Po odhození pout rovnostářství a takzvané "barmské cesty k socialismu" nyní generálové a jejich rodiny hromadí majetek a staví to na odiv. Jejich okázalý konzumní styl života, který by vzhledem k hluboce zakořeněné budhistické tradici mohl být označen za urážlivý, prohlubuje propast mezi velmi bohatými a velmi chudými. Oblíbenou zábavou bohatých se stal golf. Kdekoliv se v posledních pěti letech představitelé setkávali - pracovně nebo soukromě -, objevila se golfová hřiště. Výdaje na školství a zdravotní péči mezitím poklesly na jedny z nejnižších ve světě. Děti vládních činitelů působí v oblasti realit, maloobchodu, cestovního ruchu a nakladatelství. Investované prostředky většinou nejsou jejich vlastní a jen málokdy skutečně pracují, avšak jejich jména se objevují v obchodech, z nichž dostávají procenta.
Kapitalismus známostí
"V několika posledních letech se vládnoucí generálové obrátili ke kapitalismu známostí - přátele a členy rodiny odměňují preferenčním zacházením," uvádí se v obchodním průvodci Barmou, který v září vydalo zdejší americké velvyslanectví. "Výsledkem této záměrné politiky vzájemného upřednostňování je vytvořit podnikatelské prostředí, ve kterém by nejdůležitějším faktorem úspěchu byly osobní kontakty s generály, spíše než obchodní schopnosti nebo technické výhody." Toto hodnocení potvrdilo několik místních podnikatelů a novinářů, jakož i západních diplomatů. Nikdo však nechtěl zveřejnit své jméno, protože vláda každou kritiku potírá. Jev "kapitalismu známostí" se samozřejmě objevuje i jinde, například v bývalé Jugoslávii, v postsovětských zemích nebo v bývalých socialistických afrických státech jako Angola. Ojedinělý je však podle podnikatelů a diplomatů rozsah aktivit, na kterých se generálové chtějí podílet. Dokládá to i návštěva v místním muzeu obranných sil. Jedna z výstav je například oslavou vládních úspěchů na poli konzervovaných potravin - kukuřice ve slaném nálevu, paštika ze smažených ryb nebo knedlíčky z mletého skopového masa. To je ale pouze začátek. Další expozice ukazuje, jak vysocí představitelé země dohlížejí na kojení selátek, krmení slepic, chov dobytka a pěstování rýže. Jiná část představuje továrnu ve vlastnictví armády na výrobu fotbalových, basketbalových a tenisových míčů. Mnoho místních podnikatelů soudí, že když generálové převezmou aktivní úlohu v podnikání, dopadne to většinou špatně. Příkladem je produkce rýže: krátce předtím, než se v roce 1962 vojenská vláda chopila moci, vyvážela Barma ročně asi milión tun rýže, zatímco loni vyvezla méně než 70.000 tun. Podobný nepříznivý dopad jako na úrodu nejdůležitější potraviny v zemi měla vláda i na další obory - dnes Barma patří mezi nejchudší země světa se špatnou úrovní výživy. Pro obyvatelebez potřebných kontaktů znamená "kapitalismus známostí" nekonečný boj se zkorumpovanými vládními institucemi, stagnující mzdy a inflaci, která dosahuje v průměru 30 procent ročně.
Armáda má hlavní slovo
V polovině 90. let chtěla vláda zastavit pokles za pomoci soukromého podnikání. Do země pozvala zahraniční investory a přislíbila jim výhodné podmínky pro podnikání. Avšak když začaly investice přinášet zisk, snažila se nad nimi vláda získat vliv. Většinu soukromých výrobních podniků ovládla armáda prostřednictvím dvou holdingových společností a stovky zahraničních investorů zemi opustily. Do jaké míry byla ekonomika poškozena ovšem není známo, protože vláda před dvěma lety pozastavila zveřejňování každoročních hospodářských výsledků.
