Benátky jsou stále známé jako La Serenissima, nejpoklidnější město. Kdysi bývaly místem, kde místní obyvatelé vlídně vítali návštěvníky tvořené převážně intelektuály, spisovateli a umělci. V současnosti je však těžké představit si podobně šťastnou společnou existenci, když se proplétáte bludištěm uliček a vodních kanálů a mluvíte s místními lidmi.
Vylidňování a hromadná turistika jsou dlouhodobou příčinou nespokojenosti místních. Ale letos v létě se zdá, že poslední kapka trpělivosti, po níž pohár přeteče, už není daleko.
Tento měsíc vyšly do ulic odhadem dva tisíce Benátčanů v protestním pochodu proti turistickému průmyslu, který podle nich ničí jejich kvalitu života i životní prostředí a vyhání místní pryč.
Počet stálých obyvatel Benátek klesl ze zhruba 175 tisíc v období po druhé světové válce na nynějších 55 tisíc.
Carlo Beltrame, jeden z organizátorů protestu a vědec z benátské Univerzity Ca’Foscari, si stýská po dobách, kdy vzít si motorové vodní taxi nebylo stresující, anebo kdy cestou k lékaři v oblasti mostu Rialto neuvízl v pomalu se sunoucím davu turistů.
„Každý rok se odtud odstěhuje zhruba dva tisíce lidí,“ řekl. „Pokud to bude dál postupovat tímto tempem, za pár let budou Benátky obydlené jen turisty. A to bude společenská, antropologická i historická katastrofa.“
Počet obyvatel Benátek neustále klesá. I díky turistům.
Ať už jsou otrávení ze selfie-tyček, hlučných kufrů na kolečkách nebo lidí dopřávajících si svačinku na některém z 391 mostů ve městě, nespokojenost Benátčanů s 28 miliony návštěvníků zaplavujících každoročně město dosáhla alarmující výše.
Tajemné BenátkySnímky náměstí svatého Marka nebo Canal Grande jsou notoricky známé a zdejší karneval proslul jako jedna z nejkrásnějších slavností. Přesto tu jsou věci, které o Benátkách příliš mnoho lidí neví. |
Během červencového rána ve čtvrti Cannaregio, která je zastrčená stranou od přeplněné oblasti náměstí svatého Marka, se pořád ještě dá zachytit náznak původního benátského životního stylu. Dobře oblečení lidé se spolu živě baví, zatímco nakupují u řezníka a pekaře, anebo se sejdou na skleničku v baru. Děti si volně hrají na ulici.
Tato oblast zůstává převážně nerušená turisty, ale podle Luciana Bortota, který se tu narodil, je to tu cokoli, jen ne poklidné. „Ptáte se, jaké to je žít v tomhle cirkuse? Bývalo to úžasné, žila tu spousta umělců. Problémem současnosti je hromadná turistika. Lidé, co sem přijedou jen na několik hodin, nic pořádně nevidí. Pro ně je to v podstatě stejná noční můra jako pro nás,“ vysvětlil Bortot.
Stejně jako mnoho jeho sousedů Bortot nenávidí obří lodě, které prosupí kanálem Giudecca čtyřikrát nebo pětkrát denně, zamoří všechno kolem záplavou kouře, než vyklopí tisíce lidí - někdy až 44 tisíc pasažérů - v historickém centru. (více o tématu obřích výletních lodí a vysokému počtu turistů v cílových přístavech si můžete přečíst zde.)
Vizuální znečištění, které pomalu plující obři působí v Benátách, se nelíbí nejen leckomu z místních, ale vzbudilo i mezinárodní ohlasy.
Vadí mu také nárůst pokojů nabízejících turistické ubytování se snídaní, kvůli kterým je pro stálé obyvatele nemožné najít dům k pronájmu nebo na dlouhodobou smlouvu.
Se svým karnevalem, filmovým festivalem plným hvězd a uměleckou výstavou Biennale si Benátky dlouhodobě pěstují turistický ruch. Toto průmyslové odvětví do městské pokladny každoročně přináší miliony a poskytuje tisíce pracovních míst. Nyní se však zdá, že vystresovaní Benátčané nedokážou s turisty žít. Ovšem ani bez nich.
