Z historického jádra Bratislavy jsme se vydali k Dunaji a k moderní dominantě města, mostu Slovenského národního povstání s restaurací UFO. Za ním ta džungle začíná.
Na první pohled není nijak odlišná od jiných podobných sídlišť, prostě paneláky všude, kam se podíváte. Jenže přes řadu prvních domů nedohlédnete na ty další, takže tu rozlohu nelze tak vnímat. Když Petržalku kdysi navštívil prezident Václav Havel, použil při tom pohledu známé přirovnání ke králíkárnám. Místních se to prý tehdy trochu dotklo.
Naším průvodcem tady je cestovatel Peter, který se do jednoho ze zdejších domů přistěhoval v roce 2011. S ním ale objevujeme, že zase tak betonová ta džungle už dnes není a ve stínu paneláků se skrývají mnohé zajímavosti.
„Petržalka je teď populární. Kvalita života tady roste, je tu mnoho zeleně. Z jedné strany vede takzvaná Petržalská hrádza, stezka, kam místní vyráží na brusle nebo na kolo.
Vede celou čtvrtí kolem Rusoveckého jezera až po vodní dílo Gabčíkovo. Je tu dostihová dráha, parky při Dunaji a samozřejmě jezero Draždiak,“ vykládá Peter.
Budova zapletená do vraždy Jána Kuciaka
Hned za mostem také procházíme Sadem Janka Kráľa, prý nejstarším veřejným parkem ve střední Evropě. V jeho zeleni se zvláště vyjímá gotická věž, která kdysi bývala součástí františkánského kostela a dnes v parku slouží zamilovaným párům jako zvlášť cenný a originální zahradní altán. K vidění je tu i dvanáct skulptur představujících znamení zvěrokruhu.
A pak pokračujeme podél Chorvátskeho ramena, slepého ramena Dunaje a vodní tepny této čtvrti, neboť jí takřka celou napříč protéká. Jižní část ramena je dokonce chráněným územím. Žije tu řada ohrožených druhů zejména z řad obojživelníků, ovšem osobně se seznámíte spíš s labutěmi a kachnami, které si přivykly na krmení od místních.
Chorvátske rameno
Budova Technopol v Bratislavě
Jezera i kanál tu samozřejmě byla i dříve, zelených ploch, parků a možností rekreačního či sportovního vyžití přibývá. A tak Petržalka nastavuje svým obyvatelům i nám coby pocestným poměrně přívětivou tvář, jakkoli jsou všude okolo nepříliš estetické panelové domy, z nichž některé by potřebovaly jakýsi elixír krásy. Zejména ten dům, na němž reklama na takový elixír visí.
„Nejvýznamnější stavbou současné Petržalky je moderní, 24poschoďová výšková budova Technopolu. Je v ní i sídlo místního úřadu městské části Petržalka,“ upozorňuje Radovan Choleva z oné petržalské radnice.
Z hlediska architektury tu zkrátka stojí i něco jiného než paneláky, jakkoliv na nás 90 metrů vysoký „mrakodrap“ z 80. let, tvořený dvěma propojenými budovami, také nepůsobí zrovna uhrančivým dojmem.
Poutavý nápis "elixír krásy" na domě, který by ho potřeboval nejvíc.
Mimochodem, budova Technopolu „získala“ v posledních dvou letech na poněkud jiném významu . Aktuálně se o ní totiž mluví především v souvislosti s podezřelými aktivitami slovenského podnikatele Mariána Kočnera, kterého policie obvinila z objednání vraždy novináře Jána Kucika. Právě on v roce 2017 v médiích otevřel kauzu „Technopol“ a pár dní před svojí smrtí chystal pokračování článku.
Šedivá historie
Historie tohoto místa sahá až do 13. století. Kdysi na tomto území žily kočovné kmeny, v 17. století se mu začalo říkat německy Engerau. V roce 1809 byla čtvrť svědkem Napoleonova dobývání Bratislavy, v roce 1828 tu podle dobových statistik stálo 65 domů a žilo 471 obyvatel.
V roce 1938 se Petržalka po mnichovské zradě stala součástí Hitlerova Německa a v té době tu bydlelo už 20 tisíc obyvatel.
Moderní a šedivá éra této čtvrti začala v roce 1973, kdy sem najely bagry, těžká technika a začala mohutná panelová výstavba, tak typická pro éru komunismu.
„Paneláky se stavěly pro dělnickou třídu, to asi víte. A všechny byly šedivé. Tak to zůstalo celkem dlouho. Ještě před nějakými 10 lety působila ve městě agentura, která zvala turisty do Petržalky jako do skanzenu: pojďte se podívat na typické socialistické sídliště,“ vypráví Peter příběh této čtvrti.
Mezitím přišla 90. léta a poněkud temné období Petržalky. Málokdo tady chtěl bydlet, čtvrť se stala rájem drog a kriminality. „Ale to je pětadvacet let zpátky,“ říká Peter. „Dneska tu drogy nejsou. Drogová sféra se přestěhovala do jiných částí města. Kriminalita tu není větší než jinde, v centru je, myslím, nebezpečněji. Stále se ale najdou turisté, kteří tyto informace vyčetli odněkud ze starých zdrojů, a ptají se na to, zda je tu bezpečně, nebo na ty drogy,“ směje se.
Barevnější současnost
Postupem času se situace zlepšovala a Petržalka se zvelebila. Hodně se o to zasluhují i místní občanská sdružení, jejichž členové se prý třeba sejdou a s vlastními zdroji se pustí do natírání laviček. Nastala také éra zateplování domů a barevných fasád. I když…
„Někde je to vkusné víc, jinde vůbec. Je v tom nepořádek. Nijak se to neřídilo, co si odhlasovali obyvatelé toho domu, to bylo přijato,“ postěžuje si trochu Peter a má k tomu důvod. V Petržalce se pěšiny všelijak klikatí, ukazatelé jako by neexistovaly, vše je prý velmi nepřehledné a každý, kdo tu nežije dlouhé roky, snadno mezi domy bloudí. „Mně to trvalo pět let, než jsem se tu opravdu naučil pohybovat,“ dodává s tím, že promyšlenější použití barev by mohlo usnadnit lidem orientaci.
Chybí tu pěší zóna, ačkoli v původních plánech prý byla i s jakýmsi centrálním náměstím, a tak je za zábavou a společenským děním i dnes lepší vyrazit na druhý břeh Dunaje. Infrastruktura není úplně ideální, hromadná doprava bývá se zvyšujícím se počtem obyvatel stále přeplněnější a dopravní zácpy delší a otravnější.
Do Petržalky se stále více stěhují studenti z různých koutů země, vzdělanci a mladé rodiny.
I tak se ale do Petržalky stále více stěhují studenti z různých koutů země, vzdělanci, mladé rodiny a doplňují dělnické generace. A developeři zatím vymýšlejí jeden projekt za druhým, i když z toho Peter radost nemá: „Úřad prodal developerům, co šlo. Takže se bude stavět všude a za každou cenu. Ty projekty se ale často nehodí do zdejší zástavby. Kdyby raději opravili ty staré budovy, ocenil bych to víc.“
Také restaurací tu přibývá a výběr je pestrý. Internetoví průvodci doporučují třeba minipivovar Hops na Vilové, bistro Baroza na ulici Sitnianska, restauraci Berg kombinující tradice slovenské a italské kuchyně, elegantní restauraci Liviano s moderním pojetím kuchyně, jejíž koncept vznikl pod dohledem michelinského kuchaře (v budově Technopolu), nebo Fou Zoo na Ševčenkově ulici, kde si přijdou na své milovníci asijské kuchyně.
A tak se z Petržalky, té „betonové džungle“, „ošklivého káčátka Bratislavy“ či „králíkáren“ postupně stává lukrativní adresa.
Zajímavosti PetržalkyMost SNP a UFO: Moderní dominantu Bratislavy můžeme také tak trochu počítat k Petržalce. Jisté je, že je odtud na čtvrť dobrý výhled, ačkoli kochat se spíš budete pohledem na opačnou stranu Dunaje, na staré město v čele s Bratislavským hradem. Petržalská hrádza: Určitě lze doporučit pro milovníky cyklistiky, bruslení či běhání. V deníku Sme o ní psali: „Na našem Slovensku, kde se cyklisté považují za menšinu nehodnou vlastních práv, je tento kousek země přímo neuvěřitelným zjevením.“ Stezka se vine po obou březích Dunaje, vede od rakouských hranic k vodnímu dílu Gabčíkovo a umožňuje si vyšlápnout až na stokilometrový výlet. A pokud by to bylo někomu málo, lze se napojit na rakouské cyklostezky. Sad Janka Kráľa – nejstarší veřejný park ve střední Evropě s gotickou věží Malý a Velký Draždiak: Dvě jezera se nachází v jižní části Petržalky a jsou od sebe odděleny lesoparkem. Zvláště Velký Draždiak pak v létě slouží jako otevřené přírodní koupaliště. Přírodní rezervace Starý háj: Poslední „ostrov“ lužního lesa, původně rozsáhlého lesního území, které padlo za oběť výstavbě sídliště a vodního díla Gabčíkovo. Bunker BS-8: Tento meziválečný bunkr je jedním z těch, které měly bránit Československo před Hitlerem. Na Slovensku bylo postaveno několik stovek takových objektů, práce na obranném systému skončily s mnichovskou dohodou a rozdělením země. Právě na území Bratislavy a zejména Petržalky se obranný systém dochoval v poměrně ucelené podobě a bunkr BS-8 byl tím největším a nejlépe vyzbrojeným zdejším objektem. V roce 2009 se jej ujali místní nadšenci a zchátralou stavbu, kterou v té době obývali bezdomovci, obnovili a zpřístupnili návštěvníkům. |
