Náladu rozptýlil až Mistr Um

Ráno sestupují Vladimír a Láďa z C2 do BC. Přicházejí chvilku před obědem, dobrou náladou viditelně neoplývají, korejské neštěstí je zastihlo nažhavené na výstup. Později se dovídáme, že Vladimíra v C2 potkaly zažívací problémy a cítí se dnes slabý jako moucha. Necháváme kluky vydechnout a přehodnocení situace včetně porady, jak budeme postupovat dál, otevíráme až po obědě.

Robin otevírá diskusi a přiznává, že se mu zdá podle získaných informací o stavu sněhu nahoře na sousední Lhotse Shar příliš nebezpečné pokoušet se za současných podmínek o vrchol. Za nejkritičtější považuje poslední asi 300 metrový úsek do sedla mezi Peakem 38 a Shartse. Odtud ještě po monzunu za posledních 5 dní pěkného počasí vůbec nic nespadlo a podle Robina je to tam nachystané na první šlápnutí.

Kalda s Alicí zůstávají nerozhodní a vypadá to, že pokud někdo vyrazí nahoru, půjdou taky. Liborovi se nebezpečí zdá příliš vysoké a s vrcholem se sám za sebe loučí. Nicméně je připraven jít alespoň do C3, který má hrát roli jen jakéhosi bivaku, a zde čekat jako lékař a kamarád na vracející se vrcholový tým.

Vladimír s Láďou jsou přesvědčení o průstupnosti ledopádu minimálně až do místa posledního viditelného horizontálního odtrhu kousek nad úrovní sněhového odtrhu vpravo ve stěně Shartse. Tam se chtějí až na základě aktuálních sněhových podmínek rozhodnout, co dál, pravděpodobně to bude zároveň místo bivaku.
Později odpoledne nás navštívil Mistr Um a jeho jeden horolezec (technik) a kameraman. Pohostili jsme jeitalským uzeným, nepálským jačím sýrem a moravskou slivovicí. Zítra jsme pozvaní k nim na oběd, jeho expedice odchází.

Mistr Um nám na sebe prozradil spoustu informací. Nejen, že jsme se ho vyptali na jeho horolezeckou minulost (během svých 28 expedic vylezl jako první v Asii na všech 14 osmitisícovek), ale Luboš s Robinem zpočátku formálního Uma rozpovídali tak, že jsme se všichni dobře bavili.

Jisté je, že tenhle 44-letý nepříliš vysoký horolezec, který jen málokdy sundavá svůj kovbojský klobouk, miluje hory a lezení na ně. Ze všech zemí na světě má nejraději Nepál, který považuje za svou druhou rodnou zemi, a Pákistán.

Jeden rok dokonce v Nepálu žil (měl v KTM restauraci), aby byl blíž horám, ale pro samé společenské večírky a oslavy se prý nikam do hor nedostal, jen na ně zdálky koukal. Takže se sebral, po roce se vrátil zpět do Korei a své výpravy podniká ze své rodné země. Slavnou kronikářku nepálského himálajského horolezectví Miss Hawley zná samozřejmě velice dobře a když jí chce popíchnout, oslovuje jí "matko", čímž se mu vždy podaří vyvolat její bouřlivé protesty. Má dceru a syna (asi 7 a 5 let), kteří žijí v Namche.

Napsáno 7.října