Na Nový Zéland se létá i přes Ameriku. Vy jste zvolili opačný směr, tedy přes Asii. Překvapilo vás něco po cestě?
Letěli jsme z Vídně přes Asii, protože to bylo nejlevnější. Jednosměrná letenka mě vyšla na osmnáct tisíc korun. První přestup byl v Dubaji, druhý v čínském Kantonu. V Dubaji, kde jsme se museli na druhou stranu letiště dostat VIP limuzínou – to je název pro obyčejné taxíky, které ale stojí 500 korun –, nám nechtěli dát letenky a odbavit nás, protože nemohli najít víza na Zéland. Odbavili nám zavazadla jen do Číny, i když jsme letěli se stejnou společností.
Neměli jste obavy z přestupu v Číně? Žádný problém tam nenastal?
V Číně jsme měli na přestup asi dvaatřicet hodin. Když jsme přiletěli, nechtěli nás pustit do země, protože jsme neměli zarezervovaný hotel, což je potřeba k získání tranzitního víza. Jedna noc v čínském hotelu byla paradoxně levnější než taxi v Dubaji. Ale v Číně nefunguje Google, takže jsme netušili, kudy jdeme. Šli jsme průmyslovou zónou, měli jsme oblečené košile, a když jsme potkali první slečnu, která uměla mluvit anglicky, chtěla nám prodat továrnu. Myslela si, že jsme evropská delegace, která jede dokončit akvizici. Doteď mě mrzí, že jsem jí na to nekývl a nepodíval se dovnitř.
Všude jde zaplatit kartou. Přepsání auta je možné udělat online, cizinec zvládne vyřešit všechny důležité papíry na pobočce pošty.
