Snadná přenosnost a anonymita - to, že diamanty za několik miliónů dolarů lze pašovat třeba v ponožce a je prakticky nemožné později určit, odkud pocházejí - učinily z těchto minerálů v moderní Africe výhodné platidlo při obchodech se zbraněmi.
Nutnost zajistit si obživu nutí denně Matiho Balema, podobně jako mnoho dalších Afričanů, hrabat se v bahně vybraném ze dna malého potoka, který vlastníma rukama s kolegy přehradil. Balemo sní o velkém kamenu, jehož nález by mu změnil život. O takovém, jaký našel jeho kolega Miki Galedem, který za velký devítikarátový diamant jednou dostal 4800 dolarů. Ale tehdy, v roce 1993, byl ještě mladý, a tak prý všechno utratil "za pivo a za ženské".
Jinak probíhá těžba v severoangolském diamantovém dole Catoca, který tvoří moderní průmyslovou oázu v poušti občanské války. Velké bagry odhrnují diamantonosnou půdu a posílají ji do továrny, kde stroje za pomoci vody, elektřiny a rentgenových paprsků vytřídí diamanty za 8 miliónů dolarů měsíčně. Důl je vybaven satelitní televizí a internetovým spojením po celých 24 hodin. Zaměstnance chrání před útoky zvenčí neprostupné opevnění a ochranka se samopaly a dostat se odsud je možné jen prostřednictvím letadla.
Ještě před čtyřmi lety patřil důl povstalcům Národního svazu pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) pod vedením Jonase Savimbiho. Když hnutí UNITA o důl přišlo, začali jeho vojáci terorizovat místní obyvatelstvo. Hnutí UNITA, které nehodlá v žádném případě válku proti vládě vzdát, přimělo nakonec OSN k uvalení embarga na angolské diamanty.
Na vývoz diamantů z Konga zatím embargo uvaleno nebylo. Přitom v této zemi v současnosti o přístup k dolům bojují vojáci šesti států. Angola, Namibie a Zimbabwe podporují vládu Laurenta Kabily, zatímco Burundi, Rwanda a Uganda stojí za povstalci, kteří se Kabilu snaží svrhnout. Centrum východního Konga Kisangani se proměnilo ve smutné ruiny. V ulicích téměř nejsou vidět auta, textilní továrna je zavřená, život v kdysi rušném přístavu na řece Kongo utichl. Lidé nedostávají platy, kromě elektřiny nefungují prakticky žádné služby. Daří se pouze obchodu
s diamanty.
Ani v Sieře Leone nepřinášejí diamanty lidem štěstí. Povstalecká Jednotná revoluční fronta (RUF), která se rovněž za pomoci diamantů vyzbrojuje, se loni pokusila dobýt hlavní město Freetown. Ústřední nemocnici tehdy zaplavily řady mužů, žen a dětí s useknutými pažemi. Nelítostné zmrzačování civilistů RUF přístup k diamantovým nalezištím ve východní části země značně usnadňovalo. Když se rozšířilo, že se povstalci blíží, desetitisíce zděšených lidí okamžitě prchaly pryč. Rebelové tak v
průběhu devadesátých let vyhnali z domovů polovinu 4,5miliónové populace. Většina diamantů se ze Sierry Leone pašuje na prodej do sousední Libérie. Vůdce sierraleonských povstalců Foday Sankoh (který je od května vězněný) se totiž spřáhl se svým bývalým přítelem, liberijským prezidentem Charlesem Taylorem.
Naopak to, že drahé kameny nemusejí v Africe nutně vést ke zkáze, dokazuje příklad Botswany, která patří k nejstabilnějším a nejlépe prosperujícím státům tohoto kontinentu. V diamantovém průmyslu zde pracuje téměř čtvrtina obyvatelstva, plných 1,5 miliónu lidí.
Jaké jsou příčiny botswanského úspěchu?
Přispívá k tomu především na rozdíl od ostatních zemí logicky vytyčená hranice; stát je jazykově i etnicky jednotný a může se pochlubit dlouhou demokratickou tradicí. Když jihoafrická společnost De Beers objevila v roce 1969 v Botswaně diamanty, byla země již tři roky nezávislá a řídili ji tradiční náčelníci, kteří vlastnili velká stáda dobytka. Jako příslušníci pouštní kultury byli zvyklí šetřit, aby přežili dlouhá období sucha. Nové finanční zdroje začali rozvážně využívat na stavbu veřejných komunikací, škol a nemocnic. Dnes se 90 procentům botswanských dětí dostane
základního vzdělání, v zemi fungují telefony, svoboda tisku a životní úroveň je zde lepší než v Jihoafrické republice, Turecku či Thajsku.
Problémy současné Afriky mají pochopitelně kořeny hluboko v její historii. Koloniální systém zde zabránil vybudování politické kultury a vytvořil obrovské fiktivní národy, jež spojily do velkých států úplné cizince. V posledních 50 letech potom studená válka a minoritní jihoafrické bělošské vlády investovaly značné finanční částky do vyzbrojování regionálních konfliktů. Dnes s podporou diamantů, zlata a ropy tyto konflikty pokračují, bohužel v ještě intenzívnější podobě.
 |
