Nosorožci se mohou jednoho dne stát pouhým obrázkem z encyklopedie. Třeba v kamerunských savanách jich přežívá už jen pouhá desítka. Jsou to černí Diceros bicornis longipes. Tito obři rychle mizí, protože jsou loveni kvůli svému rohu. Údajná velká schopnost povzbudit sexuální touhu, která je tomuto orgánu připisována v celém západním světě, je přitom pouhou iluzí. "Zabíjet tato zvířata je k ničemu, protože afrodiziaka pocházející z jejich rohu, to je opravdu jen legenda," potvrzuje specialista na nosorožce Alain Zecchini, který pracuje ve Světovém svazu pro přírodu. "Obchodníci ji rozšířili v devatenáctém století, když se snažili prodat úlovky z pytlačení." V Asii se roh tohoto mocného býložravce zase používá jako výchozí surovina pro výrobu "léků" proti horečkám, křečím, k hojení vředů a ran, a dokonce i k léčení nervových obtíží. "Že léčí, to je bezpochyby účinek pověr přenášených z generace na generaci," potvrzuje Alain Zecchini. Světový svaz pro přírodu připravil plán záchrany nosorožců. Pokud se podaří shromáždit dostatek financí, začne pečlivou identifikaci zvířat ze země i z vrtulníku. Pak je veterináři uspí injekcemi vystřelenými ze speciálních pušek a zvířata budou převezena helikoptérami do velké oplocené rezervace o rozloze 27 000 hektarů, kde zůstanou v přirozeném prostředí pod přísným dozorem "protipytlácké" brigády. Cílem je rozmnožit černé nosorožce aspoň na padesátku zvířat. Do volné přírody by měli být vypuštěni až za 50 let. V té době snad už nikdo nebude věřit v účinek preparátů z rohu nosorožce. Taková látka nikdy neexistovala.
9. srpna 2001
