1. Gondoly řídí i ženy
Gondoly se benátskými kanály plaví už téměř tisíc let (první zmínky o nich jsou datovány do roku 1094) a největší rozmach zažily v 16. století, kdy jich zdejší vody brázdilo kolem deseti tisíc. V současné době jich je v Benátkách „jen“ necelých pět set. Stát se gondoliérem totiž vůbec není jednoduché. Živnost se dědí po celé generace z otce na syna.
Gondoliéři musí absolvovat kurz v rozsahu 400 hodin a následně složit zkoušky, jejichž součástí není jen ovládání gondoly, ale i historie Benátek, nebo znalosti cizího jazyka. Ročně je licence udělena jen třem až čtyřem novým gondoliérům.
Itálie, Benátky. Romantika pro jednoho zákazníka na tradiční gondole a kolem liduprázdno bývá spíše z říše snů.
Od roku 2010 mají Benátky také první, čtyřiadvacetiletou, gondoliérku. Mimochodem věděli jste, že všechny gondoly musí být povinně natřené na černo a že jedna gondola váží 350 kilogramů?
2. Duch nikdy nepohřbené dívky
Večer 29. listopadu 1904 obklopila Benátky hustá mlha. I přes nulovou viditelnost se však kapitán vaporetta (tj. jakýsi lodní autobus) mířícího na ostrov Burano rozhodl vyplout. Pár minut za ním vyrazily na ostrov Murano také dvě gondoly.
Když vaporetto doplulo k San Michele, ostrovu mrtvých, na kterém se nachází benátský hřbitov, kapitán se rozhodl přece jen obrátit a plout zpátky do Benátek. Jenže v tu chvíli už byly obě gondoly příliš blízko na to, aby se stihly obracející se lodi vyhnout. Potopily se a s nimi i všech devět lidí, kteří se na nich plavili. Čtyři se podařilo zachránit. Ale dalších pět (shodou okolností to byly samé ženy) se utopilo. V dalších dnech se objevila těla tří z nich, ale těla Teresy Sandonové a malého děvčátka Giuseppiny Gabriel Carmelové voda nevydala.
Po deseti měsících od tragédie se Teresa zjevila své sestře ve snu a poprosila ji, aby se modlila za její duši, protože její tělo nebylo pohřbeno, a ona tak nemůže najít klidu. Deset dnů poté našli rybáři ostatky těla utonulé Teresy. Tělíčko Giuseppiny však zůstalo ležet na dně kanálu a nikdy se nenašlo. Místní přísahají, že za mlhavých nocí pluje její rakev po vodách laguny, osvětlená množstvím svíček, aby do ní žádná z plujících lodí nenarazila.
3. Odhalené kurtizány
V době renesance měly Benátky pověst mimořádně zhýralého města, ve kterém si mohli návštěvníci užít prakticky jakékoli rozkoše. Ostatně Benátčanky se prý jako první zasloužily o masové rozšíření kondomů.
V patnáctém století měly Benátky celou řadu předpisů a zákonů, které měly aktivity kněžek lásky alespoň trochu regulovat.
Takže například hlasitý sex se mohl provozovat jen do dvou hodin v noci, přes den nesměly prostitutky provokovat muže a odvádět je tak od pracovních povinností a nesměly se ani nabízet v okolí kostelů.
Nicméně v rámci konkurenčního boje mohly kurtizány stát za okny svých domů odhalené do půl těla, nebo dokonce zcela nahé. Správa města toto chování podporovala coby součást boje proti tehdy velmi módním homosexuálním stykům. Benátské prostitutky dokonce údajně jako první začaly nosit boty na vysokých podpatcích. Pomocí nich získávaly převahu nad svými konkurentkami a mohly upoutat klienty smyslnou chůzí.
4. Pravidelně pod vodou
Několikrát ročně se v Benátkách objeví takzvaná „acqua alta“, v předkladu „vysoká voda.“ Na tyto pravidelné záplavy, během nichž zalije voda ulice, jsou místní už připraveni a radnice v zaplavených městských oblastech obvykle instaluje provizorní lávky, po kterých se lze pohybovat suchou nohou.
Záleží však samozřejmě na intenzitě záplav, protože například nejvyšší zaznamenaná „acqua alta“ dosáhla v roce 1966 výšky 194 centimetrů a záznamy z třináctého století mluví o hladině vody „vyšší než dospělý člověk.“
Muž pluje na loďce po náměstí svatého Marka v Benátkách. (3. prosince 2010)
Acqua alta je výsledkem působení hned několika faktorů: větrů Sirocca a Bory a vysokého přílivu. I když turistům může připadat zatopené náměstí svatého Marka (které je nejníže položeným místem v Benátkách) atraktivní a fotogenické, pro obyvatele města jsou pravidelné záplavy obtěžující.
Právě jako ochranu před vysokou vodou tak Benátky začaly už v roce 2003 budovat systém mobilních bariér, kterému se přezdívá Mojžíš. Tvoří ho 78 bariér uložených na mořském dně, které by se měly v případě záplav zvednout a uzavřít lagunu.
5. Maska černé smrti
Benátský karneval je zbytečné představovat. Ostatně každoročně se na něj přijedou podívat až tři miliony návštěvníků. Ale možná jste nevěděli, že jej už od poloviny šestnáctého století tradičně zahajuje takzvaný let anděla, což je vlastně akrobatka připevněná na lanech (v současnosti na ocelových), která se vznáší nad náměstím sv. Marka. Stejně tak není příliš známou skutečností, že každý typ karnevalové masky má svůj vlastní význam. Většina z nich je inspirována postavami klasické Commedia dell ́Arte, jako je například Colombina.
Maska vlevo se řadí do kategorie Morový doktor. (7. února 2015)
Pravděpodobně nejstrašidelnější maskou karnevalu je však Dottore, tedy bílá maska zakrývající celý obličej s bizarním dlouhým zobákem, na kterém jsou často posazeny ještě brýle. Masku většinou doplňují bílé rukavice a černý dlouhý plášť. Dottore je připomínkou morových epidemií, které prošly Evropou. Nosili je totiž lékaři navštěvující nemocné a zobák býval naplněn parfémem, nebo vonnými bylinami, které měly za úkol ochránit lékaře před hnilobným zápachem. Ten byl totiž velmi dlouho považován za příčinu infekce.
6. Benátské mosty
V Benátkách se nachází 417 mostů. Z toho je 72 soukromých, 300 jich je kamenných, 60 železných a 57 dřevěných. Až do šestnáctého století bylo dovoleno jezdit na nich pouze na koních, proto na těch nejstarších nenajdete schody.
Ale zdaleka ne všechny benátské mosty jsou historickou záležitostí. Ten nejnovější (Ponte della Costituzione) pochází z roku 2008 a klene se přes Canal Grande.
Pravděpodobně nejslavnějším benátským mostem je Most vzdechů, který spojoval výslechovou místnost v Dóžecím paláci s blízkým vězením. Kráčel po něm i Giacomo Casanova a když se pod ním s někým políbíte, vaše láska bude údajně trvat až do skonání světa. Nejpikantnější minulost má však bezesporu Ponte delle Tette, neboli most ňader. Právě na něm (nebo na balkonech a v oknech okolních domů) se vystavovaly prostitutky „nahoře bez“ a lákaly zákazníky.
