Podle mě je dobré při cestě do cizího státu umět alespoň několik nejnutnějších vět v němčině nebo angličtině. Umět si říci o jídlo a pití či jinou pomoc. Při návštěvě bývalé NDR jsme jeli s manželkou do Sassnitzu. Že se podíváme na trajekt, co jezdí do Švédska. Na silnici asi po dvou kilometrech byla závora a u ní voják. Požadoval na nás "Bezirkschein". Podal jsem mu řidičák. "Nein, Bezirkschein". Nabídl jsem mu pas. "Nein, Bezirkschein." To už mi došlo, že asi musí být nějaké zvláštní povolení, protože silnice vedle vojenským pásmem. Chtěl jsem mu vysvětlit, že se chceme jen podívat do Sassnitzu. Za nic na světě jsem si v té chvíli nemohl vzpomenout, jak se řekne německy - podívat. Nakonec jsem sesmolil následující větu, doufaje, že mě pochopí. "Wir wünschen "pasmatrit" nach Sassnitz." Pochopil, ale odmítl slovy: "Ja, ja, aber fahren zurück nach Bergen." To byla objížďka dobrých dvacet kilometrů. Proto dodnes lituji, že jsem se v mládí nenaučil pořádně německy.
Cestujete a chcete se s ostatními čtenáři podělit o zajímavé zážitky? Nebo jim nechat jenom vzkaz, čemu se vyhnout a co naopak navštívit? Pokud ano, zašlete svoje příspěvky (v maximální délce dvaceti řádků), případně i fotografie, na adresu MF DNES, Senovážná 4, P.O.Box 1080, Praha 1, PSČ 111 21 a na obálku napište heslo "Zážitky z cest. "
Cestujete a chcete se s ostatními čtenáři podělit o zajímavé zážitky? Nebo jim nechat jenom vzkaz, čemu se vyhnout a co naopak navštívit? Pokud ano, zašlete svoje příspěvky (v maximální délce dvaceti řádků), případně i fotografie, na adresu MF DNES, Senovážná 4, P.O.Box 1080, Praha 1, PSČ 111 21 a na obálku napište heslo "Zážitky z cest. "
