Život Jaroslava Ryšavého by vydal na román. Narodil se 18. ledna 1923 v Bratislavě. Už v patnácti letech byl rozhodnutý, že bude studovat teologii.
„Vyrůstal jsem v evangelické rodině. V Bratislavě, kde nebyli evangelíci tak přísní jako na Moravě, odkud pocházel otec,“ vyprávěl ve velkém rozhovoru pro MF DNES v roce 2008. Začal studovat na bratislavské Evangelické bohoslovecké fakultě, v roce 1945 přestoupil na pražskou českobratrskou Husovu fakultu.
Pod vlivem otce od dětství miloval operu. Díky hudbě se poznal i se svou budoucí ženou, operní pěvkyní Stanislavou Součkovou. Brali se v den jeho pětadvacátých narozenin 18. ledna.
Štěstí si však dlouho neužili. Na začátku roku 1949 ho nic netušícího zatkla StB a soudní tribunál odsoudil na šest let za špionáž. Až během vyšetřování se Jaroslav Ryšavý dozvěděl, že se nevědomky připletl do největší slovenské protistátní skupiny tím, když u sebe doma nechal přespat kamaráda z dětství.
„Na Borech jsem měl ruce samou krev“
„31. ledna, když byly malé Haničce dva měsíce, k nám vtrhli estébáci. Zatímco manželka kojila, začali prohledávat celý byt a nakonec mě odvedli. Až během vyšetřování jsem se dozvěděl, že tím, když jsem u sebe nechal přespat kamaráda Živodara Tvarožka z Bratislavy, jsem se stal součástí největší slovenské protistátní skupiny. Velký proces nesl název Tvarožek a spol. On totiž unesl československé letadlo do Mnichova a vrátil se s posláním vytvořit na Slovensku ilegální síť,“ líčil Ryšavý.
Dostal nejmenší trest v procesu. Padly tam dokonce i tři tresty smrti. Prošel několika vězeními. Nejhorší byly měsíce na Borech v Plzni, kam putoval z jáchymovských dolů.
„Denně tam přivezli ze závodů Škoda několik vagonů odpadu. Vyložit jeden bylo hrozné, měl jsem často ruce samou krev. Byla to nesnesitelná a namáhavá práce. Navíc tam pracovali i drsní bachaři. Byla tam ale také spousta vzdělaných a zajímavých lidí.“
Jaroslav Ryšavý obdržel v roce 2008 během předávání Jihočeských Thálií cenu za celoživotní dílo.
Následovaly Valdice u Jičína, odkud ho převezli do Leopoldova. Nakonec ho přeložili do Prahy na Pankrác. Domů se Jaroslav Ryšavý dostal při amnestii před Vánocemi 1951. Po návratu chvíli pracoval v duchovenské službě, ale po povinné vojenské službě nakonec skončil jako dělník ve skladu.
V roce 1955 režíroval svou první operu. „V té době v Praze působila amatérská opera, Pražská zpěvohra. Byl jsem s herci často v kontaktu. Když dokončovali operu Rusalka, tak režisér náhle onemocněl. Herci věděli, že se od mládí zabývám operou i teoreticky, studuji řadu odborných knih, a tak mi dali za úkol Rusalku dokončit. Dílo jsem samozřejmě dobře znal, takže to pro mě nebyl ani moc velký problém,“ popisoval Ryšavý.
Jeho manželka Stanislava byla v té době v Hudebním divadle Karlín. Proslavila se hlavně operetou Mam'zelle Nitouche, kde vystupovala s Oldřichem Novým a patřila k nejslavnějším pražským pěvkyním.
„Jednoho dne roku 1961 přišel do Karlínského divadla Emil Křepelka, šéf opery Jihočeského divadla. V divadelním klubu se setkal s manželkou. Ta mu říkala, že by si ráda v Českých Budějovicích zahostovala. A Křepelka jí nabídl rovnou angažmá. Žena bez rozpaků prohlásila, že angažmá bere. V noci přišla domů, vzbudila mě a oznámila mi, že se od příští sezony stěhujeme do Budějovic.“
Začínal Prodanou nevěstou
Jaroslav Ryšavý působil v Jihočeském divadle nejprve jako archivář, lektor opery a v letech 1966 až 1982 jako režisér. Jeho první samostatnou režií se před půlstoletím stala Smetanova Prodaná nevěsta.
Následovalo dalších šestadvacet režií, z nichž k nejvýznamnějším patří Verdiho Don Carlos, Mozartův Únos ze serailu, Martinů Hry o Marii nebo Smetanova Libuše uváděná jako slavnostní představení k 50. výročí vzniku profesionálního divadla na jihu Čech.
„Neminula jej ani operetní múza – pamětníci si jistě rádi připomenou jeho Cikánského barona, Žebravého studenta nebo komické opery Marta a Fra Diavolo. S operní režií se symbolicky rozloučil opět Bedřichem Smetanou a jeho Tajemstvím v premiéře 5. března 1982,“ uvedl dramaturg opery Jihočeského divadla František Řihout. Upozornil, že Ryšavý patřil ke generaci, která zastávala názor, že opery je nutné studovat v překladech do národních jazyků.
V roce 2008 se stal držitelem Ceny za celoživotní umělecký přínos Jihočeskému divadlu. „V Jaroslavu Ryšavém ztrácí Jihočeské divadlo všestranně vzdělanou, noblesní osobnost,“ dodal Řihout.
