"Dříve jsem zkoumal džungle. Po cestě kolem světa po rovníku (v roce 2000), jsem ale dostal chuť jet tam, kde je pořádná zima," říká pětatřicetiletý dobrodruh, který se proslavil i sjezdem Amazonky v neoprenu, s ploutvemi a malým plovákem či letem v deltaplánu z vrcholku peruánského Huascaránu (6768 m).
Expedice Arktos je sponzorována jednou soukromou bankou, pojišťovací společností a výrobci sportovního oblečení. Druhá etapa, cesta kolem světa přes Arktidu, je naplánována na 17 měsíců. Během túry dlouhé asi 20.000 kilometrů přejde Mike Horn Kanadu, Aljašku, Sibiř i Grónsko. A to pěšky, na lyžích, v kajaku a na lodi. Aby to dokázal, trénoval podle svých slov "dvě až pět hodin denně jako nějaký atlet na olympiádu".
Jeho saně mají být naloženy nákladem vážícím až 200 kilogramů, z toho "až 110 kilogramů představuje výživná potrava". Denně musí sníst jídlo obsahující 6000 až 7000 kalorií. "Alkohol není povolen, ale přece jen jsme v oblastech, kde se pije vodka. Tak jsem jednu přibalil a raději ještě jednu lahev červeného vína. Jeden nikdy neví," říká se smíchem Horn. Na rozdíl od jiných tzv. extrémních sportovců tvrdí, že není pověrčivý: věří dobré přípravě a "naslouchá svému tělu". Strach
mívá, ten jej ale "chrání před smrtí".
Na ledovou cestu si ale tento ženatý otec dvou dcer nebere žádné věci, které by mu připomínaly rodinu. "Během takových výprav je úplně nejlepší přetrhat vztahy s rodinou. Jste sám, ale ne úplně - hodně věcí se vám rodí v hlavě. Když nemám už vůbec co dělat, tak spím, což je nejlepší řešení samoty," říká. A co sex? Ten je u Horna během těchto výprav na "nejnižším místě v hierarchii mých přání".
Jeho žena Cathy mu pomáhá tyto cesty připravovat, není ale tak velkým sportovcem, aby jej následovala. Bývalá zdravotní sestra se stará o manželovy účty. "Mohu s ním jet na tři dny do džungle, protože vím, že mě ochrání. Stejně se ale cítím líp za svým počítačem," říká.
Odborník na psychologii a různá sportovní zranění Mike Horn opustil Jihoafrickou republiku před 12 lety a usadil se ve Švýcarsku. Od té doby je ale stále na cestách. "V Jižní Africe jsem si žil výborně. Jednoho dne jsem ale vše předal svým kolegům a bez jediného centimu v kapse naskočil do prvního letadla, ve kterém bylo místo," vypráví. Nevylučuje, že se po expedici Arktos vrátí do vod klidného života se zaměstnáním "na osm hodin denně, pět dní v týdnu". "Pořád je ale třeba, aby se život měnil," dodává.
 |
