Agentura Víc než jen bydlení spadá pod neziskovou organizaci Centrum pro komunitní práci Plzeň a spolupracuje s vlastníky bytů, kterým nabízí garance za své klienty, pokud jim bydlení poskytnou. Potom hájí zájmy vlastníka. Z garančního fondu může majitelům uhradit kauce, opravu v bytě nebo dlužné nájemné. A nájemníkům na druhé straně pomáhají lidé, kteří zajišťují sociální služby. Adam Pospíšil z agentury Víc než jen bydlení tvrdí, že vlastníků ochotných své byty do projektu zapojit pomalu přibývá. A mluví o ambicích počet nabízených bytů zvýšit. Klienty agentuře doporučují neziskové organizace poskytující sociální služby.
Zdůrazňuje, že při řešení problematiky sociálního začleňování Romů je zajištění bydlení naprosto klíčová záležitost.
Jak se ke svým klientům dostáváte, odkud se berou?
Zájemci o bydlení pocházejí z okruhu klientů neziskových organizací, které poskytují sociální služby. Jejich zástupci o nás vědí. Se svými klienty, kteří potřebují bydlení, chodí za námi a my s nimi děláme pohovory. Pokud byt získají, stále se o ně stará sociální pracovník, který s nimi dál řeší agendu spojenou s bydlením a my máme na starost správu nemovitosti a komunikaci s majitelem bytu. Společně se snažíme pracovat na tom, aby si klienti bydlení udrželi dlouhodobě.
Většina vašich klientů jsou Romové. Jak velké šance obecně podle vás mají, pokud se snaží sehnat nájemné bydlení bez cizí pomoci?
Šance mají mizivé. Romové bydlí v nájemních bytech hlavně tam, kde jsou na ně už majitelé zvyklí. Často se přitom jedná o horší byty s nižším standardem. Romové mají v rámci své komunity jakousi síť, ve které si předávají informace, kteří majitelé nemovitostí nemají problém jim byt pronajmout. Ale pokud Romové chtějí využít oficiálně realitní trh přes realitní kanceláře, je to pro ně v podstatě nemožné. Tam je prostě plot.
Vaše agentura za pět let přispěla k uzavření 31 nájemních smluv. Je to z vašeho pohledu hodně nebo jste měl větší očekávání?
To číslo by asi mohlo být vyšší, ale my výsledek považujeme za úspěch. Je třeba si uvědomit, že v době, kdy jsme začínali, se objevily dva významné faktory, které byly proti nám. Nejdřív to byla pandemie covidu, kdy se na určitou dobu zastavily všemožné aktivity, lidé se málo setkávali a nám trh s byty trochu zamrznul. Pak přišla válka na Ukrajině, která do Plzně přivedla spoustu ukrajinských uprchlíků. Hodně lidí, kteří chtěli pomoci a měli nějaké nemovitosti, se při velké vlně solidarity zaměřilo na pomoc Ukrajincům. Nám to samozřejmě značně omezilo některé možnosti, protože se naše klientela dostala na druhou kolej. V té době ani dost dobře nebylo možné naši aktivitu propagovat.
V poslední době se situace pro vás změnila k lepšímu?
Určitě. Teď je to tak, že každé dva měsíce zabydlujeme nově pronajatý byt.
Znamená to, že se vám hlásí noví majitelé volných bytů?
Ano. Nebo svou nabídku rozšiřují už spolupracující majitelé. Naším největším pronajímatelem je plzeňské biskupství, které má ve městě asi čtyři sta bytů. Díky vstřícnému přístupu pana biskupa nám teď poskytlo už čtvrtý byt.
I biskupství požaduje tržní nájemné jako soukromí vlastníci. Tržní sazby jsou přitom poměrně vysoké. Není to pro vaše klienty problém?
My hlídáme, aby výše nájemného nevybočovala z rámce obvyklých cen. Pokud to tak je, snažíme se dohodnout slevu a někdy se to podaří. Ale součástí výběru klienta, který byt obsadí, je finanční analýza situace, aby si ten člověk byt mohl dlouhodobě udržet. Když už tedy nájemní vztah zprostředkujeme, tak se jedná o člověka, který na to má.
V případě matek samoživitelek hraje podstatnou roli příspěvek na bydlení, a je proto přitom velmi důležitá spolupráce s úřadem práce. Nechceme, aby majitelé bytů cenu uměle snižovali pod běžnou úroveň, my jsme schopni zajistit, aby klienti nájemné platili. Máme garanční fond a můžeme majitelům garantovat, že potřebný příjem nájemníci mít budou. Pokud by došlo k výpadkům v placení nebo škodám, můžeme je vlastníkům uhradit.
V kolika případech se vám klienti postarali o nějaký malér, kdy musel nájemní vztah skončit?
Z 31 uzavřených nájemních smluv došlo v šesti případech k ukončení spolupráce z důvodu hrubého porušování pravidel ze stran nájemníků a stálo nás to také nějaké peníze. Lidé někdy selžou, ale my nemůžeme spolupráci ukončit hned, musíme se snažit ji řešit. Vždy je přitom důležité co nejdřív přijít na to, že existuje nějaký problém, a to zjistíte teprve tehdy, kdy klient dluží tři nájmy. Pokud není zaplacený jeden nájem, dá se to ještě celkem dobře zvládnout, ale je důležité, aby klient komunikoval, jednal s námi na rovinu a aby sociální pracovníci, se kterými spolupracujeme, dělali dobře svou práci. Pak se to dá zachránit.
Pokud dojde k problému a spolupráce s klienty končí, co následuje? Necháte je vystěhovat?
Ano. Ale protože spolupracujeme s lidmi ze sociálních služeb, vždycky to zařídíme tak, aby ten člověk neskončil na ulici. Vždy jde o to, aby ten člověk měl ubytovnu, azylový dům nebo jinou možnost bydlení. A také u nás existuje princip druhé šance, kdy nám člověk, se kterým jsme se rozešli, třeba po nějakém čase zavolá, přiznává, že něco pokazil a chtěl by to u nás zkusit znovu. Tomu se také úplně nebráníme a vždy to zvažujeme.
Stalo se vám, že některý z majitelů bytů spolupráci ukončil proto, že byl pod tlakem sousedů, kteří nechtějí mít za sousedy Romy?
Takové tendence existují, ale u majitelů tohle nebyl hlavní důvod k tomu, aby se s námi rozešli. Pokud se takové případy objevily, vždy se nám majitelům podařilo poskytnout argumenty, aby se tím nenechali zviklat. Hlavní důvod pro ukončení spolupráce za strany majitelů byl, že potřebovali byt využít v rámci rodiny. A v některých případech jsme spolupráci ukončili my, protože byty neměly dostatečný standard. Na začátku jsme totiž do projektu brali všechno, například i byty vytápěné elektrickými přímotopy, což bylo velmi drahé, nebo byty, kde nebyla dobře utěsněná okna. Ve chvíli, kdy se nám bytů k pronájmu povedlo zajistit víc, tak jsme si stanovili nějakou úroveň, pod kterou jsme už nechtěli jít.
Máte odhad, kolika lidem vaše agentura pomohla zajistit bydlení?
Je to celkem zhruba 110 lidí.
Máte v plánu rozšířit kapacitu projímaných bytů. Na kolik?
Chceme se dostat celkově k 25 bytům a z hlediska počtu klientů bychom v nejbližších letech mohli dosáhnout ke dvěma stovkám.
