Turbulentní historie města nad řekou Arno se začala psát už v roce 59 před naším letopočtem. Jako kdyby předvídali její zářnou budoucnost, nazvali ji tehdy Římští vojáci kolonií Florentia, tedy kvetoucí kolonií.
Florencie se díky své poloze u řeky a zároveň poblíž moře brzy stala významným obchodním střediskem. Ve městě se začali usazovat obchodníci z východu, kteří sem ve 3. století našeho letopočtu přinesli křesťanství. Po pádu Západořímské říše byla Florencie stejně jako celá oblast Toskánska pustošena a město zažilo hospodářský i politický úpadek. Na svůj návrat na vrchol si musela počkat až do 14. století, kdy se stala jedním z nejvýznamnějších center renesance. Nemohl za to nikdo jiný než mocný rod Medicejských, který díky svému vlivu ovládl město. Za jejich vlády působili ve městě umělci nejzvučnějších jmen, jako byl Leonardo da Vinci, Michelangelo nebo Botticelli, kteří za sebou zanechali nesmazatelné stopy. Během druhé zlaté éry v 19. století se Florencie nakrátko stala hlavním městem Itálie, a přestože během druhé světové války byla silně poškozena spojeneckými nálety, rozsáhlé obnovy jí vrátily alespoň část bývalého půvabu.
Katedrála Santa Maria del Fiore ve Florencii je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek světa a také součástí Světového kulturního dědictví UNESCO.
Dechberoucí historie, z níž se dochovala řada ohromujících památek, stejně jako živá módní a kulinářská scéna, řadí Florencii k nejnavštěvovanějším městům Evropy. Ročně ji navštíví přes pět milionů turistů a v Itálii tak co do návštěvnosti zaujímá (po Římu a Miláně) pomyslnou třetí příčku.
Během naší návštěvy v dubnu jsme měli pocit, že město pod náporem turistů praská ve švech. Místní nás však vyvedli z omylu – nápor „velikonočních turistů“ prý není nic oproti davům, které město okupují v létě. Proto je rozhodně lepší vyčlenit si na návštěvu období raného jara nebo naopak začátku podzimu, kdy se teploty stále pohybují kolem příjemných dvaceti stupňů a turistů je o poznání méně.
Po stopách starých mistrů
Panoramatu Starého města vévodí dominanta majestátního dómu Santa Maria del Fiore. Jedná se o pátou největší katedrálu na světě, kterou korunuje jedinečná kupole Filippa Brunelleschiho. Úžasný výhled na město se návštěvníkům otevře buď ze samotné 115 metrů vysoké kupole, nebo z Giottovy zvonice. Na obou místech je nutná rezervace předem. Pokud vás láká prohlídka samotné katedrály, budete si muset vystát frontu, která se na náměstí Piazza del Duomo formuje už od časných ranních hodin.
Kopule s freskou posledního soudu
Galleria degli Uffizi je světoznámá galerie výtvarného umění.
Přestože interiér katedrály je poměrně strohý, za zhlédnutí malby v kupoli těch několik desítek minut ve frontě stojí. Kupole měla být podle původních plánů stejně strohá jako ostatní interiéry. Po smrti Brunelleschiho v ní však vznikla unikátní freska znázorňující poslední soud, která pokrývá neuvěřitelnou plochu 3 600 m2.
Vyhlášená galerie Uffizi (Galleria degli Uffizi) se nachází v těsné blízkosti katedrály. Lístky jsou pravidelně vyprodány na mnoho dní dopředu, je proto dobré zarezervovat si vstup v předstihu. V rozsáhlém paláci se mezi stovkami děl vyjímají skvosty jako je Zrození Venuše od Botticelliho, Medusa od Caravaggia nebo Klanění tří králů od Leonarda da Vinciho. Florenťané jako jedni z mála nemuseli do muzeí vozit nic ze světa, protože si bohatě vystačili s tím, co měli doma v Toskánsku – maličkém regionu, který v dějinách kultury zanechal nesmazatelné stopy.
Po nejslavnějším mostě Florencie Ponte Vecchio (nebo také Mostě zlatníků) se dostaneme na druhou stranu řeky Arno. Ve středověku býval přímo na mostě masný trh, který však údajně příliš nevoněl zhýčkaným nosíkům Medicejů. Ti proto nahradili řezníky mistry zlatnickými, jejichž obchůdky na mostě přetrvaly dodnes.
Jako jediný z florentských mostů odolal Ponte Vecchio četným povodním a nepokojům. Jeho mimořádná krása si prý dokonce podmanila srdce samotného Hitlera.
Most Ponte Vecchio přes řeku Arno
Když město v roce Hitler 1938 navštívil, otevřel prý Mussolini dvě velká okna v horní části mostu, aby mohl vůdce obdivovat západní panorama řeky Arno. To se vyplatilo, protože při zběsilém úniku před Američany na konci války byl jako jediný na příkaz Hitlera Most zlatníků ušetřen. Namísto toho vyhodili nacisté do povětří domy na obou stranách řeky, které byly později nahrazeny podivnými novými stavbami.
Výhledy do toskánských kopců
Pokud toužíte uniknout ruchu města a troubení klaksonů, vystoupejte na vrch Monte alle Croci, kde se nachází prostorné Michelangelovo náměstí. Odměnou za strmý výstup vám bude nádherný výhled na město a kopie několika Michelangelových soch, kterým vévodí majestátní David uprostřed náměstí (originál sochy najdete v nedaleké Akademii a rozhodně stojí za vidění). Lidé tu sedí ve stínu cypřišů a s kornoutkem zmrzliny se kochají výhledy do zelených kopců.
Výhled na město z Piazza Michelangelo
Stále prahnete po klidu a zeleni? můžete se vydat do několik desítek minut vzdálených zahrad Giardino di Boboli. Zahrady se nachází hned za palácem Pitti a jsou po právu nazývány muzeem pod širým nebem. Za vstup zaplatíte 10 eur (260 Kč), sochy zasazené do divoké zeleně za to však rozhodně stojí. Nejznámějším dílem je Grotta Grande, jeskyně se stalaktity a sochami. V zadní části jeskyně se prý nachází tajná chodba přímo do paláce Vecchio, kde je dnes muzeum. Při bloumání zahradami narazíte i na amfiteátr, egyptský obelisk, Neptunovu fontánu a několik jezírek s vodopády.
Ráj gurmánů i milovníků módy
Až vám během chození po galeriích vyhládne, můžete zamířit buď do jedné z vyhlášených restaurací nebo přímo na trh San Lorenzo. Zatímco venkovní prostranství okupují především obchodníci s koženými výrobky, uvnitř krásné prostorné budovy navržené Giuseppem Mengonim se nachází dvě patra stánků s nejrůznějšími lahůdkami od kuchyně místní až po asijskou. Několikrát jsme se zde zastavili na tapas a kvalita jídla byla výtečná. Na své si zde přijdou i milovníci piva a vína, které se pěstuje jen pár desítek kilometrů od Florencie v proslaveném regionu Chianti.
Trh San Lorenzo ve Florencii
Florencie je městem požitkářů. Kromě oblečení a doplňků od návrhářů zvučných jmen produkuje také parfémy a kosmetiku výběrové kvality. Při toulkách městem se určitě nezapomeňte zastavit v Officina Profumo Farmaceutika di Santa Maria Novella. V interiérech starého paláce prodávají nejen originální parfémy, svíčky a kosmetiku, ale v jednom ze sálů běží multimediální projekce, takže máte pocit, že jste se ocitli ve zcela jiném světě.
Až troubení klaksonů z venku vás vrátí zpátky na zem. Alespoň do okamžiku, než vyjdete ven a pohledem spočinete na dílech starých mistrů. Tehdy se vám možná na malou chvíli bude zdát, že jste se vrátili v čase zpět přímo do renesančního ráje na zemi.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hodit• Z Florencie je možné podniknout zajímavé jednodenní výlety – nabízí se výlety na kolech do toskánských vinic spojené s ochutnávkou vína nebo výlet do hodinu vzdálené Pisy s ikonickou šikmou věží (návštěvu Pisy vřele doporučuji). • Vlaková doprava funguje velice dobře a je oproti pronájmu auta finančně výhodná. Jednosměrná jízdenka do Pisy vyjde na pouhých devět eur (230 Kč). • Muzea a galerie jsou celosvětově vyhlášená, proto není dobré spoléhat se na nákup vstupenek na místě. Existuje hodně místních tour operátorů, kteří za příplatek zajistí lístky předem a vyhnete se tak nejen zklamání z případného nedostatku vstupenek, ale i dlouhého čekání ve frontě. • Florencie se nejlépe objevuje pěšky, centrum města je kompaktní, takže ke většině památek lze dojít během dvaceti minut chůze. • Zatímco severní strana města nabízí hlavní turistické památky, na druhé straně mostu najdete více autentických obchůdků a kaváren, které navštěvují hlavně místní. • Italové jedí relativně pozdě. Většina restaurací (kromě těch opravdu turistických) neotevírá dříve než v 19:00 – 19:30. |
