Tato bohatě zdobená pětilodní bazilika s třemi loděmi napříč je skvostným architektonickým dílem. Stavba například místo opěrných pilířů užívá parabolické a hyberbolické oblouky, které vyvolávají jen svislý tlak, takže každá z lodí má svou rovnováhu. Zbytky tlaku eliminuje zešikmení některých sloupů, které se rozvětvují jako koruny stromů.
Chrám by měl být dokončený asi v roce 2026, na kdy připadá sté výročí úmrtí jejího autora Antonia Gaudího. Po dostavbě bude mít 18 věží. Největší z nich má měřit 170 metrů, čímž překoná dosud nejvyšší katedrálu světa v německém Ulmu (161,5 metru).
Celá katedrála zobrazuje život Ježíše Krista a biblické dějiny. Z 18 věží je 12 věnováno apoštolům, čtyři evangeliím, jedna Marii a ta nejvyšší Kristovi. Tři fasády zobrazují zrození Ježíše, jeho utrpení a smrt a život člověka v procesu stvoření.
Třetí, hlavní fasáda (Fachada de la Gloria), s jejíž stavbou se dosud nezačalo, bude orientována na jih a zobrazovat má hříchy a ctnosti, nebe a peklo, život a smrt. Sám Gaudí ji načrtl jen obecně: "Rozhodl jsem se ji nechat k dokončení další generaci, aby se tato na chrámu rovněž podílela."
Bohatá výzdoba, která čítá i na 160 druhů rostlin a zvířat, skýtá řadu zajímavých detailů. Například na Fasádě Pašijí umístil sochař Josep Maria Subirachs vedle Jidášova polibku magický čtverec s 16 číslicemi, jejichž součet v jakékoli řadě dává číslo 33 (věk Krista v době smrti).
Gaudího plány shořely
Základní kámen katedrály byl položen 19. března 1882. Se stavbou se začalo podle návrhu architekta Franciska de Paula del Villar, ale koncem roku 1883 práce převzal Antonio Gaudí. Po jeho smrti v roce 1926 se pokračovalo podle jeho návrhů. Během občanské války (1936-1939) část stavby vyhořela, přičemž byly zničeny i Gaudího plány a modely, jež posléze obnovil architekt Francesc de Paula Quintana, někdejší spolupracovník Gaudího.
O dokončení velkolepé katedrály si ani sám Gaudí nedělal iluze. "Tu dokončí až svatý Josef," říkával o svém životním díle, jehož dostavbu komplikuje kromě samotné náročnosti projektu nedostatek finančních prostředků.
Stavitel zasvětil život chrámu. Když zemřel, spletli si ho se žebrákem
Katalánský architekt, urbanista a inovátor Antonio Gaudí y Cornet (1852-1926) byl představitelem unikátního stylu a průkopníkem secese ve Španělsku. Posledních 16 let života zasvětil výhradně stavbě barcelonské katedrály. Tehdy přestal také dbát o svůj zevnějšek, takže když ho počátkem června 1926 porazila tramvaj, považovali ho zprvu za žebráka.
Ke Gaudího dalším stavbám patří pohádkové domy, mimo jiné barcelonské Casa Milá (přezdívaný La Pedrera), jenž fasádou i barevně připomíná písečné duny, či pestrobarevný Casa Batlló, nebo též v Barceloně Güellův park, nedokončený velkolepý projekt zahradního města. Sedm Gaudího staveb je na seznamu UNESCO, včetně fasády Zrození Páně a krypty, v níž je Gaudí pohřben.
