Český výletník: Návštěva v nejbohémštější a nejpunkovější čtvrti v zemi

Brněnská Kamenná kolonie je v současnosti jediná opravdová bohémská umělecká čtvrť v Česku. Díky tomu se stala i turistickou atrakcí. Začala vznikat trochu divoce v roce 1925, tedy před 95 lety. Dnes je chráněna jako kulturní památka.

Už když přicházím Kamennou ulicí úbočím kopce nad brněnským hotelem Voroněž, mám pocit, že jdu do jiného světa. Vlevo má někdo na zahrádce místo trpaslíka špalek s lebkou a sekerou potřísněný červenou barvou. Vpravo je „zeď vzkazů“, na kterou někdo nastříkal kolonky uvozené větou: „Než umřu, chcu ….“

A lidé tam dopisují, co chtějí. Někdo tam napsal: „Udělat stojku a revoluci.“

A to už vidím první ulici legendární Kamenné čtvrti v Brně. Prvně mě tam kdysi zavedla sestra, a to jsem měl pocit, že jsem někde v pohádkové Zlaté uličce. Ale je to trochu ušmudlaná „Zlatá ulička“.

Vpravo na místní hospodě Duck Bar mají červené dámské lodičky nad vchodem místo domovního znamení, i když Duck Bar se jmenuje podle Citroenu 2CV. Dveře z tohoto auta visí na další stěně.

Někteří místní obyvatelé, které potkávám na ulici, by z fleku mohli nastoupit do nějaké undergroundové kapely.

Kamenná kolonie už je i v alternativnějších průvodcích. Odhaduji však, že místní chtějí v klidu žít po svém a ještě tak strpí lidi na procházkách, kteří přicházejí z Brna za zatáčkou.

Napadají mě i další příměry – je to tu trochu jak v kodaňském squatu Christianii, trochu jak v Novém Světě na Hradčanech. Skoro by tu mohla být silniční cedule s přeškrtnutým Brnem a nápisem „vjíždíte do Kamenné kolonie“.

Umělci vystřídali dělníky

Kamenka, jak se jí také říká, vznikla ve 20. letech minulého století jako dělnická kolonie. Najdete ji pár set metrů vzdušnou čarou od brněnského výstaviště. Dá se procourat za půl hodiny a výměru má tak 150 krát 200 metrů.

Turista by neměl minout několik úzkých klikatých uliček, místní hospodu Duck Bar, dům obložený zrcadlovými sklíčky, vyhlídku na čtvrť, několik graffiti a opečovávané zahrady.

Většinou uliček v Kamence auta neprojedou.

Domky jsou veskrze moderní, ale zdejší půvab tkví v něčem jiném. Domečky jsou to opravdu malinké a nemají tu pravoúhlé ulice, takže čtvrť vypadá jak pohozené dětské kostky (údajně je tu 130 domků a výměru mají většinou maximálně 40 metrů čtverečních).

Navíc je čtvrť vklíněná do bývalého lomu na Červeném kopci, z jehož okraje je na Kamenku asi nejhezčí výhled. V letech sedmdesátých se odtud dělníci odstěhovali za lepším do paneláků a domky obsadili umělci. Pro zajímavost, nejsou tu dodnes vyřešené vztahy mezi majiteli domů a pozemků, takže Kamenka jsou vlastně takové „domečky-squateři“.

Máme tu i uličku Italku

Čtyřiašedesátiletý sochař Vladimír Matoušek, autor mimo jiné mnoha církevních soch, žije v brněnské Kamenné kolonii už desítky let. Spoluzakládal i sdružení, které se stará o její rozvoj. MF DNES poskytl rozhovor o svém domově.

Vy jste sochař, máte v Kamenné čtvrti ateliér a zároveň vedete místní sdružení, které čtvrť rozvíjí?
Já jsem jeden z těch, kteří ho založili, ale jsou v něm teď aktivní spíše ti mladší.

Jste coby místní lidé rádi, že Kamenná čtvrť se stala turistickou atrakcí, nebo toužíte raději po klidu?
Naštěstí situace není taková, že by turistů bylo tolik a nás by to nějak otravovalo. Ale klid je něco, čeho si tu lidé cení nejvíc. Je to blízko do centra, ale zároveň je to tak trochu periferie. S turisty tu nikdo žádný kontakt ani nemá, kromě toho, že se staví v hospodě, když je otevřená.

Když vám tedy turisté nevadí, co byste jim u vás doporučil navštívit? Samozřejmě, mě zaujal dům obložený zrcadlovými sklíčky nebo hospoda s dámskými botami jako domovním znamením….
No tak ty uličky. My jsme sem přišli i kvůli tomu, že nám to připomínalo Itálii a vůbec Středomoří. My tady dodnes jedné uličce říkáme Italka. To je taková ulička, která je tak úzká, že se dá projít jenom pěšky. Poloha Kamenné kolonie v lomu nedovolila postavit domy jinak, než že některé uličky jsou neprůjezdné.

Ano, mně to přijde, že místní domečky vypadají, jako kdyby je někdo shodil z vršku toho lomu jako dětské kostky…
Nebo jako když děcka večer uklízejí hračky a nahrnou je někde do rohu.

A historie je opravdu taková, jaká se většinou opakuje v médiích, že Kamenka vznikla jako dělnická kolonie v první polovině 20. století a pak ji obsadili umělci?
Je to pravda. Město vykoupilo lom od původních majitelů. Černí se jmenovali, někde tady ještě jejich potomci žijí. Většinou si tady stavěli domečky svépomocí dělníci z Kohnovy cihelny. Říkalo se, že někteří si cihly nakradli z té továrny, jiní si je koupili. Takhle to tady za první republiky vzniklo. Umělci se sem začali dostávat až v 70. letech.

Vy tam bydlíte jak dlouho?
Padesát let.

Četl jsem, že tu pořád nejsou vyjasněné majetkové vztahy a komplikuje vám to život?
Problém je v tom, že pozemky pod domy byly v majetku města a byly pouze pronajaté. Město čas od času povolilo prodej pár pozemků. Situace je taková, že pozemky pod domy vlastní pětina lidí, kteří o to zažádali a vystihli období, kdy jim to rada města schválila. Další mají zažádáno o odkup pozemků a město jim to dodnes neumožnilo. Komplikuje to třeba žádost o hypotéku.

Jste čtvrtí zelených a alternativních myšlenek?
Za komunistů to vznikalo jako takový ostrůvek. Proto se sem stěhovali umělci a lidé, kteří toužili po svobodnějším způsobu života. Hodně studentů sem tíhne. Bydlí tady na různých podnájmech a pronájmech.

Kolik lidí vlastně žije v Kamenné kolonii?
Dva až tři lidi na dům. Tak do pěti set.