Jean Marais hrál v životě mnoho rolí, ale u nás proslul asi nejvíc ve filmu Fantomas. Mimochodem, s Louise de Funesem, který měl pověst nesnášenlivého herce, měl během natáčení velké potíže. Jednou mu prý dokonce musel říci, že pokud se už nezačne chovat normálně, tak mu rozbije ústa. Druhý den ale přišla za Maraisem žena Louise de Funese s tím, že jestli jejímu manželovi ublíží, tak ho prý zabije. Inu, komisař Juve dělal potíže i mimo plátno.
V posledních letech svého života se Jean Marais usadil v Provence a dal se na keramiku.
"Jean Marais si přijel do Vallauris koupit keramickou hlínu, chtěl dělat sochy, byl tím úplně posedlý," říká mi Marie Jose Moinetová z turistického úřadu v Golfe du Juan, kam teritoriálně Vallauris patří. Prodavač se ho prý tenkrát zeptal, jestli ví, jak na to a on odpověděl, že si nakoupil řadu knih. To prý nestačí, řekl mu prodavač, bylo by lepší se to naučit od někoho, kdo to přímo dělá a poslal ho za Jo Pasqualim.
Poštěstilo se mi se s Jo Pasqalim setkat, i když to byla víceméně velká náhoda. Nejdříve jsem se s ním pokoušel dohodnout schůzku přes turistický úřad, ale marně. Nakonec se průvodkyně Jutta nabídla, že mi alespoň ukáže hercův dům se slavnou bránou, kterou navrhl jeho životní přítel Jean Cocteau.
Brána k domu Jeana Marais ve Vallauris v Provence
Právě jsme se dívali na kovaná vrata domu, když najednou přijel - Pasquali. V obrovské zahradě tady totiž stojí vedle sebe tři domy a v jednom z nich Pasquali bydlí. Právě on sehnal Maraisovi s Cocteauem jeden z trojice domů.
"Přišel za mnou a zeptal se mě, jestli bych mu s tou sochařinou nepomohl. Já jsem k němu měl velkou úctu a když mě poprosil, zda-li bych ho to neučil, tak jsem zpočátku ani nechtěl, protože jsem si to prostě netroufal, pak mě ale žena přemluvila a my jsme se spřátelili," vypráví mi o přátelství s Jeanem Marais umělec Jo Pasquali.
"Byl velmi talentovaný na všechno, co kdy dělal - film, divadlo, psal, zabýval se i dekoracemi a pak se dal na sochy a keramiku. Všechno chápal velmi rychle a brzy byl schopen to dělat sám. Nikoho takového jsem ještě nikdy nepotkal, za pár měsíců byste řekli, že se tím živil celý život," dodává obdivně Jo Pasquali.
Jean Marais ve své sochařské dílně ve Vallauris
Vracím se do města, Vallauris žije keramikou, hlavní ulice je plná krámečků s nejrůznějšími miskami, hrnečky, tácky. Marais se usadil na dobrém místě - a lidé ho tu milovali. Jeho sochy můžete obdivovat v místním muzeu, které leží jen kousek od hlavní třídy.
"Jsou to věci hodně mystické, všechny ty zvláštní sfingy. Osobně se mi nejvíc líbí hlavně socha zvířete, i když popravdě řečeno, ještě víc mám ráda jeho obrazy," vysvětluje mi paní z muzea.
ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ
Sobota Neděle |
Tuto sobotu a neděli od 10:05 (repríza ve 22:10) na Radiožurnálu:Toulám se uličkami Vallauris, městečka, které leží jen kousek od Cannes, kam Marais během festivalu nejezdil rád. Miloval svůj klid a svůj nový domov. I když mezi lidi chodil také.
"Sem ke mně do restaurace přišel poprvé někdy v roce l985, pak sem začal chodit pravidelně. Myslím, že se mu tady líbilo, hlavně ta atmosféra, společnost, lidé, kteří tu večeřeli. Cítil se tu dobře a samozřejmě doufám, že mu tady chutnalo," říká Jean Claude Rocher z restaurace Le Coin Cosette.
Určitě není mnoho slavných lidí, kteří by se chovali tak přirozeně a vážili si života - bez ohledu na pokročilý věk. Stáří, to je privilegium, znamená to, že člověk nezemřel mladý, říkával Jean Marais, čestný občan Vallauris, kde je také pohřben.
"Byl laskavý, milý, otevřený, lidé ho často žádali o autogram a on jim vždy vyhověl. Pamatuji si, jak sem jednou přišel na večeři, to bylo krátce před jeho smrtí, v restauraci sedělo 150 lidí a když odcházel, tak se všichni zvedli a začali mu tleskat...," dodává Jean Claude Rocher.
| Tip: Tento týden byla na pařížském Montmartru otevřena velká výstava k 10. výročí úmrtí Jeana Marais, která potrvá až do května 2009. Můžete si tu prohlédnout např. všechny kostýmy z různých divadelních i filmových představení, plakáty i keramické pokusy slavného herce. A proč na Montmartru? Protože zde herec strávil asi největší kus svého života, mimochodem - krásný osmipokojový byt si zde držel dlouhá léta, a to i v době, kdy už žil v Provence. |
