První proslulé vídeňské kavárničky vznikaly na přelomu 17. a 18. století. V roce 1711 jich už bylo jedenáct. Prodělaly časem bouřlivý vývoj, stěhovaly se do zděných budov, dostávaly svou dodnes trvající vnitřní podobu plnou zrcadel, skleněných lustrů, červených tapet, mramorových stolků, plyšových židlí a zlacených obrazových rámů a rozšířily se rychle i do Budapešti a Prahy jako typická součást měst rakousko-uherské monarchie. Staly se oblíbenými místy společenského styku. Před druhou světovou válkou už bylo vydáno ve V ídni 1200 kavárenských koncesí. Vznikaly literární, studentské, spolkové, divadelní, zahradní a jiné kavárny, které se staly neodmyslitelnou součástí způsobu života rakouské metropole. Zprvu byly čistě pánskou záležitostí, avšak časem tam pronikly i ženy nejen jako hosté,ale i jako číšnice,garderobiérky, osazenstvo kuchyní, ba i jako členky čistě ženských orchestrů. Jako kdysi scházívají se V ídeňané dosud nejen v určitých lokálech, ale též u určitých stolů. Každá kavárna má své vlastní štamgasty a dodnes tam platí rčení: řekni mi, do které kavárny chodíš, a já ti řeknu, kdo jsi. Starovídeňský literát Alfred Polgar kdysi prohlásil: »V kavárnách se scházejí lidé, kteří chtějí být sami, ale potřebují k tomu společnost.« A spisovatel Peter Altenberg si dokonce nechával do legendární kavárny Central posílat svou poštu. T rávil tam většinu dne, neboť - jak tvrdíval - tam nebyl doma, a přece se cítil jako doma. V e stejné kavárně Central sedával i v emigraci pobývající Leib Davidovič Bronštejn, jak znělo původní jméno jednoho z vůdců V elké říjnové socialistické revoluce Lva T rockého. Když tehdy jeden úředník rakouského ministerstva zahraničí varoval své nadřízené,že se v Rusku připravuje revoluce, usmál se jeho nadřízený: »Prosím vás, a kdo ji má dělat? Snad ne pan T rockij v kavárně Central?« Jednou tento podnik navštívil císař František Josef,vypil tam šálek kávy, a když chtěl platit, napočítal mu vrchní trojnásobek obvyklého obnosu. Císař si zavolal majitelku kavárny a zeptal se jí, zda je u ní káva takovou raritou, že počítá tak nekřesťanskou cenu. »Káva ne,ale císařpán ano, V aše veličenstvo,« odpověděla. Ještě dnes se ve vídeňských kavárnách podává asi 30 různých druhů kávy, mocca, expresso, piccolo, margiloman, melange, mazagran, fiaker, konsul, franziskaner, pharisäer, kapuzinet, krátká, prodloužená, obrácená, černá, turecká, s likérem, rumem, žloutkem a další, jež by chemik označil jednotným chemickým vzorcem C8H10N402, kofein v nejrůznějších županech. Pro pravého V ídeňana je dodnes pití kávy totéž co pro Japonce čajová ceremonie. Sice bez orientálního ceremoniálu, nicméně s nemenší důstojností. Zaujetím, zalíbením, pozorováním, zkoumáním, uvážením, přivoněním, oslazením, zamícháním, ochutnáním, vdechováním a posléze pomalých srkáním hnědého nápoje vytváří kávovou ceremonii. Vyrovnává se kulinářskému rituálu, který začíná vdechováním vůně mletých pražených zrnéček a končí požitkem z aromatické příchuti v ústní dutině.
Kavárny jsou symbolem Vídně
První proslulé vídeňské kavárničky vznikaly na přelomu 17. a 18. století. V roce 1711 jich už bylo jedenáct. Prodělaly časem bouřlivý vývoj, stěhovaly se do zděných budov, dostávaly svou dodnes trvající vnitřní podobu plnou zrcadel, skleněných lustrů, červených tapet, mramorových stolků, plyšových židlí a zlacených obrazových rámů a rozšířily se rychle i do Budapešti a Prahy jako typická součást měst rakousko-uherské monarchie. Staly se oblíbenými místy společenského styku. Před druhou světovou válkou už bylo vydáno ve V ídni 1200 kavárenských koncesí. Vznikaly literární, studentské, spolkové, divadelní, zahradní a jiné kavárny, které se staly neodmyslitelnou součástí způsobu života rakouské metropole. Zprvu byly čistě pánskou záležitostí, avšak časem tam pronikly i ženy nejen jako hosté,ale i jako číšnice,garderobiérky, osazenstvo kuchyní, ba i jako členky čistě ženských orchestrů. Jako kdysi scházívají se V ídeňané dosud nejen v určitých lokálech, ale též u určitých stolů. Každá kavárna má své vlastní štamgasty a dodnes tam platí rčení: řekni mi, do které kavárny chodíš, a já ti řeknu, kdo jsi. Starovídeňský literát Alfred Polgar kdysi prohlásil: »V kavárnách se scházejí lidé, kteří chtějí být sami, ale potřebují k tomu společnost.« A spisovatel Peter Altenberg si dokonce nechával do legendární kavárny Central posílat svou poštu. T rávil tam většinu dne, neboť - jak tvrdíval - tam nebyl doma, a přece se cítil jako doma. V e stejné kavárně Central sedával i v emigraci pobývající Leib Davidovič Bronštejn, jak znělo původní jméno jednoho z vůdců V elké říjnové socialistické revoluce Lva T rockého. Když tehdy jeden úředník rakouského ministerstva zahraničí varoval své nadřízené,že se v Rusku připravuje revoluce, usmál se jeho nadřízený: »Prosím vás, a kdo ji má dělat? Snad ne pan T rockij v kavárně Central?« Jednou tento podnik navštívil císař František Josef,vypil tam šálek kávy, a když chtěl platit, napočítal mu vrchní trojnásobek obvyklého obnosu. Císař si zavolal majitelku kavárny a zeptal se jí, zda je u ní káva takovou raritou, že počítá tak nekřesťanskou cenu. »Káva ne,ale císařpán ano, V aše veličenstvo,« odpověděla. Ještě dnes se ve vídeňských kavárnách podává asi 30 různých druhů kávy, mocca, expresso, piccolo, margiloman, melange, mazagran, fiaker, konsul, franziskaner, pharisäer, kapuzinet, krátká, prodloužená, obrácená, černá, turecká, s likérem, rumem, žloutkem a další, jež by chemik označil jednotným chemickým vzorcem C8H10N402, kofein v nejrůznějších županech. Pro pravého V ídeňana je dodnes pití kávy totéž co pro Japonce čajová ceremonie. Sice bez orientálního ceremoniálu, nicméně s nemenší důstojností. Zaujetím, zalíbením, pozorováním, zkoumáním, uvážením, přivoněním, oslazením, zamícháním, ochutnáním, vdechováním a posléze pomalých srkáním hnědého nápoje vytváří kávovou ceremonii. Vyrovnává se kulinářskému rituálu, který začíná vdechováním vůně mletých pražených zrnéček a končí požitkem z aromatické příchuti v ústní dutině.
Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis
Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...
Jako v pohádce. Japonský park pokryly koberce modrých květů hajniček
Turisté z celého světa míří v těchto dnech do veřejného parku Hitači na ostrově Honšú. Na 350...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Chmury otce Fouras. Pevnosti Boyard hrozí zkáza, ničí ji nápory vln
Pevnost Boyard, která se stala dějištěm populární televizní soutěže, ohrožují rozmary počasí. Kvůli...
Biologické zbraně, hadi a plyn. Ostrovy, které jsou plné podivností
Některé byste nejspíš ani vidět nechtěli, jiné zase vidět nesmíte. Další mizejí z atlasů, objevují...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Velká čínská zeď začíná dračí hlavou v moři. K vidění je v Laolongtou
Žíznivý drak přistál na břehu moře, aby se napil vody. Křivky jeho nekonečného těla dál opisují...
Český výletník: Kde Československo nezaniklo. Hranice roztrhala dvě obce
Vždycky mě lákalo vidět, jak vypadá osada Sidonie na Zlínsku, jejíž část se „stěhovala“ na...
Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis
Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...
Nevzdávejte cestovatelská předsevzetí. Jaro jen ten pravý čas procestovat Evropu
Advertorial Evropské metropole jsou známé tím, že jsou v létě plné turistů. Předběhněte je a vydejte se na...
Poutní místa v Česku zažívají renesanci, říká autor populární knihy
Lidé stále častěji hledají lokality, kde mohou uniknout před dnešním komplikovaným světem. Návod na...
Prodej světlého bytu 2+kk, 50 m2 - Bílovice nad Svitavou, ulice Lesní
Lesní, Bílovice nad Svitavou, okres Brno-venkov
4 890 000 Kč