetly z povrchu zemského, zatímco sever s netknutými centry měst a venkovem stejným snad celá staletí stojí stále...
O to více překvapuje, že je tohle nádherné a příjemné město plné neobydlených domů. Včetně svahů hned na nábřeží, kde má tak polovina budov vysklená okna. Zní to zvláštně, ale i tohle dodává městu na půvabu.
