Úlovek odváží Johan na malém dvoukoláku na svoji farmu ke zpracování.

Úlovek odváží Johan na malém dvoukoláku na svoji farmu ke zpracování. | foto: Bohumil Brejžekpro iDNES.cz

Umírající tradice. Patnáct Belgičanů loví krevety z koňského hřbetu

  • 0
Při návštěvě belgického přímořského letoviska Oostduinkerke můžete u pobřeží zahlédnout muže na koních a v pláštěnkách, kteří se zde věnují dnes již unikátnímu lovu krevet. Od prosince 2013 je tento způsob lovu dokonce zapsán na seznamu UNESCO o nehmotném dědictví lidstva.

Stěží si lze představit bizarnější pohled. Koně jsou ve vodě, na nich rybáři ve žlutých pogumovaných oblecích a za nimi rybářské sítě. Obrázek, kdysi na zdejším sedmašedesátikilometrovém pobřeží po pět set let běžný, dnes můžete spatřit pouze tady.

Ten, kdo by očekával idylickou rybářskou vesnici, bude zklamán. Oostduinkerke je moderní příměstský rekreační resort protknutý čtyřproudovou silnicí s tramvají uprostřed vyznačující se nekonečnou promenádou lemovanou vysokými budovami s apartmány.

Moře tu není ani tak na koupání, jako spíš estetická kulisa a zdroj „čerstvého vzduchu“. V písečných dunách pak vykukují roztroušené betonové bunkry, památka na druhou světovou válku.

Koně ve vlnách Atlantiku

Jedním z patnácti posledních lovců krevet je Johan Vandendriesschen. Původem koňák, který se sem přistěhoval před asi třiceti lety a lov krevet ze hřbetu koně ho uchvátil. Má šest koní, jež chová s manželkou na nedalekém statku. Na na lov vyráží zpravidla obden, v létě i zimě, největší úlovky jsou však v teplejších měsících, tedy od dubna do října.

Jízda na žebřiňáku je pro děti atrakcí.

Johann se svým pomocníkem na lovu

Johan, stejně jako ostatní rybáři, věší se svým pomocníkem proutěné koše za dřevěné sedlo (kožené by slaná voda zničila), oba se pak vyšvihnou na koně a se zatíženou sítí za sebou se pomalu noří do vln Atlantiku. Koně jsou mohutní, váží kolem tisíce kilogramů a jejich kopyto je větší než dětská hlava. Jedná se o brabantskou a hennegauerskou rasu, dnes už poměrně vzácnou. Lov probíhá hodinu a půl před přílivem a stejnou dobu po skončení přílivu.

Koně jdou klidně, slaná voda jim evidentně nevadí a za chvíli jim z vody kouká jenom hlava. Jejich obří sílu musíte obdivovat. Vidět je ještě oranžový balonek neposedně poskakující na hladině a označující sítě, do nichž se ukládá budoucí kulinářská lahůdka.

Koně jdou stále dál a dál kolem pobřeží, po asi dvaceti minutách se obracejí a posléze vycházejí z moře. Síť vytvořila vak plný všeho možného - krabů, malých rybek a krevet.

Krevety putují do koše, ostatní drobotina na písek, kde se stává kořistí všudypřítomných racků.

Celá procedura se opakuje asi pětkrát, úlovek obvykle čítá kolem deseti kil, dříve to prý bývalo i dvakrát tolik. Na zbohatnutí to nestačí, ale za těch pár hodin jako přivýdělek se to vyplatí.

Krevety chutnají nejlépe čerstvé

Po skončení lovu odvážejí rybáři krevety k sobě na statky ihned ke zpracování. Promyjí je sladkou vodou, čímž je očistí od písku a nečistot, přesypou do plastikových bedniček a ponoří do kotle s vroucí vodou. Účelem této procedury je zbavit krevety všech tělesných tekutin.

A pak už nezbývá, než se do nich pustit. Ulomit hlavičku a zadeček, rozlousknout, vysát. Je obtížné se této pochoutky nabažit. Rybáře-lovce pak čeká ještě jeden úkol, rozvést krevety co nejrychleji do místních obchodů a restaurací.

Ulovené krevety se dávají do košů.

Vyhlášená restaurace De Peerdevisscher (Rybář na koni)

Míst, kde se dají ochutnat, je v okolí dostatek. Přímo v Oostduinkerke má restauraci nazvanou De Peerdevisscher (Rybář na koni) i jeden z dalších lovců, Johan Casier, který na rozdíl od prvního Johana je již několikerým pokračovatelem rodinné tradice.

Restaurace je replika rybářské hospody z roku 1920, plná rybářského náčiní a fotografií. Většina jídel má v názvu slovo rybí – tmavé rybí pivo, které si tu sami vaří, i vyhlášená rybí káva s likérem. Je zde neustále plno, místa na oběd se musejí objednávat dopředu, což je na belgické poměry neobvyklé.

Jak mi Johan pyšně říká, je to tím, že hosté vědí, že u něj dostanou vždy jen ráno ulovené ryby a krevety, jež umí jeho žena Corinne znamenitě upravit. Ceny jsou přitom velmi příznivé.

Na tisíce způsobů

Drobné, našedlé krevety jsou pro svoji zvláštní výraznou chuť vyhledávané gurmány nejen ve Flandrech, ale na celém světě. Receptů na jejich přípravu je nespočet. Krokety s krevetami jsou přímo nedílnou součástí belgické gastronomické tradice, stejně jako mušle a hranolky. Podávají se s křupavou smaženou petrželkou, citronovou šťávou a bešamelem.

Farma Johana Vandendriesschena

Pohled na moderní část Oostduinkerke z moře

Další specialitou jsou syrová rajčata naplněná krevetami smíchanými s majonézou nebo koktejlovou omáčkou, mohou být také zakápnuta koňakem. Krevety se přidávají i do polévek (slavná je polévka z krevet a čekanky, což je taková obdoba francouzské cibulačky), výborné je s nimi rizoto, smaží se s koriandrem a limetkou, gratinují s čekankou, dusí s tymiánem a česnekem či jsou součástí nejrůznějších salátů.

Vynikající je sendvič s rukolou, sušenými rajčaty a krevetami. Ty se však stejně úplně nejčastěji konzumují čerstvě uvařené jako snack k pivu nebo vínu, bývají běžně na stole v misce místo oříšků.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz