Na Ukrajině má Bohdan vzdálenější příbuzné. Většina rodiny žije v zakarpatské oblasti, kde je zatím relativně klid. V těžké situaci je ale například rodina jeho přítelkyně.
„Její rodina bydlí ve Slavutyči, která spadá pod Kyjev a nachází se blízko běloruských hranic. Ve čtvrtek jim tam vojáci odpálili mosty, aby tudy nemohly vjíždět ruské tanky. Teď jsou v pozici, kdy je kolem nich všude červená válečná zóna,“ naznačuje.
Jan Vlášek vyrazil s dodávkou na pomoc |
Jedinou cestu pryč mají srovnanou se zemí. Kdyby chtěli utéct, tak musejí projít přes válečnou zónu. A to není reálné.
„Moji rodiče mají několik firem. Nejdůležitější, co dělají, je, že se zaměřují na to, aby zajistili legální víza pro Ukrajince a například Rumuny,“ vysvětluje Bohdan.
Zprostředkují lidem vízum, ubytování a zaměstnání na jihu Čech. Mají ale také zahradnictví a stavební firmu, ve které zaměstnávají přibližně 300 Ukrajinců. Spousta z nich se o své blízké bála, a tak chtěli odjet zpět do své země, ale zároveň dostat ženy a děti do bezpečí.
S tím jim nyní pomáhají a přivezli do bezpečí v neděli večer patnáct příbuzných svých zaměstnanců. „Když lidé chtějí opustit Ukrajinu autem, tvoří se i třicetikilometrové kolony. Lidé už tedy přecházejí hranice spíše pěšky. Trvalo jim to i tak několik hodiny,“ popisuje zkušenosti rodičů, kteří pomáhají uprchlíkům dostat se do bezpečí.
Nejhorší na cestě bylo prý čekání u hranic. Déle trvalo předat dary, které s sebou vezli než vyzvednout uprchlíky. „Odvezli už šest plných transportérů oblečení, potravin a léků. Dlouho trvala následná organizace na hranicích,“ upřesňuje. V pomoci plánují pokračovat i nadále.
Dodávkou přes Rumunsko
Celý den byl v úterý na cestě s uprchlíky také Jan Vlášek, který vyjel v pondělí ráno z Českých Budějovic. Je to několik dní, co si koupil místo menšího auta dodávku a hned našla pořádné využití. Vypravil se k hranicím s Ukrajinou jako mnoho dalších lidí, kteří chtějí pomoci. On však nejel na Slovensko, ale do Rumunska. Je to sice dál, ale neměly tam být takové fronty.
V úterý ráno do redakce MF DNES oznamoval, že už jsou na cestě zpět s několika dětmi a ženami. „Měly hodně těžké se k nám dostat. Přešly u Solotviny. Ale je to i tam přecpané – a hlavně většinou nemají, jak se tam dostat, je nouze o pohonné hmoty,“ popisoval z auta Vlášek.
Sice už v tu chvíli všichni byli mimo válečné ohrožení, ale čekala je další překážka. Na hranicích Rumunska a Maďarska zůstali stát na dlouhé hodiny.
„Pustí tudy snad jedno auto za půl hodiny,“ oznamoval v úterý dopoledne. O šest hodin později byli stále na stejném místě.
„Už jsme sice v Evropské unii, jenže Rumunsko není součásti schengenského prostoru. Nechápu, proč to v tak mimořádné situaci tolik řeší,“ reagoval.
Příjezd v půl třetí ráno
Nakonec Jan Vlášek i s uprchlíky dorazil ve středu v půl třetí ráno. A ráno radostně oznamoval, že už mají zajištěné i bydlení. „Včera jsem obtelefonoval pár lidí a celou skupinu se nám podaří umístit do prázdného domečku v Komařicích na Českobudějovicku, zapojí se i obec. Odpoledne je tam přesouváme,“ potvrdil.
Celá cesta ale podle jeho slov byla hodně krkolomná, chvíli mu nestartovalo auto, čekání na hranicích Rumunska a Maďarska, ale také v Rakousku bylo nesmírně dlouhé. Na druhou stranu se setkal i s velkou solidaritou.
„Pomohl mi policista a auto mi opravili zdarma. Na čerpací stanici jsme dostali kávu zdarma,“ zmínil Vlášek.
