Po příjezdu trajektem do městečka Picton ve večerních hodinách, jsme ihned vyrazili směrem na jih. V té době jsem se ještě nechali unášet krásami krajiny a přírody, aniž jsme tušili, že nakonec zase budeme "na dlažbě."
Whalewatch v Kaikouře
Po přespání na odpočívadle jsme pokračovali kopcovitou krajinou do turisty vyhledávaného místa – Kaikoura. Město Kaikoura, které obklopují dvoutisícové hory, se proslavilo jako nejvhodnější místo pro pozorování velryb na světě. Díky dvoukilometrové hloubce, zde připlouvají velryby velmi blízko k pobřeží.
To jsme si nemohli nechat ujít a jsme rádi, že tato docela drahá atrakce za 125NZ$ opravdu stála za to. Z lodi jsme po dobu téměř 3 hodin mohli pozorovat vorvaně, kosatky, skákající delfíny, albatrosy, lachtany a tuleně na útesech.
Zajímavé pro našince je určitě i to, že v okolí Kaikoury máte možnost vidět tuleně aniž byste museli vylézt z auta, kolonie tuleňů se tu sluní přímo pod hlavní silnicí pár metrů pod vámi.
Delfíni v Kaikoure
*** VÍCE FOTEK SI PROHLÉDNĚTE ZDE
Christchurch
Další zastávkou bylo město Christchurch, kde jsme strávili 3 příjemné dny. Toto město je na první pohled jiné, od ostatních se liší velmi výraznými anglickými prvky. Krom dominantní katedrály na náměstí tady najdete i spoustu dalších krásných budov, kostelů a katedrál, jakoby vytržených ze staré Anglie a velmi pěkně posazených do novozélandského města. Kolorit města dotváří několik nádherných dobových tramvají jezdících v centru.
Christchurch má rozhodně svou duši a po Wellingtonu je to další město, které na nás rozhodně zapůsobilo. Směrem na jih od Christchurch stojí za zmínku ještě poněkud odstrčené, ale malebné místo – Akaroa, osada původních francouzských přistěhovalců.
Christchurch - Most příměří
Vzhůru na Mt.Cook!
Už dlouho dopředu jsme se těšili na novozélandské Alpy a na další bod naší cesty – Mt.Cook (3764m), nejvyšší horu Nového Zélandu. Přilehlá jezera Tekapo a především Pukaki nabízejí opravdu neskutečně krásné scenérie a ikdyž se nám nepodařilo díky počasí tohoto velikána vyfotit, měli jsme alespoň možnost vidět ho na vlastní oči v podvečer předešlého dne hned po příjezdu.
Nutno ovšem poznamenat, že jsme byli poněkud zklamáni cestou, kterou jsme se dostali z východního pobřeží až sem. Cesta a okolní krajina byla celkem fádní, až nudná a předhůří Jižních Alp jsme si představovali jinak. Je to trochu něco jiného, něž na co jsme zvyklí z Evropy. Ale o to více jsme zvědaví na cestu do Alp ze západního pobřeží, které nás ještě čeká.
Idylka na Novém Zélandu
Veteráni jsou všude
Je rozhodně zajímavé a působivé vidět téměř na každém kroku veterány z počátku minulého století. Mají svou vlastní rallye, která vede po trase pokrývající celý jižní ostrov. Měli jsme tak možnost vidět tyto krásné automobily jak na trajektu, tak během cesty, dokonce i pod Mt.Cookem jsme jich během chvíle potkali několik.
Jezero Pukaki, v dálce Mount Cook v mracích
Dunedin
Z Mt.Cooku jsme se vydali zpět k pobřěží a pokračovali směrem na původně skotské město Dunedin. Cestou jsme navštívili město Oamaru a kouzelnou přímořskou vesničku Moeraki a její The Boulders – šedé valouny s obvodem skoro 4m, takřka dokonalé koule leží přímo na pláži a jsou opředeny maorskou legendou.
Dunedin je městem s honosnými budovami, první katedrálou postavenou na jižním ostrově, krásným nádražím, jediným zámkem na Novém Zélandu Larnach Castle.
Ale nás zaujala možnost jet za město, kde se nachází nápadný mys Taiaroa, je domovem jedinné kolonie albatrosa královského na světě, obrovští ptáci s rozpětím křídel až 3 metry. Je opravdu nevšedním zážitkem vidět tyto dokonalé letce. Mimo to jsme měli štěstí i na tučňáky modré, které jsme mohli spatřit, jak po západu slunce vylézají z moře a jdou kolem nás do svých nor.
Albatros - rozpětí křídel 3 metry
Práce v Otagu
Po příjezdu na jih jižního ostrova, do oblasti Otago, jsme měli v plánu pracovat na vinicích. Práci jsme měli zajištěnou a potvrzenou přes internet. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že došlo k velké chybě ze strany poskytovatele pracovního portálu - pracovní nabídky, které tam byly zveřejněné, byly několik měsíců staré a už dávno byly pasé...
Takže jsem najednou řešili situaci, zda zůstat v Otagu a přeci jen se pokusit najít práci, nebo jet zpátky na sever přes celý ostrov, kde by v tu dobu bylo asi o dost jednodušší nějakou práci sehnat. Peníze už nebezpečně docházejí...
* Jak to nakonec dopadlo, se dozvíte v příštím díle.
Čtěte seriál ČEŠI NA NOVÉM ZÉLANDU
1.díl: Češi na Novém Zélandu za prací
2.díl: ...zatím pořád bez práce
3.díl: Kde Čech Čechu není bratrem
4.díl: Konečně práce, konečně výdělek
5.díl: Černé labutě a včelí úl parlamentu
