Pohoří Poľana leží na středním Slovensku východně od Zvolena a Banské Bystrice. Na jihu a západě je ohraničeno hustě osídlenou Zvolenskou kotlinou, na severu údolím Hronu, na východě plynule přechází do Slovenského Rudohoří.
Přestože Poľana patří jen ke středně vysokým slovenským pohořím, její hřebenové partie převyšují okolní sníženiny až o jeden tisíc metrů. Nejvyšší bod Poľana (nebo taky Zadná Poľana) dosahuje 1 458 metrů. Vrchol Hrb (1 255 m) v severní části hor bývá podle některých údajů považován za geometrický střed (těžiště) Slovenska.
Unikátní příroda Poľany
Při pohledu do mapy zjistíte, že Poľana má – na rozdíl od jiných převážně pásmovitých slovenských hor – téměř pravidelný kruhový půdorys. Jev neobvyklý, ale naprosto logický.
Poľana totiž představuje terénní zbytek obrovské sopky o průměru zhruba 30 kilometrů. Dokonce je částečně zachován i mohutný kráter neboli kaldera. Jeho hranovou linii vytyčuje hřeben nejvyšších vrcholů, který se obloukovitě stáčí do tvaru uzavírající se podkovy.
Původně uzavřená kaldera byla v minulosti na západní straně vlivem eroze potoku Hučava proražena a přetvořena na rozvětvený uzávěr Hrochoťské doliny.
V dobách vulkanické činnosti v mladších třetihorách představovala Poľana typický stratovulkán, tedy sopku podobnou například Etně nebo Vesuvu. Podloží celého masívu je proto tvořeno střídajícími se vrstvami utuhlých láv (andezity) a původně sypkých sopečných vyvrženin (andezitové tufy). Škoda, že Poľana je celá porostlá lesy, takže sopečný původ pohoří je v terénu málo patrný.
Poľana je velmi zachovalou a klidnou oblastí. V podstatě jde o jeden obrovský lesní komplex, který je rájem slovenských myslivců. Hojně zde žije medvěd, rys a množství vysoké zvěře.
Lesy jsou zde vyvinuty v několika výškových vegetačních stupních od světlých teplomilných doubrav přes bučiny až po horské smrčiny. Posledně jmenovaný typ lesa představuje raritu – v Národní přírodní rezervaci Zadná Poľana vytváří nejjižnější přirozený porost tohoto typu na Slovensku. Pro své přírodovědné a krajinářské hodnoty byla centrální část Poľany vyhlášena za chráněnou krajinnou oblast a biosférickou rezervaci UNESCO.
Jedinečný pohled do kráteru
Putování po centrálních partiích Poľany nadchne především milovníky hlubokých lesů, klidu a ticha. Atraktivních a fotogenických míst moc k vidění není, většinou se šlape pod příkrovem stromů bez výhledů do krajiny.
Setkání s divokou zvěří je mnohdy pravděpodobnější než setkání s člověkem. Túry bývají dlouhé, bez možnosti předčasného návratu. V celé rozsáhlé oblasti není aktuálně v provozu pro veřejnost žádné turistické středisko nebo rekreační zařízení, což je pro milovníky přírody jistě skvělá zpráva.
Pohled do kráteru z vyhlídky Strunga
Využít lze pouze bufet v bývalém Horském hotelu Poľana, kam se dá také vyjet až do výšky 1 250 metrů autem po dlouhé horské silničce z Hriňové. Zajímavostí tohoto bufetu je velký plakát představující výsledky monitoringu hojné medvědí populace na Poľaně. Každý medvěd tu má svou fotku, jméno (např. Harlekýn, Vlado, Maximus, Beta, Xena), přibližnou hmotnost a věk. Určitě vhodné nastudovat, ať člověk ví, s kým je reálné se tady potkat.
Od Horského hotelu Poľana se nabízí několik variant, jak sestoupit na dno sopečného kráteru, kde se nyní nachází lesnická osada Kyslinky. Krajinářsky nejzajímavější je putování národní přírodní rezervací Zadná Poľana po hřebeni, resp. po východním okraji kráteru, přes nejvyšší vrchol Poľana (1 457 m) a vyhlídková místa Katruška, Zbojnický tanec a Strunga.
První je pojmenovaná po zrádné milence Juraje Jánošíka, kterou podle pověsti nechali „spravedliví“, ale nemilosrdní zbojníci svrhnout ze skály. Vidět je z ní daleko směrem na východ až na Kráľovu holu a Vysoké Tatry.
Hřeben Poľany z kráteru na konci Hrochoťské doliny
Další dvě vyhlídky nabízejí jedinečný pohled do širokého okrouhlého kráteru někdejšího stratovulkánu, který připomíná obrovský lesní kotel. Lepší podívanou na tento neobvyklý přírodní výtvor nabízí už jenom letadlo.
Nejkrásnější výtvory neživé přírody
Lesnická osada Kyslinky na dně poľanského kráteru v uzávěru Hrochoťské doliny byla dříve, když sem vedla jen lesní úzkorozchodná železnice z Vígľaše, jistě romantickým místem. Staré časy tu ale dnes připomíná jenom budova hájovny a rozpadající se seníky na okolních loukách.
Dlouhá příjezdová asfaltka Hrochoťskou dolinou, kterou se do Kyslinek jezdí z Očové, je pro další pěší putování dost nevhodná. Přesto je dobré se překonat a popojít po ní tři a půl kilometru pod Jánošíkovu skálu. Ohromný 200 metrů dlouhý skalní blok z andezitových tufů vystupující 30 metrů nad malé boční údolí tvoří jednu z nejkrásnějších lokalit celé Poľany. Ve skalní stěně, která se bohužel díky vzrůstajícím stromům na úpatí opticky stále snižuje, je vidět ohromnou díru nepřístupné jeskynní prohlubně Abšiná a řadu menších dutin sloužících jako hnízdiště dravců. Podle stékajícího ptačího trusu je hezky zdálky vidět, které dutiny jsou obydlené a které ne.
Jánošíkova skála dnes
Ze stejného sopečného materiálu jako Jánošíkova skála je složený i nedaleký Bátovský balvan obřích rozměrů, jenž se odněkud shora kdysi přikutálel až na dno Hrochoťské doliny k dnešní silnici. K oběma místům se vztahuje pověst o Jánošíkovi a jeho ukrytých pokladech.
Po návratu z Kyslinek k Horskému hotelu Poľana (tedy zpět na hranu kaldery), je ještě reálné prohlédnout si během téhož dne vodopád Bystrého potoka. Vytvořil se na jižních svazích pohoří a patří k nejmohutnějším na Slovensku. Přepadá přes puklinami rozčleněnou andezitovou stěnu vysokou 23 metrů. Průchod po zelené značce zajišťuje žebřík a lano.
Rázovité Podpoľanie
Poľana je vedle Kriváně a Královy hoľe národní horou a symbolem slovenské hrdosti. Na jižním a západním úpatí horského masívu se rozkládá kraj Podpoľanie – jeden z nejsvéráznějších etnografických regionů v Karpatech. Je proslulý živým folklórem a překrásnou krajinou s roztroušenými a vesměs ještě obydlenými usedlostmi, které se tu nazývají lazy.
Krajina Podpolaní
Vyhlášené jsou temperamentní podpolanské písně a tance, nádherné vyšívané kroje a virtuozita místních lidových muzikantů, jejichž umění se dědí z generace na generaci. Vedle houslí, cimbálu a heligónky je tu velmi oblíbená i fujara. Centrem dění regionu je město Detva, kde se každoročně konají druhý červencový víkend bujaré folklórní slavnosti. Letos ale bohužel nebudou.
Symbolem krajiny Podpolaní jsou tzv. detvanské kříže. Stojí nejenom na hřbitovech a pietních místech, ale i porůznu v krajině. Jsou dřevěné a jejich čelní o boční stěny zdobí bohatá dřevořezba ve formě kolorovaných ornamentů. Vrchol kříže kryje oblouková plechová stříška, jejíž okraj má podobu krajkového vzoru. Největší seskupení těchto křížů se nachází na detvanském hřbitově a přilehlé Kalvárii.
Expozice detvanských křížů na Kalvárii
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
