Benátky
Jedinečné město na laguně, v jehož historickém jádru se nelze pohybovat jinak než pěšky nebo na lodích, se v uplynulých letech stalo – vedle nepopiratelných architektonických a uměleckých kvalit – také symbolem odvrácené tváře masového turismu. Miliony návštěvníků centrum Benátek doslova zahlcovaly, fronty se stály na památky i na zmrzlinu. O inflačních cenách mnohdy vymknutých z kloubů ani nemluvě.
Letos to evidentně bude jinak a bude zajímavé sledovat, jak se město k očekávanému drastickému úbytku turistů (a tím i peněz) postaví. Pokud se tam vydáte vy, můžete na tom jedině vydělat. To se týká hlavně pocitů, ale i peněženky.
Pokud to bude vaše první cesta do „nejvznešenějšího města“, tak byste vedle bloumání ztichlými uličkami měli vidět katedrálu svatého Marka, zajít do sousedícího Dóžecího paláce (Palazzo Ducale) a navštívit skvělou galerii Accademia.
A projet se po vodě, samozřejmě. Stylové je to gondolou (gondoliéři teď budou ochotnější ke smlouvání); lacinější variantu představuje celodenní jízdenka na vaporetta, tedy parníčky suplující městskou dopravu. Pohled z hladiny Velkého kanálu na benátské paláce poskytne zase jinou perspektivu tohoto ojedinělého města.
Pokud přijedete autem, doporučujeme zaparkovat v pevninském předměstí Mestre a posledních pár kilometrů do starých Benátek dorazit vlakem nebo autobusem. Dopravní terminál je při vyústění Velkého kanálu (Canale Grande).
Verona
Možná si vybavujete fronty pod tzv. Juliiným balkonem nebo přecpané náměstí Piazza delle Erbe. A když si člověk chtěl udělat snímek proslulého Scaligerského hradu, bylo třeba si udělat lokty místo.
Nic z toho letos nebude hrozit ani ve Veroně, čtvrtmilionovém městě rozloženém v místě, kde řeka Adiže opouští Alpy a rozlévá se do Pádské nížiny. Voda výrazně přispívá k panoramatu města, neboť Adiže vysekává ve Veroně malebné meandry. Procházka po nábřeží by v itineráři neměla chybět, stejně jako návštěva římského amfiteátru (Arena di Verona). Operní představení se tam sice letos konat nebudou, ale stavba je to impozantní sama o sobě.
Verona má samozřejmě také velkém množství umělecky hodnotných kostelů – nezapomeňte na pravděpodobně nejcennější z nich, San Zeno Maggiore. Popojet k němu budete muset na západní okraj historického jádra.
Florencie
Kolébka renesance, město umění, kde se dá klidně strávit týden a pořád budete mít co objevovat. Ve Florencii se najdou jak některé světoznámé ikony italského malířství a sochařství – připomeňme Michelangelova Davida či třeba Botticelliho Zrození Venuše v galerii Uffizi –, tak i nejpřednější ukázky nejen renesanční architektury.
Pokud tu jste poprvé, doporučujeme prohlídku zahájit na Piazzale Michelangelo: z vyhlídkové terasy vysoko nad řekou Arno a se střechami florentských kostelů a paláců pod sebou rychle porozumíte, že toto je opravdu neobyčejné město. To platí pokud dorazíte autem. Pokud přijedete vlakem, tak se hned po opuštění hlavního nádraží octnete v centru dění a první co spatříte, je jeden z nejskvělejších florentských chrámů Santa Maria Novella.
Historické jádro Florencie je kompaktní a dvě jeho hlavní ohniska (Piazza del Duomo s katedrálou završenou skvělou Brunelleschiho kopulí a Piazza della Signoria se starou radnicí, Palazzo Vecchio) dělí jen pár bloků. Na druhý břeh řeky, třeba do zahrad Boboli u Paláce Pitti, přejdete přes slavný Starý most (Ponte Vecchio). Ať ale půjdete kamkoli, každých pár metrů budete míjet tu krásný renesanční portál, tu starobylý chrám či vznešené šlechtické sídlo.
Řím
Jedna z kolébek evropské civilizace chystá nápor na všechny návštěvnické smysly: Řím vás vcucne a nebude chtít pustit. Jsou tam místa, která patří mezi ztělesnění harmonie a krásy (třeba Senátorské náměstí na Kapitolu s jezdeckou sochou Marka Aurelia, náměstí Navona s Berniniho Fontánou čtyř řek, a samozřejmě Svatopetrské náměstí ve Vatikánu), stejně jako kouty mnohem méně vábné – třeba v uličkách kolem nádraží Termini je potřeba se mít na pozoru nejen po setmění.
Na rozdíl od Florencie jsou římské památky rozesety na velké ploše a bude se vám hodit městská doprava. Jinak to ale berte pomalu: jen návštěva Vatikánu zabere nejméně celý den (a stejně budete mít oprávněný pocit, že ze sbírek Vatikánských muzeí jste viděli jen zlomek). Další den zabere Kolosseum a Forum Romanum s okolím, budete chtít vidět Fontanu di Trevi, Panteon a mnohem víc... Na „fajnšmekry“ pak čekají některé z raně křesťanských katakomb podél Via Appia vybíhající jihovýchodním směrem ven z města či jedinečný soubor fašistické architektury v sídlišti EUR.
Zajímavé je, že i přes velký počet návštěvníků v předkrizových dobách v Římě nevznikla souvislá „turistická ghetta“ se službami pouze pro turisty. Ulice patří nám, říkají Římané, a není nad to se o tom večer přesvědčit v některé z restaurací. Krásnou atmosféru mají třeba lokály ve čtvrti Trastevere („Za Tiberou“, tj. na pravém břehu), živo bývá také v uličkách kolem náměstí Navona.
Neapol
Krásná poloha na březích mořského zálivu s Vesuvem v pozadí versus pověst jednoho z nejšpinavějších a nejnebezpečnějších italských měst. Neapol je městem kontrastů, o tom není možné pochybovat.
V centru skutečně občas narazíte na hromady zapáchajících odpadků a místy si řeknete, že pod tím balkonem s beznadějně rezavými podpěrami není radno stát. Otřískaná fasáda barokního kostela o kus dál ale může skrývat vycizelovaný interiér, nad kterým oči přecházejí, a za rohem servírují pizzu, o níž budete přísahat, že lepší jste nikdy v životě nejedli (tento pokrm ostatně v Neapoli vynalezli).
Opulentně naleštěná městská pasáž Umberta I. přetéká bohatstvím, jen pár desítek metrů od chaotických a temných uliček svažujících se k přístavu. Africký a arabský trh u brány Porta Nolana připomene spíš Senegal či Libyi než Itálii, ulička San Gregorio Armeno zase přetéká stánky s náboženskými suvenýry. O tom, že Neapolitáni jsou zbožní, vás ostatně bude co chvíli přesvědčovat jednoduchá pouliční kaplička se svíčkami a květinami – v noci tajemně mihotají do okolní tmy.
V Neapoli nezapomeňte na Národní archeologické muzeum, které mj. vystavuje skvělé mozaiky z Pompejí. Bude to dobrá příprava pro návštěvu ruin tohoto antického města zničeného výbuchem Vesuvu v roce 79 př. Kr. A hlavně ať vás nenapadne po městě jezdit autem: snad ještě nebyl zaznamenán případ, že by se to někomu podařilo bez promáčklého blatníku či alespoň utrženého zrcátka...
Řím, Forum Romanum
Jak do muzeí a památek a na pláže
Řada italských památek aktuálně uplatňuje „bezpečnostní opatření“ proti koronaviru. V praxi to může znamenat, že správci pustí dovnitř jen omezený počet lidí najednou, někde je povinnost obstarat si vstupenku online předem, jinak se do muzea (monumentu) nedostanete. Při vstupu můžete být vyzváni k zakrytí úst a nosu.
Některé italské regiony nařizují u moře minimální vzdálenost mezi slunečníky, v extrémních případech může dojít i k regulaci množství lidí na pláži. To ale přichází v úvahu pouze ve městech a frekventovaných letoviscích; na vzdálenějších a „divokých“ plážích vás taková omezení obtěžovat nebudou.
Aktuální situaci doporučujeme vždy předem ověřit na webových stránkách příslušné lokality, případně se zastavit v místní turistické kanceláři (APT).
Aktuální přehled leteckých linek mezi Českem a Itálií
Přímé lety z Prahy do Itálie se obnovují vesměs od 1. července. Jde o linky do Bergama, Říma (Ciampino), Bari a Cagliari. Od začátku srpna by měly přibýt další, např. Benátky, Pisa či Milán-Malpensa. Aktuální informace najdete na webu pražského Letiště Václava Havla (www.prg.aero)
Pozemní doprava do Itálie
Cesta autem probíhá již bez administrativních problémů na hranicích. Pokud vás může něco zdržet, tak „pouze“ dopravní zácpy. Nezapomeňte na rakouskou dálniční známku (desetidenní pro osobní auto stojí letos 9,40 eura, 250 Kč), a pokud zvolíte trasu po Tauernské dálnici mezi Salzburgem a Villachem, zaplatíte ještě za tunely. Na italských dálnicích se platí mýtné podle ujeté vzdálenosti, zhruba sedm eur (190 Kč) za 100 kilometrů.
9. března 2020 |
