Ne nadarmo vznikl pojem ponorková nemoc právě na lodích.
Češi a Moravané jezdí plachtit na Jadran už pěknou řádku let, v některých přístavech je už dokonce možno vidět i lodě, které tu pod českou vlajkou kotví celoročně. Kdo nemá na to, aby si loď kvůli krásnému zážitku rovnou koupil, nemusí zoufat. Tuzemské i chorvatské cestovní kanceláře už běžně plachetnice půjčují a objednat loď na týden či dva není žádný problém.
Cena plachetnice na týden se pohybuje od šedesáti do sta tisíc korun. Záleží na termínu, délce lodi a jejím vybavení. Za tyto peníze lze najmout loď se šesti až osmi postelemi, dvěma či třemi toaletami, chladničkou a sporákem, na palubě bývá i sprcha se sladkou vodou.
K tomu, aby si našinec mohl loď najmout, požadují cestovní kanceláře jakýsi řidičský průkaz - oprávnění k vedení rekreačních plavidel na moři pro oblast pobřežní plavby. Pokud jej někdo nemá, může se rozhodnout mezi dvěma možnostmi: buď si připlatí denně sto padesát marek za kapitána, který loď povede, nebo musí absolvovat kurs. Ten vyjde zhruba na šest tisíc korun.
Chorvatská námořní policie kontroluje i to, zda kapitán má doklady na ovládání radiostanice.
Kanceláře pořádají i stážové týdenní plavby pro začátečníky i pokročilé, které vyjdou asi na 9000 korun.
Vlastní plavba nebývá na Jadranu příliš náročná. Kdo se necítí na širé moře, může plout mezi ostrůvky, kde se vítr nestačí pořádně rozběhnout. V takovém případě jsou nejlepší Kornaty, souostroví zhruba mezi Zadarem a Šibenikem. Kdo tu nechce nikoho potkat, nemusí - kotvit lze i u neobydlených ostrůvků. A i když jachtaře překvapí bouře, nebývají vlny ani vítr tak nebezpečné jako například v Řecku. V Chorvatsku se jachtaři nejvíce obávají jihovýchodního větru jugo a severovýchodní bury. Ostatní tak nepříjemné nebývají. Nájemní plachetnice navíc bývají vybaveny radiostanicemi, na nichž se lze poměrně přesně dozvědět předpověď počasí a včas zakotvit.
Češi a Moravané jezdí plachtit na Jadran už pěknou řádku let, v některých přístavech je už dokonce možno vidět i lodě, které tu pod českou vlajkou kotví celoročně. Kdo nemá na to, aby si loď kvůli krásnému zážitku rovnou koupil, nemusí zoufat. Tuzemské i chorvatské cestovní kanceláře už běžně plachetnice půjčují a objednat loď na týden či dva není žádný problém.
Cena plachetnice na týden se pohybuje od šedesáti do sta tisíc korun. Záleží na termínu, délce lodi a jejím vybavení. Za tyto peníze lze najmout loď se šesti až osmi postelemi, dvěma či třemi toaletami, chladničkou a sporákem, na palubě bývá i sprcha se sladkou vodou.
K tomu, aby si našinec mohl loď najmout, požadují cestovní kanceláře jakýsi řidičský průkaz - oprávnění k vedení rekreačních plavidel na moři pro oblast pobřežní plavby. Pokud jej někdo nemá, může se rozhodnout mezi dvěma možnostmi: buď si připlatí denně sto padesát marek za kapitána, který loď povede, nebo musí absolvovat kurs. Ten vyjde zhruba na šest tisíc korun.
Chorvatská námořní policie kontroluje i to, zda kapitán má doklady na ovládání radiostanice.
Kanceláře pořádají i stážové týdenní plavby pro začátečníky i pokročilé, které vyjdou asi na 9000 korun.
Vlastní plavba nebývá na Jadranu příliš náročná. Kdo se necítí na širé moře, může plout mezi ostrůvky, kde se vítr nestačí pořádně rozběhnout. V takovém případě jsou nejlepší Kornaty, souostroví zhruba mezi Zadarem a Šibenikem. Kdo tu nechce nikoho potkat, nemusí - kotvit lze i u neobydlených ostrůvků. A i když jachtaře překvapí bouře, nebývají vlny ani vítr tak nebezpečné jako například v Řecku. V Chorvatsku se jachtaři nejvíce obávají jihovýchodního větru jugo a severovýchodní bury. Ostatní tak nepříjemné nebývají. Nájemní plachetnice navíc bývají vybaveny radiostanicemi, na nichž se lze poměrně přesně dozvědět předpověď počasí a včas zakotvit.
Kotvení je pro našince nejvýhodnější v zátokách - bývá zadarmo. Pokud je však třeba doplnit naftu, vodu, dobít baterie nebo na lodi něco opravit, nutno zajet do maríny, což je to samé jako pro automobilisty motorest spojený se servisem. Den v maríně ACI (Adriatic Croatia International Club) stojí pro desetimetrovou plachetnici zhruba od čtyřiceti do šedesáti marek; záleží na poloze maríny a velikosti lodi.
Ceny v restauracích a obchodech jsou v marínách vyšší než na pobřeží a obchody označené jako "duty free" tu ve skutečnosti od cla osvobozeny nejsou. V marínách lze i telefonovat či faxovat, ceny za stránku faxu se však velmi liší: někde nestojí nic, jinde pětatřicet kun (kuna je zhruba pět korun).
Zásoby si mnozí jachtaři vozí z domova. Pokud je pak doplňují na pobřeží, vyjde je například kilo vepřového na padesát kun, litr vína v obchodě od patnácti výš, litr a půl minerálky na pět a půl kuny. Ceny se liší: nejlevněji je na trhu ve městě, nejdráž naopak na ostrovech.
Ceny v restauracích a obchodech jsou v marínách vyšší než na pobřeží a obchody označené jako "duty free" tu ve skutečnosti od cla osvobozeny nejsou. V marínách lze i telefonovat či faxovat, ceny za stránku faxu se však velmi liší: někde nestojí nic, jinde pětatřicet kun (kuna je zhruba pět korun).
Zásoby si mnozí jachtaři vozí z domova. Pokud je pak doplňují na pobřeží, vyjde je například kilo vepřového na padesát kun, litr vína v obchodě od patnácti výš, litr a půl minerálky na pět a půl kuny. Ceny se liší: nejlevněji je na trhu ve městě, nejdráž naopak na ostrovech.
|
 Při plavbě na plachetnicích se dají poznat nejen krásy a taje přírody, ale i lidské charaktery |
