Čiernohronská železnica byla dána do provozu v roce 1908 jako úzkorozchodná lesní železnice s rozchodem pouhých 760 mm pro potřeby svážení dřeva z povodí Čierného Hronu.
Délka jejích kolejí dosahovala téměř 133 kilometrů a její jednotlivé větve zasahovaly hluboko do Slovenského rudohoří. Patřila tak mezi nejvýznamnější lesní železnice, jichž bylo na Slovensku asi čtyřicet, na Ukrajině padesát a v Rumunsku dokonce devadesát.
V době svého největšího rozmachu přepravovala ročně 300 000 krychlových metrů dřeva a denně 200 lidí. Provoz zajišťovalo 115 zaměstnanců a na trať vyjíždělo sedm parních lokomotiv, k nimž později přibyly i tři dieselové lokomotivy Rába z Maďarska.
V průběhu Slovenského národního povstání byli jejím prostřednictvím zásobováni partyzáni potravinami a municí a přispěla tak k tomu, že Němci Čierny Balog nikdy nedobyli.
V osmdesátých letech minulého století pod vlivem výstavby lesních cest a využívání automobilové těžké lesní mechanizace však byla Čiernohronská železnice určena k likvidaci a v roce 1982 na ní byl provoz zastaven. Nebýt nadšení dobrovolníků, postihl by ji stejný osud jako desítky dalších úzkorozchodných železnic na Slovensku, jež byly zrušené a rozebrané.
Železnice získává na popularitě
Dnes jejích šestnáct kilometrů slouží výhradně turistům. Ročně se tu sveze až 70 000 návštěvníků, neboť čiernohronská atrakce se stala místem rodinných víkendových a dovolenkových výletů. Spravuje ji soukromé sdružení Mikroregion Čierny Hron a je jedinou slovenskou železnicí, která funguje na způsobu samofinancování.
Skutečný návrat do historie
Vozový park se skládá ze dvou parních a šesti motorových lokomotiv, jež jsou v provozu společně se soupravou historických vozů, z nichž některé, včetně jídelního vozu, jsou koncipovány jako letní vyhlídkové vagóny umocňující zážitek z jízdy. Až na jeden vagón ze zrušené tratě Ružomberok – Korytnica Kúpele jsou přestavěny z nákladních vagónů. Zajímavostí je ruční způsob brzdění souprav, obvyklý právě u lesních železnic.
Vláčkem z minulého století
Ale dost popisování a pojďme se projet. Nastupujeme a usazujeme se v otevřeném vagóně na dřevěných lavicích. A když se vláček tažený parní lokomotivou dává s houkáním do pohybu, dýchne na nás okamžitě kouzlo nostalgie.
S hudbou cesta lépe utíká.
Jedeme pomalu, velmi pomalu, ale o to máme lepší kontakt s okolní přírodou. Rychlostí ne o mnoho vyšší, než je chůze, přejíždíme nad Čiernym Hronom a míříme na konečnou ve stanici Vydrovo-skanzen.
Kdysi tu kromě louky a úzké tratě nebylo nic. Na zelené louce vyrostlo železniční nástupiště, amfiteátr, parkoviště, Vydrovská dřevěnice s občerstvením a toaletami.
Skanzen Vydrovo
Nacházíme se přímo u prvního lesnického skanzenu v Evropě, který přibližuje návštěvníkům les v jeho přirozeném prostředí souběžně se zásahem lidí. Tříkilometrový naučný „Chodník lesního času“ má 63 zastávek dokumentujících proces od mýcení lesů pro potřeby osadníků až po jeho znovuoživení. Součástí jsou i exponáty lesních strojů, lanovky, pálení dřevěného uhlí pro místní pece a lesní železnice.
Začátek lesní stezky
Své místo zde má i zastoupení obnovy lesa, přírody a vodních toků. Působivým doplněním areálu jsou přírodní díla mezinárodní skupiny umělců Ekoart.
Zavěšené kameny jako pocta lesníkům
Upravený chodník začíná na Dolní louce, přechází přes dřevěný most překlenující břehy Vydrovského potoka a směřuje do smrkového lesa k prvním naučným tabulím. Seznamujeme se s mokřinami a přehrazováním bystřin, zjišťujeme, k čemu slouží nízké dřevěné chatky, lesníky nazývané „sněhové jámy“, jež často vidíme při toulkách lesem.
Kameny jako pocta lesníkům
K nejzajímavějším zastavením patří jedenáctý panel představující poctu prvním lesníkům, ochráncům přírody, z nichž nejznámější byl rodák z Dobroče u Čierneho Balogu Jozef Dekret-Matejovie. Netradičním památníkem lesníkům jsou zavěšené kameny.
Nechybí ani helikoptéra
Obdivovat tu můžete i technické pomůcky používané při práci lesníků a dřevorubců, jako například lesní kolový traktor známý pod označením „lakatoš“, harvestor, vrtulník, železnici, různé druhy pil a seker, lanovku…
Odpočinout si lze na četných lavičkách či v přístřešku u minerálního pramene. V nejodlehlejším koutě skanzenu, v doline Korytárska, je pietní místo – symbolický lesnický hřbitov, jediný svého druhu na Slovensku. V šeru lesa a šumu uměle vytvořeného vodopádu představuje důstojné místo úcty těm, kteří přišli o život v lese. Hřbitov tvoří stylová dřevěná zvonička, vodopád, pamětní desky a unikátní kovový kříž přivezený ze starého liptovského hřbitova na Čiernom Váhu.
Hájovna s dobovou expozicí
Nejoblíbenější živou atrakcí je obora s divočákem. Hned vedle stojí milíř, ukázka pálení dřevěného uhlí. Horní louce zase dominuje srubový objekt tradiční hájovny přemístěný sem z nedaleké doliny.
Při práci v lese se využívá i vrtulník.
V interiéru hájovny je umístěná expozice bydlení, jakou poznáme z klasických skanzenů. Tato se však speciálně věnuje pracovišti a obydlí horára. Nechybí telefon, účetnictví nebo oděv lesníků, stejně jako lesnické nářadí na měření tloušťky a délky dřeva, pěkné jsou i jednotlivé kusy nábytku, skříň, ale zejména unikátní židle a stůl vyrobené z jednoho kusu dřeva.
Zvonkohra na závěr
Pod hájovnou křižujeme trať železnice a asfaltovou cestu a dostáváme se na druhou stranu Vydrovské doliny. Procházíme kolem výtvarného díla s názvem Kalamita. Texty na informačních tabulích pojednávají o odstraňovaní kalamity, myslivosti a dalších činnostech souvisejících s lesem. Zvědavé návštěvníky potěší výhled z posedu. Poutavá je rovněž imitace medvědího brlohu s neškodnými dřevěnými obyvateli.
Na závěrečném úseku chodníku zaujme „živá lesní mapa Slovenska“, která vysazenými stromky představuje druhovou skladbu slovenských lesů. A na poslední zastávce dřevěná zvonkohra, na níž si může každý zahrát.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditČierny Balog Kde se najíst a ubytovat Jízdné Autem Pěšky Vstupné do skanzenu Natáčelo se zde |
