Martin Hruška je přesvědčený, že projekt prospěje nejenom lidem, kteří žijí na ulici, ale vyplatí se v zásadě celé společnosti. „Nepomáhá se tím jenom lidem, jichž se to bezprostředně týká. Má to přesah například v podobě úspory veřejného rozpočtu, ale i v dalších aspektech, jako je snížení nákladů na zdravotní péči. Zároveň se pracovní terapií u bezdomovců zvyšuje šance, že se vrátí do běžného života,“ vysvětluje.
Kdy jste začal pracovat na tom, že domek pro bezdomovce s jejich zapojením v Plzni vyrobíte?
Myšlenka projekt uskutečnit je stará tak tři roky. Svou roli přitom sehrálo i to, že když už jsem měl připravená všechna data a podklady, vyměnilo se vedení radnice a bylo zapotřebí zjistit, jaký přístup bude mít k mému záměru. V posledním roce jsem pak začal na projektu intenzivně pracovat.
Co podle vás na cestě k realizaci bylo nejtěžší nebo nejsložitější?
Nejnáročnější byla příprava projektu tak, aby byl zajímavý ekonomicky i ze sociálního hlediska. A potom nebylo úplně snadné stavět domek s lidmi bez střechy nad hlavou. První měsíc byl docela rušný.
Rušný? Co tím myslíte?
Nebylo to v tom, že by dělali průšvihy nebo že by nechodili. Spíš bylo náročné s nimi pracovat v tom smyslu, že když po nich člověk chce relativně odbornou práci jako řezat něco s přesností na milimetry, bylo obtížné jim vysvětlit, co po nich požaduji. Jeden z našich klientů je Litevec a některým výrazům, které jsem používal, ani nerozuměl. Takže se v podstatě museli například naučit názvy nářadí. V počátku s nimi práce vypadala jako práce v nějaké škole. Postupem času si ale všechno začali osvojovat a sami se ujímali některých prací. Začalo to fungovat líp a líp. Samozřejmě přitom byly z jejich strany nějaké výkyvy, ale bylo možné se domluvit. Naše klienty při životě na ulici potkávají různé problémy, ale my na to při naší práci můžeme brát ohledy.
Radní zvažují, jak pomáhat bezdomovcům. Inspirují se projektem z Brna |
Stávalo se vám, že nepřišli do práce?
To se za celou dobou přihodilo jenom dvakrát, když jsme byli dohodnuti, že dorazí. Většinou to mělo vážný důvod. Jednou jim pod mostem ukradli všechny věci včetně mobilního telefonu, takže se nám nemohli dovolat, že nepřijdou. Podruhé to souviselo s nemocí.
Jak jste si klienty vybírali, jak jste na ně přišli?
Klienty si tipujeme v rámci terénního programu, který je zaměřený na bezdomovce.
Když jste jim oznámili, že jste si je vybrali pro projekt, kdy si mohou zajistit bydlení, jak na to reagovali?
Na začátku byli hodně nadšení. Až tak, že jsem z toho byl překvapený. Měl jsem připravené vizualizace, jak by domek vypadal. Řekl jsem jim, co to bude obnášet, jak často budeme pracovat. A vysvětlil jsem jim, že je „nehodíme do vody“ a nebudou si muset postavit domeček sami, ale že ho budeme stavět s nimi a říkat jim, jak mají postupovat. Oni se na to začali těšit, a když zjistili, že práce je taková, jak jsme jim popisovali, a máme k nim lidský přístup, byli rádi a bavilo je to.
Měl jste někdy slabší chvíli, kdy jste uvažoval, že tu práci vzdáte?
Párkrát v podstatě ano. Nebo jsem spíš přemýšlel, že doděláme první domek a nebudeme pokračovat. Souviselo to s úvahami o tom, že při takové práci člověk nemůže čekat nějaký vděk a musí se počítat s tím, že to nakonec klienty nikam neposune. Že jim to může pomoci jenom k tomu, že neumřou na ulici. U projektů tohoto typu se může stát cokoliv. Můžete se obávat i toho, že jste jako první vybral pár, který na to nebyl připravený.
Nicméně se zdá, že slabší chvíle jste zvládl. Máte tedy nakročeno k pokračování a dalšímu domku?
To si pište. Už máme vytipovaný další pár klientů a už máme dohodnuto, že vedle prvního domu může být bez problémů i druhý. To nám ušetří spoustu vyjednávání. K tomu na internetové platformě Donio spouštíme sbírku na materiál.
Strážníci vykázali bezdomovce ze squatu na Borských polích, domy jdou k zemi |
Bude provoz domku souviset i s dohledem nad tím, jak si vaši v klienti v domku vedou?
Ano. Bude se dohlížet nad tím, jestli dodržují veškerá pravidla pro užívání domku, a budeme je zapojovat do pracovní terapie.
Co ta pravidla obnáší?
Například musejí zavolat policii, pokud by se na parkovišti, u kterého domek stojí, dělo něco nepatřičného. Zároveň budeme ve spolupráci s úřady vybírat oblast, kterou budou udržovat. Za bydlení budou přínosní třeba tím, že zajistí čistotu a pořádek v okolí. Součástí pravidel je i povinnost se o domek starat, například natíráním, aby vydržel. K základním pravidlům patří i nulová tolerance k užívání nelegálních drog nebo zákaz nechávat v domku na noc lidi, kteří s námi nemají uzavřenou smlouvu. Zakázané je také jakékoliv agresivní chování vůči okolí. Jednou z povinností také je být s námi neustále v kontaktu.
Dá se říct, že jste se dostal na konec první etapy vašeho projektu. Máte už teď pocit, že se vám podařil dobrý skutek?
Mám samozřejmě radost, že jsme to dotáhli. Projekt jsem chtěl rozjet, protože si myslím, že má smysl. Ale s celkovým vnímáním budoucího výsledku je to složitější. Ještě nevím, co s klienty udělá to, že budou mít najednou střechu nad hlavou. Ono to může zásadně ovlivnit jejich život k lepšímu, ale nutně to dobře dopadnout nemusí. Nevíme například, jak ti lidé spolu budou vycházet, když budou mít v podstatě společnou domácnost, když dosud spolu byli jenom někde pod mostem. Tím, že mají kde být, jsou na ně teď kladené větší nároky a je otázka, jak takovou změnu ustojí.
