Sladovna – největší dětská galerie v České republice – přilákala do Písku už desítky tisíc lidí. A návštěvníci ji neopustili ani v době pandemie covidu.
„Poslední dva roky byly velmi netradiční a složité, ale zároveň cítím, že se nám otevřely nové cesty a nabyté zkušenosti jsme zúročili,“ říká její ředitel Adam Langer.
Sladovna se nově pyšní mezinárodní značkou kvality Domov pro učení ve 21. století, kterou asociace Hands On! označuje inovativní kulturní instituce. Co pro vás tento úspěch znamená?
Je to velké ocenění naší práce a poděkování celému týmu. Díky členství v organizaci Hands On! můžeme šířit povědomí o Sladovně i mimo Česko. Zároveň poskytuje jedinečný prostor k výměně zkušeností se zřizovateli obdobných institucí napříč Evropou, což je k nezaplacení. Jsme také rádi, že se nám zjevně daří naplňovat náš hlavní cíl – tvořit místo, kde se každý cítí vítaný a v bezpečí, kde může skrz hru a prožitek prozkoumávat svět.
Jaké podmínky musela Sladovna splnit, aby značku získala?
Asociace Hands On! určila osm poměrně přísných kritérií, která by mělo splňovat místo, jež je Domovem pro učení ve 21. století. Zhruba před rokem vybrala 12 institucí z celé Evropy tak, aby společnými workshopy mapovaly potřeby dětí a popisovaly svou práci a naplnění. Byl to mix institucí ze západní Evropy, postkomunistických zemí, Skandinávie a podobně. Když vznikl certifikát, doporučila všem dvanácti institucím, aby se o něj ucházely.
Prestižní certifikát pak kromě písecké galerie získalo litevské muzeum hraček Toy Museum, Slovenská národní galerie v Bratislavě a řecké muzeum Exploration Children’s Museum sídlící v krétském Heraklionu. Čím Sladovna zabodovala?
Připravovali jsme poměrně rozsáhlou obhajobu kritérií s tím, že tam měly být dva projekty charakterizující hlavní činnost Sladovny. Vybrali jsme výstavu Voda mne napadá, včetně jí předcházejícího projektu laboratoře o vodě. V asociaci velmi pozitivně rezonovalo, že kurátoři pracují na tématu výstavy v laboratoři otevřené návštěvníkům, kteří se tak mohou stát spoluautory velké výstavy, vložit do ní inspiraci a vstupovat do kreativního procesu. Druhým projektem bylo Animation Now!, animační studio pracující ve dvou prostorech s dětskou tvořivostí. Je možné se tam učit tvořit filmy a zároveň objevovat svět animace.
Obě výstavy se otevíraly v době pandemie covidu. Byla jejich příprava o poznání náročnější než za normální situace?
Bylo to složité v tom, že spousta lidí byla v karanténách nebo nemocná, nesměli jsme se potkávat ve větším počtu. V tomto období se cokoliv špatně plánovalo, ale současně s velkým vděkem k lidem, kteří tu pracují, musím říct, že jsme většinu obsahu uskutečnili vlastními silami v mnohem větším poměru než dříve, byť jsme ale přizvali i několik lidí z venku. To byl třeba právě případ animačního studia. Původně mělo být spíš dodáno na klíč a my měli vymyslet obsah a koncept. Kvůli menšímu množství financí i možností jsme se rozhodli vytvořit ho sami.
Kulturní instituce se v době pandemie potýkají s různými vládními nařízeními, musely i úplně zavřít. Vy jste v roce 2017 zaznamenali rekord v návštěvnosti Sladovny. Jak vypadaly další roky?
Tehdy jsme se přiblížili k padesátitisícové hranici. Rekordní pak byly i další dva roky, návštěvnost stále stoupala o tři čtyři tisíce lidí. Předloňský a loňský rok byly výrazně ovlivněné pandemií, stejně jako limity počtu osob v budově. Loni byla Sladovna pět měsíců zavřená a zároveň tam byla i v době otevření nějaká omezení. Návštěvnost spadla na 30 tisíc. Není to úplně závratné číslo, ale v této době to pořád poměrovým způsobem dopadlo relativně dobře.
Jak pracujete se současnými omezeními?
V době pandemie už to není tak, že by návštěvník přijel do Sladovny, prošel deseti výstavami a strávil tam celý den. Teď si objedná jednu nebo dvě. V časovém bloku, trvajícím většinou hodinu a půl, na něj pak čeká intenzivní zážitek, ale v malém, komorním počtu lidí. To nám dává mnohem víc možností, jak výstavu připravit a zážitek ještě víc prohloubit. I když se zdá, že by mohl být návštěvník o něco ochuzený, za poslední dva roky jsme zjistili, že je to naopak.
Dá se tak říct, že v určitém směru pro vás byla pandemie přínosná?
O této variantě, tedy menším počtu návštěvníků, jsme uvažovali už dříve. V západní Evropě je to poměrně běžný model. Zároveň se nám líbila návštěvnická svoboda, lidé si sami mohli vybírat, jakou výstavu chtějí vidět. V rekordních letech se ale také stalo, že bylo ve Sladovně najednou ve stejný čas přes 1 100 lidí, a to už nemusí být příliš příjemné. Se stoupajícími čísly jsme tak připravovali určité varianty, které nás pandemie donutila praktikovat. Poslední dva roky byly velmi netradiční a složité, zároveň ale cítím, že se nám otevřely nové cesty.
V roce 2015 skončila rekonstrukce středové části Sladovny. Stále však zbývá opravit další část objektu. Měli jste teď víc času přemýšlet nad jejím využitím?
O tom přemýšlíme neustále. Ale jak je rekonstrukce reálná, je spíše otázkou na našeho zřizovatele, tedy město. Při mezinárodních spolupracích a setkáních i na virtuálních platformách mezi členy Hands On! jsme vedli velké diskuse, jak reagovat na pandemii a vzájemně si pomoct. Vzešel z nich nápad na projekt spočívající v tom, že skupina umělců tráví nějaký čas na jednom místě a pracuje na určitém tématu. V Evropě začíná být trendem tuto zkušenost umožnit i studentům, dětem, návštěvníkům. Cítím v tom možnost do budoucna. Dialog s městem na téma rekonstrukce zbylé části Sladovny zatím nezačala, ale je tento rok v plánu, tak uvidíme.
V poslední době stále stoupá cena energií. Jak se se situací vypořádáváte?
Budova je náročná na energie, má více než sedm tisíc metrů čtverečních. Situace je nemilá, vedeme jednání s městem a do posledních prosincových dní jsme vyjednávali s dodavateli. Snažili jsme se najít co nejoptimálnější řešení, ale bohužel předpoklad je, že ceny plynu i elektřiny v součtu vyšplhají na trojnásobek až čtyřnásobek. Budeme doufat, že situace na trhu se trochu zlepší a zřizovatel nám v případě, že se tento scénář naplní, pomůže. Ale budeme o všem ještě jednat.
Pocítí to návštěvníci třeba na vyšším vstupném?
Snažíme se standardní vstupné udržet relativně nízko a dostupné každému. Lehce jsme upravovali ceník v loňském roce. I strukturou intenzivního zážitku v hodině a půl jsme pracovali se vstupným, které teď vychází v případě největších výstavních projektů na sto korun za jednoho návštěvníka. Dochází k lehkým úpravám směrem nahoru, ale nejsou výrazné. Zároveň jsme začali prodávat zvýhodněné vstupné jako permanentky na několik vstupů. Zůstávají téměř na původní hranici. Kdyby nás chtěl někdo víc podpořit, může zvolit koupi vstupenky přes internet a web Sladovny a zaplatit o něco víc, než je běžné vstupné.
A na jaké novinky se mohou návštěvníci letos těšit?
Výstava Voda mne napadá potrvá do konce března. Chceme ji ale ještě obohatit a v tuto chvíli do ní připravujeme divadelní představení s názvem Voda, voděnka. Jedná se o interaktivní představení určené hlavně pro předškolní děti a první stupeň základních škol. Začít by mělo zhruba od poloviny února. Zároveň připravujeme interaktivní výstavu Zachuchleno, která by se měla otevírat v únoru, a pracujeme na přípravách expozice s tématem Jana Ámose Komenského. Opět jí bude předcházet laboratoř, kde objevujeme a zkoumáme toto téma. Pravděpodobně se bude jmenovat Jan, a jak to bylo dál, ale ještě to není definitivní. Ta by se měla otevírat v průběhu festivalu Pískoviště, jenž se bude konat od 13. do 15. května.
