…Konečně je k vidění poutač s názvem hostince a s nápisem Gambrinus, navíc na dvorku před vstupem stojí zaparkovaná škodovka stotřicítka - takže je jasné, že ‘jsme doma’. Moje první návštěva ovšem nebyla úspěšná - bylo totiž pondělí, a to přece býva v českých putykách zavírací den…(nikde jinde jsem tady v Londýně ‘pondělní zavíračku’ zatím neviděl).
Takže napodruhé - to byl zrovna nedělní podvečer - jsem už šel najisto. Přiznám se, že cestou jsem byl ještě poněkud skeptický - říkal jsem si, že ať se hostinec bude tvářit sebevíc česky, že to určitě nebude ono - opravdu česká může přece být jenom ta hospoda, ve které je to ‘správné’ české osazenstvo, vytvářející tu nezaměnitelnou atmosféru. K příjemnému překvapení po vstupu do hostince proto patřilo, že ‘ony požadované typy’ (a tudíž patřičná atmosféra) se uvnitř nacházejí a že v lokále je docela živo.
Za dveřmi hostince se nejprve ocitnete ve vstupní hale - trochu si tedy připadáte jako u někoho na návštěvě. Vybrat si lze ze dvou místností - v té menší a útulnější se nacházi výčep a také z ní lze vyjít do venkovní části - nevelké terasy, nabízející příjemný výhled do zahrady za domem. Avšak zůstaňmě uvnitř - výzdoba na stěnách je opravdu pestrou směskou - lze spatřit TGM, Václava Havla, Winstona Churchilla, několik map jak Česka tak Slovenska, fotbalové mužstvo Slavie, Jaromíra Jágra, několik černobílých fotografií z filmu Postřižiny…V lokále to patřičně ‘hučí’ a probírají se samozřejmě veškerá důležitá témata. A to jak v jazyce českém, tak anglickém - osazenstvo totiž tvoří Češi a Slováci v Londýně žijící, české a slovenské ‘au pairky’ a potom lokální studenti a pivaři - ti už se zdají být poněkud počeštěni a pomáhaji tak dotvořit onen výše zmíněný požadovaný kolorit českého ‘pohostinského zařízení’. Hlavními postavami je ovšem samozřejmě obsluhující pár - pan výčepní a jeho - pravděpodobně - manželka. Oba (asi tak ve věku pětatřiceti let) se zdají být postavami na svém místě. Pan výčepní děla svou práci opravdu poctivě a nabízí Gambrinus v krásných kulatých půllitrech s nádhernou pěnou (vy co jste někdy byli v anglické hospodě, tak chápete, proč to tak zdůrazňuji...), rozmlouvaje přitom se štamgasty. U paní hostinské si sice nejprve všimnete otrávených výrazů, typických pro dlouholeté pracovnice v českých pohostinstvích, avšak při objednávání zjistíte, že jedná s hosty mile a že ‘stíhá’. Takže nic nebrání tomu, abyste se cítili v pohodě a abyste nezavzpomínali na domov - i ty půllitry cinkají tak, jak to jinde v Londýně neuslyšíte. Způsob obsluhy je však anglický, tzn. s objednávkami se chodí k baru (v tomto případě však lépe sedí výraz ‘k výčepu’) a za vše se platí předem. Cena za jeden Gambrinus (2,20 libry) vám sice při přepočtu na koruny vyjde děsivá, na londynské poměry je to však cena spíše příznivější. A taky je svým způsobem příjemné, když vám paní hostinská podává točený Gambrinus a česky vám říká: ‘dvě dvacet’. Něco takového už v Čechách neuslyšíte (možná zase někdy v budoucnu, jestli budeme platit Eurem…).
Jídelní lístek nabízi všechny důlezité české ‘vychytávky’ - masová polévka, tlačenka s cibulí, moravská klobása, povinné knedlíkové sety jako vepřo-knedlo-zelo, svíčková, guláš atd. Za polévky a předkrmy zaplatíte tak dvě až tři libry, za hlavní jídla minimálně liber sedm. V nabídce jsou i sladkosti, jako třeba meruňkové knedlíky či ‘Bohemian Povidl Buchta’. Vlastní zkušenost jsem udělal pouze s moravskou klobásou - vše bylo tak, jak má být, dokonce i s českým chlebem.
Když jsem z ‘českého a slovenského baráku’ odcházel, připadal jsem si, jako bych se do londýnského reálu zase musel vracet z poněkud jiného světa. ‘Českost’ prostředí během mé návštěvy možná ješte umocnila skutečnost, že jsme hráli jakýsi fotbalový zápas s Německem, a hlouček přítomných sledoval toto kláni v televizi. Samozřejmě náležitě hlasitě, se všemi komentáři, radami a nadávkami, které se povetšinou nedají slušným jazykem vyjádřit. Jeden chlápek, který si šel z terasy pro dalši pivo, se zajímal - proč kvůli tomu tak blázníte, vždyť je to jenom ‘friendly match’?! Jeden z ‘diváku’ se na něj podíval, přísně si ho přeměřill a pak mu odvětil: ‘No match is friendly!’ Jestli měl pravdu, to posoudit nedokážu. Avšak pokud jde o českou hopsodu v Londýně, tak ta podle mého názoru rozhodně ‘friendly’ je.
