Zpěv ptáků občas přehluší jen zaštěkání psa. Na návsi Vlkova je klid. Ostatně jako v celé obci. Silnice, která sem vede, tady i končí. Kolem dokola jsou husté lesy. Kdo z obce by chtěl na autobus, musí si udělat procházku několik kilometrů. Pěšky do nejbližšího obchodu je to hodina, zkratkou přes louky a hvozdy o něco méně.
Dnes má ve Vlkově trvalé bydliště 32 lidí. Starostou je tu 38letý Vladimír Marek. Přestěhoval se sem před sedmi lety s manželkou a dětmi z Prahy. Přesun z rušné metropole do vesničky, kde není nic než pár domků a lesy, si nemůže vynachválit. A kromě toho výrazně navýšil počet obyvatel.
Fotogalerie |
„My jsme se přestěhovali z Prahy s malými dětmi. A musím říct, že se mi tady žije daleko líp. Je pravda, že potřebujete auto, ale víte, že za dvacet minut jste v Budějovicích,“ říká Marek. Je neuvolněným starostou, působí jako obchodní zástupce v oblasti zemědělství, takže má pružnou pracovní dobu, což mu umožňuje pracovat i pro obec.
„V prvních chvílích to byl obrovský šok. Už jen proto, že člověk tady otevře dveře a může říct děcku, ať jde ven. V Praze to neexistuje, tam řešíte, aby do něčeho nešláplo, nepřejelo ho auto nebo aby se na hřišti nepíchlo o nějakou jehlu. V tomhle směru je venkov pohádka. Ale jen pro určitou skupinu lidí. Některé návštěvy mi říkají, že je to tu ráj, jiné se ptají, jak tady můžu žít,“ popisuje Marek.
Mladí, co tu vyrostli, míří pryč
HistoriePrvní písemná zmínka o Vlkově pochází z roku 1443. Obec patřila pod panství Hluboká nad Vltavou a od roku 1850 byla součástí obce Dobřejovice. K ní patřila až do roku 1923. Posléze se na 41 let osamostatnila a od 14. června 1964 byla přiřazena k Drahotěšicím a následně k Ševětínu. Status obce Vlkov znovu nabyl 24. listopadu 1990. Obec bývala co do počtu obyvatel vůbec nejmenší v Česku, v roce 2010 zde bylo evidováno 18 trvale hlášených lidí. Dnes už toto prvenství nemá, do Vlkova se v posledních letech nastěhovalo několik mladých rodin, stále je ale mezi deseti nejmenšími obcemi v republice. Vlkov obklopují lesy, jižní část sousedí s Poněšickou oborou. Za druhé světové války ve Vlkově byla aktivní odbojová skupina, která šířila ilegální tiskoviny a prováděla sabotáže na Budějovicku. Většina z nich to zaplatila životem. |
Škola a školka je v Ševětíně, stejně jako obchod a další služby. Pokud nechcete autem, musíte se vydat na hodinovou procházku. Život na vesnici změní uvažování nově příchozích. Když vám ve městě dojde například máslo, dojdete si ho prostě koupit. Na malé vísce musíte uvažovat víc dopředu - když načnete poslední balení, víte, že musíte koupit nové.
Oproti městu jsou tu mnohem větší sousedské vazby. „Když jsem byl v Praze, poznal jsem souseda v paneláku asi po dvou letech. Tady žijete měsíc a znáte úplně všechny a oni znají vás. Mám tu daleko víc kamarádů a známých než ve městě. Je to i daleko bezpečnější. Když sem přijde někdo cizí, všichni koukají, kdo to je,“ popisuje Marek.
V kopcích okolo Vlkova sice už dnes asi vlka nepotkáte, lišky tady ale stále dávají dobrou noc. A také tu ve velkém rostou houby a borůvky. Zajímavé je, že řada dětí starousedlíků se odstěhovala pryč, na druhou stranu se sem stěhují mladé rodiny z měst. Je to taková generační záležitost - mladí chtějí něco jiného, než v čem vyrůstali.
V některých obcích se stává, že spolu lidé úplně dobře nevychází. Ve Vlkově žádná nepřekročitelná nevraživost nepanuje. I díky novým a mladým obyvatelům.
Hospoda tu ale není. Původně fungovala v hotelu, který je už zavřený, teď se místní scházejí maximálně na zahradě u sousedů.
„Bydlí se tady výborně, je tu skvělý vesnický život,“ říká další obyvatelka Barbora Kubátová. Žije tu tři roky, ale Vlkov znala velmi dobře z dětství. „Rodiče tady měli chalupu, takže jsem tu trávila dětství. Dneska tady bydlím jak já, tak rodiče,“ popisuje Kubátová.
Člověk podle ní nesmí být moc náročný - když něco potřebujete, můžete to pěstovat na zahradě, dojít si k sousedům nebo do Ševětína do obchodu. „Když je potřeba něco udělat, jsou lidé ochotní pomáhat. To se mi tady líbí,“ říká.
Volby jsou spíše symbolické
Kulturní život v obci velikosti Vlkova v porovnání s městem opravdu bohatý není. Jednou za rok tu pořádají setkání místních a rodáků. Loni přišlo sto lidí, hrála kapela, což byla na místní poměry obrovská akce.
Politika je tu stejně klidná jako všechno ostatní. Stát se starostou znamená hlavně mít chuť v podstatě zdarma pracovat pro ostatní. Volby jsou tady spíše symbolické. Naposledy byla jediná kandidátka, v předchozích volbách bylo pět kandidátek o jednom člověku. A všichni dostali stejně hlasů. „Před volbami se ví, kdo bude starostou, protože tu není jiný uchazeč,“ říká Marek. Vlkov ročně hospodaří s půl milionem korun. V přepočtu na počet obyvatel je to jedna z nejbohatších obcí, protože má našetřené čtyři roční rozpočty. „Zastupitelé si tu vyplácí jen symbolické odměny, na tom se hodně ušetří. Protože kdybychom platili pěti zastupitelům deset tisíc ročně, byla by to citelná část rozpočtu,“ vysvětluje starosta.
Obec ze svého opravuje cesty, nyní se snaží získat prostředky na rekultivaci rybníka, kam se jezdí koupat i lidé z okolí.
Podle starosty je největší výzvou postavení kanalizace a nový asfalt těch několika silniček, které tu jsou.
Opuštěný hotel je na prodej
Vadou na kráse vísky je starý hotel, který byl postaven za komunismu pro rekreaci zemědělců z okolních družstev. Místo to není špatné - je tam koupaliště, lesy i obora se zvěří. A naprostý klid. Ještě před pár lety do hotelu jezdila na rekreaci některá zájmová sdružení, poslední roky už nefunguje a je na prodej.
V klidném Vlkově měli v minulosti i pozdvižení, které se k hotelu vztahovalo. Jeden místní obyvatel, který zde již nežije, si k sobě nastěhoval rodinu nepřizpůsobivých spoluobčanů.
„Začaly se ztrácet i květináče, vykradli hotel. Přes náves táhli dvoukolák plný hrnců a dalšího vybavení. Jenže se jim to na cestě vysypalo, takže vzbudili pozornost všech. A když šli do hotelu za deset minut pro další várku, tak už na ně čekala policie. Byla to obrovská akce,“ dodává starosta.
