Za nedotčenou přírodou přijíždí do národního parku Denali (Denali National Park neboli DNP) každoročně během krátké letní sezony až 300 tisíc návštěvníků z celého světa.
To samozřejmě znamená pro přírodu nemalou zátěž. Správa parku jí mimo jiné čelí velmi dobře propracovaným systémem dopravy. V parku se totiž jezdí téměř výhradně autobusy, a to po jediné, štěrkové silnici, sahající přibližně 150 km do jeho nitra.
Cílem parku bylo zastavit vybíjení ovcí
Zásluhu na vzniku tohoto parku má lovec a přírodovědec Charles Sheldon, který do oblasti přijel studovat ovce aljašské už v letech 1906-1907. Když zjistil, že je lovci a zlatokopové z okolních osad masivně vybíjejí, rozhodl se na tomto místě vytvořit národní park, který by chránil nejen ovce, ale i veškerou další zdejší faunu i flóru.
Po deseti letech neúnavného přesvědčování politiků a vlivných osobností byla jeho snaha konečně korunována úspěchem. V roce 1917 vznikl McKinley National Park, který byl v roce 1980 přejmenován na Denali National Park a téměř čtyřnásobně rozšířen na současných úctyhodných 24 tisíc kilometrů (zhruba rozloha státu Massachussetts či třetina naší republiky).
Velikán McKinley
Mount McKinley (6194m), pojmenovaná stejně jako kdysi park po tehdejším americkém senátorovi a prezidentovi (1843 - 1901), je po většinu roku alespoň částečně zahalena mraky. Podle dlouhodobých statistik je majestátní dvojice vrcholu hory (North a South Peak) vidět zhruba 5 - 10 dní v letních měsících.
V současné době se pro horu stále častěji užívá původní domorodý název Denali, což v jazyce Athabasku znamená "Veliká".
|
McKinley se každoročně pokouší zdolat na tisíc horolezců; podaří se to pouze polovině z nich. Známá základna horolezců je Talkeetna. |
McKinley můžete spolu s celým pásmem Aljašského pohoří (Alaska Range) pozorovat ze vzdálenosti necelých 60 kilometrů. Hora je viditelná z vyhlídkových míst podél silnice, procházející parkem, jakými je například Eielsonovo návštěvní středisko (Eielson Visitor Center) či břeh jezera Wonder Lake.
Tady máte medvědí soudek a - běžte
Východní okraj DNP se dotýká Parks Highway, silnice vedoucí z Anchorage do Fairbanksu; jeho jediný vchod se nachází 400 km od Anchorage (zhruba poloviční vzdálenost ho dělí od Fairbanksu). Návštěvní středisko (Visitor Center), jímž musí projít každý návštěvník parku, leží necelý kilometr za odbočkou z hlavní silnice.
V návštěvním středisku DNP se prodavaji jak vstupenky do parku (stojí 5 dolarů a platí 7 dní; roční permanentka je za 20 dolarů), tak autobusové jízdenky (15-30 dolarů, podle vzdálenosti), či povolení k vícedenním pobytům.
|
Důležitá rada: dodržujte minimální vzdálenosti mezi stanem, místem na vaření a soudkem - ty mají tvořit trojúhelník o straně minimálně 100 metrů, aby si medvěd nespojil pachy z jídla s člověkem ve stanu. |
A také se tu hodně dozvíte. Množství rangerů a odborně školených pracovníků se snaží návštěvníky na pobyt v parku připravit co nejlépe. Jedním z rizik jsou medvědi. Táborníci obdrží tzv. medvědí kontejner- malý soudek z tvrdého plastu s uzávěrem, který je pro medvědy nedobytný. Do něho je nutné ukládat nejen veškeré potraviny, ale i aromatické předměty jako cigarety, zubní pastu či repelent.
Tím však bohatá programová nabídka správy parku nekončí. V Eilsonove středisku (na 100. kilometru parkové silnice), v některých tábořištích a na dalších místech uvnitř parku se denně pořádají vycházky pod vedením rangerů, samozřejmě s odborným výkladem. Jsou tu samozřejmě také audiovizuální pořady, které ocení zejméně děti - povídání je zaměřeno na zvířata v parku.
Cena za jízdu parkem: 7-14 dolarů
Hlavním cílem všech návštěvníků střediska je však samozřejmě cesta do parku, kam se dostanou autobusem. U pultu pod velikou nástěnnou tabulí bývá většinou dlouhá fronta (a to přesto, že většina návštěvníků si jízdenky rezervuje či kupuje předem).
Délka i cena cesty závisí na zvolené destinaci; od šestihodinových výletů za sedm dolarů až po třináctihodinové za dvojnásobnou cenu. Autobus staví zhruba každé dvě hodiny na vybraných stanovištích, vybavených toaletami. Pitná voda je ale k maní pouze v Eielsonove středisku a u jezera Wonder Lake.
|
Kvůli zvířatům se v parku neprodávají žádné potraviny. Cestující si tudíž musejí veškeré zásoby vézt s sebou a pokud možno je konzumovat v autobuse. |
U přepážky s "backcountry permits", povoleními k táboření v parku, si zájemce nejprve na ohromné mapě vybere svůj úsek. Téměř celé území DNP je rozděleno na 43 číslovaných oblasti, v nichž smí současné pobývat omezený počet lidí - jedná se pouze o "táborníky".
Denní výletníci se s výjimkou uzavřených oblastí mohou pohybovat po celém území parku dle libosti.
Toto opatření má zajistit, aby se mimo silnici lidé potkávali co nejméně, ideálně pak vůbec. Pro lepší orientaci táborníků je charakter každého úseku stručně popsán - neptejte se však, který je nejlepší, protože pracovníci parku nesmějí dávat doporučení a neprotežovat tak určitě úseky na úkor ostatních.
Zbývá vystavit povolení na konkrétní dny a úseky - jimiž se táborník musí proukazat při případně kontrole v terénu - a jste připraveni vyrazit do parku.
