Etiopie: Mursí, Surmi, Hamar
Mursí, Surmi, Hamar – to jsou názvy kmenů jižní Etiopie, které patří do první trojky nejexotičtějších kmenů světa. V okolí řeky Omo se dají zažít nevídané věci a ještě nedávno byla tato oblast přístupná pouze expedicím tvrdých chlapů bez jídla či hygieny. Nyní tento neuvěřitelný zážitek zvládne každý.
Kmeny stále žijí tradičním způsobem života – chodí nazí, nebo stroze oblečení do zvířecích kůží, ručně melou mouku. Muži se starají o dobytek a ženy o děti a oheň. Ženy z kmenů Surmi a Mursi nosí hliněné labrety (piercing, destičky) v ústech, aby se zkrášlily. Čím vyzdobenější labreta, tím větší šance dostat od ženicha více krav. Muži se zkrášlují jizvami.
Kmen Karo si maluje tváře barevnými vzory. Každý kmen má vlastní rituál, jak se z chlapce stává muž, nejznámější je přeskakování býků. V okolí kmenů vyrůstají turistické lodge, spát se dá velmi blízko a večer můžete domorodce pozvat na pivo.
Do Etiopie je dobré letecké spojení, vyrostly zde výborné hotely, dají se zde pronajmout džípy, v restauracích servírují gurmánské speciality. A hlavně je zde bezpečno.
Papua - Nová Guinea: 800 různých kmenů
V Papui - Nové Guineji žije více než 800 kmenů s libozvučnými názvy jako Kaluli, Huli nebo Jebo. Jezdí se především na západní část ostrova Irian Jaya. Jsou zde vesnice, které náš svět poznal teprve před pár desetiletími.
Každý papuánský kmen má jiné zvyky. Jeden se maluje žlutou barvou, nosí paruky, druhý chodí nahý, třetí fandí červené s černou. Neexistuje člověk, který by měl všechny papuánské kmeny zmapované.
Spojuje je jediná věc - betel. Tak jako se u nás pije pivo, tady je národním sportem betelový ořech. Všichni tu mají úctu ke starším. Neexistuje kmen, kde by neuctívali starší, nerespektovali je a nestarali se o ně.
Většina místních obyvatel turistu mile přivítá, pozve do jednoduchých dřevěných příbytků a ukáže svůj folklór. Přenocovat ve vesnici je zážitkem. V horách se musí počítat s chladným počasím, v povodí mohutné řeky Sepik zase s dusným tropickým pralesem.
„Nejzajímavější jsou izolované kmeny vysočiny a kmeny z horké džungle, ti mají nejkrásnější děti na světě,“ říká cestovatel a průvodce Luboš Fellner z Cestovní kanceláře Sen.
Namibie: Himba
Kmen Himba žije i dnes podle prapůvodních zvyklostí v nehostinných, ale nádherných oblastech severní Namibie a jižní Angoly. Jako jeden z posledních si zachoval své typické oblečení (stále se oblékají do smradlavých šatů z kravské kůže), zvyky a nezávislost. Tělo si potírají obarvenou směsí domácího másla a hlíny.
Je to jediný kmen, který odolal německé kolonizaci, asimilaci a vyvražďování kmenů (například kmene Herero). Mladí muži pasou stáda koz a ženy se starají o obydlí, chodí pro vodu a vaří jednoduché jídlo – kaši z kukuřice. Maso jí jen příležitostně.
Jsou to animisté a se svým bohem Mukuru komunikují přes posvátný oheň. V něm se i „koupou“, protože voda je vzácná. Zahalí se do kusu látky, do ohně přihodí voňavé bylinky a „ponoří“ se do dýmu.
„V Namibii lze navštívit tento unikátní kmen a přitom jste v absolutním bezpečí. Nehrozí tu ani žádné tropické choroby,“ dodává Luboš Fellner. Bydlí se luxusních bungalovech, servírují zde výborné steaky a dobré červené víno. A turista je blízko přírodě, safari a nejstarší poušti světa.
Grónsko: Inuité
Největší ostrov světa není klasickou destinací. Jste na úrovni moře, ale cítíte se jako v Alpách. A navíc zde žijí Inuité, exotičtí lidé asijského původu. Ve východním Grónsku na svých kajacích loví tuleně harpunou, ve fjordu velryby a sem tam „dostanou“ i ledního medvěda nebo narvala.
Bydlí v barevných domcích (často ze dřeva, obložených vlnitým plechem a natřených na modro, červeno nebo žluto). Žijí jednoduše, ale mají vše, co potřebují - elektřinu i mobilní signál. Děti chodí do školy a těší se na příchod jara: když začnou tát ledy, hrají si u fjordu a radují se, že voda má kapalné skupenství. Ačkoliv je ledová, hned se koupou.
Je zábavné vidět, jak se u domů suší prádlo a hned vedle tulení maso nebo tresky. V supermarketu si vedle mouky můžete koupit pušku (na medvědy), rybářské sítě nebo nafukovací čluny. Inuité nemají ploty, takže se dá vesnicí procházet a přijít až k nim domů. Turisté jsou vítáni.
Keňa a Tanzanie: Masajové
Jde o jeden z nejmladších kmenů ve východní Africe. Masajové žijící na planinách Keni a Tanzanie, přišli z divokých oblastí jižního Súdánu a mezi místními si získali reputaci nebojácných válečníků.
Žijí v každodenním kontaktu s přírodou a divokými zvířaty, setkání se lvem nebo leopardem není pro ně ničím překvapujícím. Masajové pijí kravské mléko, kravskou krev nebo vývar z různých kořenů a rostlin. Jedí kukuřičnou kaši a maso si dají jen výjimečně. Když se jim však podaří něco ulovit, jedí ho i syrové.
Je to polokočovný národ, který si staví domy z větví stromů a trav a polepují je kravským trusem a bahnem. Domy stavějí ženy, které také vaří, muži pasou stáda krav. Čím má muž větší stádo, tím je bohatší a může mít více žen.
Oblékají se do kravské kůže, ale stále častěji dávají přednost oblečení z látek červené barvy. A také nosí dlouhé železné náušnice.
Tibet, Bhútán
Místní lidé po staletí kočovali v nadmořských výškách přes 4 000 m. n. m. Tady si žena s manželem bere i všechny jeho bratry, buddhismus je plný šamanských rituálů a černé magie.
Mladí muži rádi soutěží – v lukostřelbě, závodech na koních, jacích a v přenášení obrovských kamenů. Poutníci míří desítky kilometrů pěšky přes himálajská sedla, aby se poklonili posvátné soše Buddhy, přilévají jačí máslo do svíček a přes strmá údolí zavěšují modlitební vlaječky. Tradičním jídlem je zde tsampa, ječmenná mouka smíchaná s mlékem, solí, máslem a pije se slaný čaj s máslem z jaka.
Zajímavé jsou pohřební rituály: země je zmrzlá a dřeva na spálení předků je málo, a tak se tělo rozporcuje a nechá sežrat supům. Říká se tomu nebeský pohřeb.
Střední Afrika: Bayaka, Aka, Efé
Ve střední Africe lze stále ještě zažít rychle mizející kulturu Afriky. Kmeny Bayaka, Aka, Efé jsou známé pod názvem Pygmejové, díky jejich malému vzrůstu. Spolu s Křováky z jihu Afriky patří k nejstarším kmenovým etnikům vůbec.
Po vstupu do džungle se Pygmejové mění na velké lidi. Džungle jim prostě patří a je to jediné místo, kde se mohu cítit v bezpečí. Temný, zelený, dýchající les budí respekt, jedině Pygmejové do něj bez problémů vstoupí a vrátí se zpět.
Malé vesničky lemují úzké cesty, lze je najít i hluboko v lesích. Při návštěvě se setkáte s dětskou radostí velkých i malých. Domečky z trávy, listí a dřeva slouží jen na přespání, život se odehrává venku. Parta pěti až osmi Pygmejů bez problémů uloví malou antilopu a takového lovu se může zúčastnit i návštěvník. Tedy, pokud je vůbec bude stíhat.
Pokud u nich budete chtít přenocovat, ideální je mít vlastní spacák, repelent a být připraven na dlouhou noc. Místní vás většinou přivítají představením, které symbolizuje souboj dobrých a zlých duchů, a potom teče palmové víno proudem.
Bohužel, rasismus a předsudky většinového černého obyvatelstva Pygmeje ničí. Nemají žádné politické zastoupení, práci, jsou marginalizováni a vymírají.
Vanuatu: Ni - Vanuatu
Nové Hebridy jsou ostrovy, kde se mluví nejvíce jazyky na světě. Ostrovy ničené přírodními katastrofami obývají energičtí a velmi pozitivně naladění lidé. Jejich hlavním zdrojem obživy je drobné zemědělství: pěstování sladkých brambor a tara. K tomu se servírují ryby a vepřové.
Na izolovanějších ostrovech se staví hlavně z bambusu, listů a dřeva kokosových palem, chýše však przní zvlněný plech. Své emoce místní vkládají do tance. Každá vesnice má speciální místo - Nasara - sloužící k tanci.
Oblíbenou mužskou činností je pití alkoholického nápoje kava. Pije se dlouho v tichu a hlavně v noci. Ženy se tohoto „rituálu“ účastnit nemohou.
Jakmile žena nebo muž dosáhnou dospělosti, a může to být klidně bratr a sestra, už spolu nesmí nikdy mluvit, ani se zdržovat v jedné místnosti. Ke komunikaci používají třetí osobu - prostředníka. Setkáte se s tím třeba na ostrově Espírito Santo, který je zajímavý i tím, že hlavou rodiny je žena a původ se posuzuje podle matky. Ostrovy jsou velmi bezpečnou oblastí.
Myanmar: Kayan
Ženy kmene Kayan byly proslavené krásou, vypadaly velmi exoticky a muži ze sousedních kmenů je chodili krást. Proto si začaly nasazovat na krk obruče a postupně přidávaly další. O takové ženy už zájem nebyl.
Paradoxně se ovšem toto „škaredění“ stalo módou. Nejde o prodloužení krku, ale zatlačení klíčních kostí dolů. Kroužky dostávají už malé dívky, kolem sedmi let věku.
„Dnes už by se kayanské ženy tohoto zvyku nejraději vzdaly, ale stal se z toho jistý výdělek: přibylo turistů, kteří jsou ochotní za takovou exotickou fotografii zaplatit,“ popisuje Luboš Fellner.
V Myanmaru žije i mnoho dalších exotických kmenů. Muži tu nosí sukně, ženy kouří obrovské doutníky, rybáři na jezeře Inle veslují nohama a zástupy théravádských mnichů jsou stále náramně fotogenické.
Barma je bezpečná země. Myanmar se otevřel turistickému světu nedávno a infrastruktura se během posledních let velmi zlepšila.
Samoa: Polynésané
Fascinující Polynésané se narodili na ostrovech Samoa a zachovali si svou tři tisíce let starou kulturu. Na Tahiti a Havajských ostrovech už turismus pravé tradice převálcoval, na ostrově Samoa ale stále setrvaly, nejvíce na jednom z největších ostrovů Savai’i, který málokdo navštíví.
Samojská kultura je striktně komunitní. Polynéský národ se sdružuje do takzvaných aigů, každou z nich tvoří několik rodin. A to je základ všeho. Každá aiga má svého náčelníka.
Muži zde chodí v sukni lava lava s tradičním černým tetováním pe’a od hrudníku dolů. Připomíná to krásné punčocháče se symetrickými vzory, přímými čarami a bloky černé barvy. Podle tetování se také pozná, kdo patří k jaké komunitě.
Ženy v peci připravují „palusani“, což je jídlo z mladých listů tara s našlehaným kokosovým mlékem. A ještě tu zažijete fascinující obřadní dávání darů (Fa’aaloaloga), kdy mladí vzdávají úctu starším (většinou ženám) a to tím, že jim věnují rohože, které ženy dlouho vyrábějí. Důvodem mohou být svatby, oslavy narozenin nebo úmrtí člena aigy.
Guatemala: Mayští indiáni
Nejfotogeničtější indiáni světa dnes nežijí na pláních severní Ameriky, ale v Latinské Americe v Ekvádoru a na náhorní plošině Altiplano v Peru a Bolívii. Za potomky starých Mayů je nejlepší vypravit se do Guatemaly. Indiány v barevných krojích najdete ještě v okolí jezera Atitlan nebo na domorodých trzích.
Navzdory všudypřítomnému turismu místní co nejvíce dodržují zvyky a tradice. Největší šanci potkat se s různými kmeny je na známých trzích v Chichicastenangu, které se konají každý čtvrtek a neděli a kde nakoupíte vše - od dobytka až po elektroniku.
Jednou z nejtradičnějších vesniček na březích jezera Atitlan je Sanitiago de Atitlan, kde žijí potomci kmene Tzutzilů. Kdo se chce dozvědět o životě místních Mayů více než jen ze suvenýrů, ať si pronajme místního průvodce a vystoupí na jednu ze tří sopek, které obklopují jezero Atitlan.
Během výstupu se míjí tradiční políčka a kromě nádherných výhledů průvodce povypráví mnoho legend. Je na vaší fantazii, čemu uvěříte.
