Hrad postavili před rokem 1320 Berkové z Dubé a pak tu Špačkové dostavěli hradní palác a zalesnili okolí. Zhruba tolik se od průvodce dozví návštěvník jednoho z nejmalebnějších hradů Čech, Kokořína. Šest století tak víceméně mizí v propadlišti dějin, ale to skutečně nevadí. I když hrad vznikal v době prvního Lucemburka, dnešní tvář mu dal Václav Špaček, úspěšný nájemce poštovních koní a nositel šlechtického přídomku von Starburg. A také jeho potomci. Špačkové obnovili hradní zříceninu v letech 1911-1918 s pomocí předních českých historiků své doby - Augusta Sedláčka, Zikmunda Wintera či Čeňka Zíbrta. Ale dnešní historici umění často soudí, že se jim to moc nepovedlo. Ne že by hrad byl škaredý. Naopak, je až příliš líbivý. Jen věž připomíná rozkotanou zříceninu, které kolem roku 1840 kreslil Antonín Mánes. S věží, jíž korunuje bílá kamená helmice, se svými zubatými hradbami i s mohutným hradním palácem vypadá dnes hrad na holé pískovcové skále jako sídlo z romantické pohádky. Tento dojem utvrzuje i prohlídka paláce. Mohutné židle i prostorný stůl v jeho prvním podlaží jsou přebohatě vyřezávány a v množství gotických rozvilin se skrývají pestré postavy erbonošů se znaky bývalých pánů hradu. Oko návštěvníka zaplesá i o patro výše. Patetický Brožíkův obraz »Hus na koncilu kostnickém« se odsud už přestěhoval jinam, ale pořád je na co se dívat: Na obraz hradu, který stojí na štítu Špačků ze Starburgu, míří dva dřevce, které drží rytíři zakovaní v brnění, jejichž zpěnění koně tryskem uhání proti sobě. Na vedlejší stěně je zpodobněn patron lovců, svatý Hubert, kolem nějž se v dobových krojích pohybují dva novodobí majitelé hradu, syn Václava Špačka Jan a jeho žena. T i zde nechali zvěčnit i své děti, Václava jako sokolníka v gotické hazuce a přiléhavých nohavicích a Janu jako děvčátko s velkou mašlí a bohatě zdobenými střevíci. Mezi nástěnnými obrazy mohou návštěvníci nahlédnout do dvou místností, upravených jako obytné. I když hrad vstal z ruin před osmdesáti lety,neobejde se bez romantického duchaření. Kouzla tu zastupuje kolíbka v »ložnici«. Kdo si na ni sáhne,do roka chová... Celkem to vypadá jako scéna pro moliérovskou komedii Měšťák šlechticem, ale poslední patro připomíná, že majitelé měli i jiné ambice, než je bombastická reprezentace rodiny. V místnosti, která svým dřevěným stropem připomíná převrácenou loď, dnes za maketou hradu stojí dělo a pár brnění. Ale za Špačků tu bylo působivé muzeum, kde jeho vlastníci vystavovali nejstarší mapu Čech od Mikuláše Klaudyána, část pozůstalosti Karla Hynka Máchy nebo nálezy z blízkého hradiště Kanina. Tam bývá situováno první známé vítězství Čechů nad »Němci« z roku 805. Hrad totiž měl být stánkem kultury a posilovat národní vědomí českých návštěvníků. Tak to zamýšlel Václav Špaček. Jenže po roce 1918 jeho obrozenecké vlastenčení další majitele už tak moc nezajímalo.
Může se hodit
INFORMACE
Otevírací doba: od května do září denně kromě pondělí od 9,00 do 17,00; v dubnu, v říjnu, v sobotu, neděli a o svátcích od 9,00 do 16,00. Doba prohlídky s průvodcem je přibližně 20 až 30 minut, místní velkou věž lze navštívit také samostatně.Vstupné: dospělí 30 korun, děti 20, když vyrazíte jenom na vyhlídku na věži tak zaplatíte 10 Kč.
Může se hodit
INFORMACE
Otevírací doba: od května do září denně kromě pondělí od 9,00 do 17,00; v dubnu, v říjnu, v sobotu, neděli a o svátcích od 9,00 do 16,00. Doba prohlídky s průvodcem je přibližně 20 až 30 minut, místní velkou věž lze navštívit také samostatně.Vstupné: dospělí 30 korun, děti 20, když vyrazíte jenom na vyhlídku na věži tak zaplatíte 10 Kč.
