Kožich značky Fendi za 100 000 dolarů nebo jiný, ze sobola za 70 000 dolarů, i to si můžete v Moskvě koupit. Seženete je v obchodním domě Moskva i v pasáži Ochotnyj rjad u Kremlu.
Běžný občan Ruska o něčem takovém může jen snít. Podle údajů Státního statistického výboru utratí měsíčně za oblečení pouze 260,97 rublu (asi 358 korun). Zhruba 70 procent obyvatel nakupuje oblečení stále raději na tržištích. Pryč jsou doby, kdy Rusové čekali ve frontách na oblečení z dovozu. Za sovětských časů bylo otázkou cti předvést se v zaměstnání v "importní" blůzce či kozačkách. Dnes jsou módními výstřelky zaplaveny obchody i tržiště a záleží jen na tom, kolik kdo může do svého zevnějšku investovat. Jak svědčí údaje Všeruského střediska pro průzkum veřejného mínění, 42 procent ruských obyvatel dává přednost zahraničním výrobkům, zatímco 20 procent míní, že domácí produkce se jim už dnes vyrovná. Statistiky tvrdí, že nejvíc investují do oblečení obyvatelé ruského tjumenského regionu bohatého na ropu. Jednak slušně vydělávají, jednak potřebují teplé oblečení. Tvrdé mrazy je nutí nakupovat kvalitní kožešiny a teplou obuv, která při snaze o elegantní vzhled nepřijde zrovna levně. Měsíčně utratí přinejmenším 800 rublů (asi 1100 korun). Na druhém místě jsou Moskvané, kteří do svého oblečení investují každý měsíc alespoň 600 rublů (asi 820 korun). Nejhůř jsou na tom vesničané. Bez ohledu na region prý nenakupují oblečení za víc než 163 rublů. Obchody s konfekcí v malých ruských provinčních městech většinou krachují. Šanci mají jen prodejny se smíšeným zbožím. I tady se občas objeví kvalitní oblečení a obuv, avšak není o ně zájem. Obchody na venkově prodávají hlavně praktické věci. Patří k nim prošívané bundy, gumové holínky, bavlněné zástěry, oděvy do práce, sportovní soupravy a boty. Téměř všichni obyvatelé ruských vesnic dnes chodí v "adidaskách", "nikách", či "reebokách". Padělané sportovní oblečení a obuv věhlasných světových značek se těší mimořádné oblibě. Vesničané mnohdy vydělávají měsíčně sotva 500 rublů (asi 680 korun). Jak tvrdí statistiky, nemohou z toho vydat za oblečení víc než 40 rublů. Východiskem jsou pro ně second handy, kde se dětské svetříky prodávají po 150 rublech za kilo, pro dospělé asi za tři stovky. Pouze 7,3 procenta ruských obyvatel se obléká ve značkových obchodech. Třeba v obchodním domě Moskva, který nedávno nadchl protagonistku seriálu Brutální Nikita Petu Wilsonovou, jež se účastnila moskevského filmového festivalu. Tady jsou k mání šaty firmy Chanel za 1500 až 10 000 dolarů. Pánský oblek značky Brioni, který prý mají v oblibě kremelští úředníci, nejde pod 5000 dolarů. Dámské boty od Gucciho z hadí kůže stojí nejméně 1000 dolarů. Někteří přední ruští umělci, podnikatelé i politici se rádi svěřují, že výrobkům prodávaným v Rusku nedůvěřují. Nakupují prý raději v Londýně, New Yorku, či Paříži. Umar Džabrailov, bohatý čečenský podnikatel, který kandidoval na ruského prezidenta, přiznává, že dokonce i kravaty si dává šít na zakázku v Itálii. Většina Rusů to však považuje za pózu. V moskevských obchodech je dnes velmi slušná nabídka kvalitního šatstva i obuvi. Problém je prý mnohdy spíše v cenách, které nevyhovují ani boháčům.
Běžný občan Ruska o něčem takovém může jen snít. Podle údajů Státního statistického výboru utratí měsíčně za oblečení pouze 260,97 rublu (asi 358 korun). Zhruba 70 procent obyvatel nakupuje oblečení stále raději na tržištích. Pryč jsou doby, kdy Rusové čekali ve frontách na oblečení z dovozu. Za sovětských časů bylo otázkou cti předvést se v zaměstnání v "importní" blůzce či kozačkách. Dnes jsou módními výstřelky zaplaveny obchody i tržiště a záleží jen na tom, kolik kdo může do svého zevnějšku investovat. Jak svědčí údaje Všeruského střediska pro průzkum veřejného mínění, 42 procent ruských obyvatel dává přednost zahraničním výrobkům, zatímco 20 procent míní, že domácí produkce se jim už dnes vyrovná. Statistiky tvrdí, že nejvíc investují do oblečení obyvatelé ruského tjumenského regionu bohatého na ropu. Jednak slušně vydělávají, jednak potřebují teplé oblečení. Tvrdé mrazy je nutí nakupovat kvalitní kožešiny a teplou obuv, která při snaze o elegantní vzhled nepřijde zrovna levně. Měsíčně utratí přinejmenším 800 rublů (asi 1100 korun). Na druhém místě jsou Moskvané, kteří do svého oblečení investují každý měsíc alespoň 600 rublů (asi 820 korun). Nejhůř jsou na tom vesničané. Bez ohledu na region prý nenakupují oblečení za víc než 163 rublů. Obchody s konfekcí v malých ruských provinčních městech většinou krachují. Šanci mají jen prodejny se smíšeným zbožím. I tady se občas objeví kvalitní oblečení a obuv, avšak není o ně zájem. Obchody na venkově prodávají hlavně praktické věci. Patří k nim prošívané bundy, gumové holínky, bavlněné zástěry, oděvy do práce, sportovní soupravy a boty. Téměř všichni obyvatelé ruských vesnic dnes chodí v "adidaskách", "nikách", či "reebokách". Padělané sportovní oblečení a obuv věhlasných světových značek se těší mimořádné oblibě. Vesničané mnohdy vydělávají měsíčně sotva 500 rublů (asi 680 korun). Jak tvrdí statistiky, nemohou z toho vydat za oblečení víc než 40 rublů. Východiskem jsou pro ně second handy, kde se dětské svetříky prodávají po 150 rublech za kilo, pro dospělé asi za tři stovky. Pouze 7,3 procenta ruských obyvatel se obléká ve značkových obchodech. Třeba v obchodním domě Moskva, který nedávno nadchl protagonistku seriálu Brutální Nikita Petu Wilsonovou, jež se účastnila moskevského filmového festivalu. Tady jsou k mání šaty firmy Chanel za 1500 až 10 000 dolarů. Pánský oblek značky Brioni, který prý mají v oblibě kremelští úředníci, nejde pod 5000 dolarů. Dámské boty od Gucciho z hadí kůže stojí nejméně 1000 dolarů. Někteří přední ruští umělci, podnikatelé i politici se rádi svěřují, že výrobkům prodávaným v Rusku nedůvěřují. Nakupují prý raději v Londýně, New Yorku, či Paříži. Umar Džabrailov, bohatý čečenský podnikatel, který kandidoval na ruského prezidenta, přiznává, že dokonce i kravaty si dává šít na zakázku v Itálii. Většina Rusů to však považuje za pózu. V moskevských obchodech je dnes velmi slušná nabídka kvalitního šatstva i obuvi. Problém je prý mnohdy spíše v cenách, které nevyhovují ani boháčům.
