Na začátku všeho byla opilecká sázka, kdy se devětadvacetiletý farmář z Melbourne Ty Dalitz vsadil, že se dokáže dostat ze Sydney do Londýna, aniž by jedinkrát sedl na letadlo. V létě 2014 si sbalil batoh a vyrazil: „Neměl jsem žádné zvláštní plány. Před cestou jsem ušetřil třicet tisíc dolarů a chtěl jsem vyjít s tisícovkou dolarů na měsíc. Jenže jsem utratil o něco víc, takže na konci jsem už musel přespávat na divoko v přírodě a stopovat,“ uvedl Ty Dalitz pro deník Daily Mail.
Nejtěžší bylo podle jeho slov dostat se z Austrálie, protože se nikdy předtím na lodi neplavil. Nicméně takový „detail“ nemohl vášnivého cestovatele odradit. Ostatně množství překážek, které musel na své cestě překonat, je stejně fascinující jako jeho intenzivní zážitky.
Do tureckého Izmiru se Ty Dalitz dostal stopem a zažil tam pouliční festival na oslavu příchodu jara.
Ve Finsku stopoval v závějích, v Bulharsku mu zastavil totálně opilý řidič.
Při přejezdu z Kambodže do Vietnamu urazil 270 kilometrů v pronajatém tuk-tuku, deltu Mekongu zase projezdil na skútru. „Ve Finsku, za polárním kruhem, jsem stopoval v metrových závějích. V Turecku mě pronásledoval medvěd. Pracoval jsem jako dobrovolník na farmě v Estonsku i v čínské škole. Spal jsem v kempech, na plážích, tunelech, podlaze nejlevnějších vlaků i obývácích nových přátel, které jsem na cestě potkal,“ píše Ty Dalitz na svém blogu.
Tři měsíce tábořil na opuštěné francouzské farmě, kde si vařil jídlo na ohni a každý den chodil s kanystrem do vesnice pro vodu. V thajském klášteře podstoupil desetidenní meditaci „ušlechtilého ticha“, při které člověk nesmí komunikovat ani verbálně, ani neverbálním způsobem. V Bělorusku ho chtěli vyhostit kvůli problémům s vízy a v Bulharsku si stopl namol opilého řidiče: „Stopoval jsem v noci a to, že je řidič úplně namol, jsem zjistil, až když už jsem byl v autě. Křižoval od krajnice ke krajnici a několikrát jsem musel chytit volant, abychom se vůbec udrželi na silnici.“
Ztroskotání v Indonésii
Jedním z nejdramatičtějších zážitků pro něj bylo ztroskotání v Indonésii: „To bylo poprvé, co jsem měl opravdu strach. Rozbil se nám generátor a bylo jasné, že pokud se situace nějak nevyřeší, zůstaneme bez pitné vody. Naštěstí se nám podařilo přistát v maličké vesnici na ostrově. Pro její obyvatele jsme byli pravděpodobně vůbec první bílí návštěvníci, kteří tam kdy přijeli, ale sehnali nám čtyřicet litrů benzínu, což bylo právě tak akorát, abychom se dokázali dostat zpátky do civilizace.“
„V Itálii jsem zase jednou v noci přišel k tunelu, o kterém jsem si myslel, že už se nepoužívá a chtěl jsem se v něm utábořit. Jenže tunel až tak opuštěný nebyl. V poslední vteřině jsem skočil do výklenku a přitiskl se ke zdi, když vlak prosvištěl kolem mého obličeje,“ líčí nezdolný cestovatel své zážitky.
Loni 16. října dojel Ty Dalitz do Londýna, který měl být podle sázky cílem jeho cesty. Urazil víc než šedesát tisíc kilometrů a na cestě strávil 846 dnů. „Z toho všeho, co jsem za ty víc než dva roky cestování zažil, byla nejlepší komunikace a setkávání s lidmi. Z vlastní zkušenosti říkám, že svět vůbec není děsivé místo, ale právě naopak. Většina mých nejúžasnějších zážitků začala náhodným setkáním s cizími lidmi, kteří mi nabídli pomoc nebo mě oslovili jen tak ze zvědavosti. A končila tím, že jsem u nich buď přespal, nebo mi dali najíst, nebo se mi postarali o parádní ranní kocovinu. A často všechno dohromady. Díky vám všem!“
Začalo to jako sázka v hospodě, byl z toho výlet na dva a čtvrt roku.
