Úspěšná podnikatelka před nedávnem vyhrála soutěž Firma roku 2017. Důvodů k úsměvu měla přitom během posledních let několik. Tomu ale předcházelo těžké období, kdy její manžel psychicky onemocněl. Díky svým zkušenostem se snaží pomáhat matkám samoživitelkám.
Když jsme spolu procházeli vaší firmou, zarazila mě jedna věc. Neviděl jsem žádného muže. Zaměstnáváte tady vůbec nějakého?
Jednoho, přišel před několika měsíci. Je to ale dáno oborem, ve kterém pracujeme. Prodej látek a dětského oblečení je spíše ženská záležitost. Na pohovory muži skoro vůbec nechodí, ale samozřejmě se tomu nebráníme. Průměrný muž totiž nerozezná smaragdovou, tyrkysovou, petrolejovou a tak dále. Většina to vzdá na začátku.
Vaše firma je poměrně mladá. Za krátkou dobu jste nabrala dost lidí, hlavně matky a samoživitelky. Nebyl to problém?
Jedno z mých nejlepších rozhodnutí bylo přestěhovat se z Prahy do Tábora. Našla jsem tady skvělé zaměstnance. Na pohovory se hlásí desítky uchazečů. V Praze byl tohle problém. Lidé jsou tady také víc loajální.
Čím si to vysvětlujete?
Myslím, že firma má velmi dobré jméno. Jsme vstřícný zaměstnavatel právě vůči maminkám. Zaměstnáváme je a počítáme se vším, co to obnáší. Přistupujeme k zaměstnancům jinak. Mají hodiny angličtiny, dáváme sick day, maminky mají možnost pracovat z domova a snažíme se přizpůsobit tak, abychom jim mohli vyjít vstříc. Teď třeba řešíme provoz školky.
Petra Plemlová (31 let)Narodila se v Krnově na severní Moravě. Vystudovala střední pedagogickou školu a přestěhovala se do Prahy. Odtud zamířila do Tábora, kde v současné době žije. Má čtyři děti. Její společnost Unuodesign vyrábí dětské oblečení a látkové plenky. Kromě toho prodává autorské designové látky. Letos měl být obrat 32 milionů, nakonec se vyšplhá ke 40 milionům. Loni přitom činil 16 a před dvěma lety 7,5 milionu. V Táboře zaměstnává celkem 40 lidí. Nyní rozjíždí projekt Unuo Play, skrze něj má v plánu prodávat dřevěné a vzdělávací hračky. |
Vaše zákaznice si říkají „unuačky“. Co to znamená?
Znamená to být tvořivou ženou a často matkou. Je to člověk, který má blízký vztah ke svému a hlavně životnímu prostředí. Snaží se věci využít na sto procent. Vedeme například nadaci, která funguje tak, že si naše zákaznice koupí zboží a po použití ho posílají zpět. My je pak přes nadaci dáváme maminkám, které jsou v tíživé situaci. Mohou tak ušetřit dost peněz.
Letos bude obrat asi 40 milionů korun. Začínala jste přitom teprve před čtyřmi roky. To je velký skok.
Začalo to tak, že jsem chtěla svým dětem zase šít, protože jsem byla doma na rizikovém těhotenství a měla jsem čas. Látky jsem pak kupovala velkoobchodně a zbytky zpracovávala a prodávala. Nakonec jsem pochopila, že to je jedna z možností, jak se živit.
Pak se ale něco stalo...
Můj manžel psychicky onemocněl. Když se to začalo projevovat, bylo jasné, že se budu muset zajistit. Začala jsem se o obchod více starat a fungovalo to. Po půl roce jsme ale o všechno přišli, protože manžel zničil byt i veškeré podnikání. Bylo jasné, že musím pokračovat. Hodně mi pomohly zákaznice. Kvůli nim mělo smysl pokračovat.
Myslíte si, že ve vašem podnikání hrál velkou roli tenhle příběh?
Na začátku to bylo hodně ošklivé. Uškodilo nám to. Neměla jsem zboží pro zákazníky. Pak jsem o něj přišla znovu, protože manžel zjistil, že firma je jeho. Začínali jsme tedy opět od nuly a důvěra spadla. Dnes se situace obrátila a bylo by pokrytecké, kdybych tvrdila, že nám to nepomáhá. Příběh táhne a já jsem ráda. V mnoha ohledech totiž pomáhá ženám okolo mě. Myslím, že jsem spoustě žen pomohla vyřešit problémy manželské i firemní. O manželovi bych nechtěla nikdy říkat nic špatného. To, co se stalo, bylo naše společné selhání.
Jste v Táboře spokojená?
Našla jsem tady, co jsem hledala. Říká se, že v Praze je blaze, ale také draze. S dětmi to tam bylo dost náročné a navíc je v hlavním městě velká konkurence. Ukázalo se, že Tábor je to pravé místo. Oblast je jedna z mála, kde přetrvává textilní výroba. Oproti Praze šlo všechno najednou velmi snadno.
Často nicméně posloucháme, že je trh, na němž působíte, přehlcený. Byl to pro vás problém?
Máme vlastní materiály, potisky a kupujeme spoustu novinek ze zahraničí, které jsou běžně určeny pro průmyslovou výrobu. Tyto funkční materiály se do běžných metráží nedostanou. Naší výhodou tedy je, že nemáme konkurenci. Dětské oblečení šijeme co nejlevněji. To znamená, že naše oblečení nemá knoflíky nebo zipy. I knoflík za korunu musí někdo přišít, čímž se zvyšuje cena. Druhá věc je to, že jsem učitelka mateřské školy. Sama jsem nesnášela, jak si děti musí zapnout knoflíky u kalhot. Snažíme se produkty dělat praktické. Oblečení je zároveň oboustranné, takže je jedno, jakou stranou si ho oblečou. Největší myšlenky jsou podle mě ty nejjednodušší.
Firma nyní expanduje i do zahraničí. Máte na to ale kapacity?
To je jediné, co nás trápí. Poptávka je taková, že nejsme schopni ji uspokojit. Teď naskladníme zboží a hned se vyprodává. Dělá nám to radost i vrásky. Oslovují nás zahraniční obchody, které chtějí uzavírat spolupráce. Jde o Slovensko, Německo, Rakousko, Itálii a Španělsko.
Jak na to budete reagovat?
Jsme ve fázi, kdy pořád nabíráme nové lidi a snažíme se rozšiřovat. Každý rok si říkáme, že ten růst až o tři sta procent musí přestat, a pořád nic. Doufám, že se z nás jednou stane velký český výrobce.
Všiml jsem si, že se zároveň hodně věnujete sociálním sítím.
Začalo to firemním blogem. Pak jsem přišla na to, že na podhoubí mého příběhu vznikla spousta dalších menších firem. Je několik maminek, které začaly na mateřské šít a mají dnes menší firmičky. Proto píšu na blog příspěvky, kde radím, jak přejít tu nepříjemnou administrativu. Naposledy jsem třeba vyráběla tabulku toho, co musíte jako malý a střední podnikatel mít z pohledu zákona.
Je na trhu vůbec prostor pro menší podnikatele?
Myslím, že základ je nekopírovat, ale vymyslet svůj vlastní specifický nápad. Pokud má člověk vizi a myšlenku, tak to může vyjít. Důležité je vědět, co chcete dělat třeba za pět let. Produkt musí být schopný života i do budoucna.
Očividně máte spoustu práce. Stíháte se při tom všem věnovat i svým čtyřem dětem?
Znám dost maminek, kterým zaberou povinnosti doma dost času. To mohu potvrdit, protože jsem si to vyzkoušela. Mám nicméně skvělou chůvu, takže je doma vždy všechno hotové. Já se tak dětem potom mohu věnovat. Zároveň si uvědomuji, že je důležité být pro ně vzorem.
