Pomalu se prodírá ke svým klávesám. Každou chvíli ho někdo zastaví, prohodí s ním pár slov, nebo poprosí o společnou fotografii. Za chvíli už sedí za svým nástrojem, srovná si mikrofon, upraví dlouhé prošedivělé vlasy a koncert může začít.
Uznávaný hudebník Roman Dragoun se svou kapelou His Angels si podmaňuje publikum v českobudějovické restauraci Zlatá hvězda od prvních písní. O pár hodin dříve jsme si s píseckým rodákem povídali v nedalekých Masných krámech.
Roman Dragoun (65 let)Písecký skladatel a klávesista hraje na tuzemské scéně od poloviny 70. let. Je spojený s několika kapelami, Stromboli, Futurum, Progres 2 či His Angels, která v současnosti hraje převážně jeho sólové písně. Je podepsaný pod slavným albem Třetí kniha džunglí. V roce 1996 mu vyšlo první sólové album s názvem Stín mý krve. Od toho roku zpíval v rockové opeře Jesus Christ Superstar. Dragoun šel po písecké základní škole pracovat a následně vystřídal nejrůznější profese. Je svobodný, má pět dětí a jedenáct vnoučat. Rád jezdí na elektrokole do přírody. |
Pro muziku byl snad předurčený od malinka. Když k Dragounům přišla návštěva, maminka usedla za klavír a malý Roman spustil. Zpíval často. Později sám začal chodit na hodiny klavíru. Odtud ho však vyhodili.
„Učitelka Merglová na Základní škole Jana Husa, kam jsem chodil, mě vždycky brávala, abych hrát osmákům a deváťákům na klavír. Tak jsem se vždycky hezky uklonil a spustil,“ usmívá se 65letý muzikant při vzpomínce na své dětství.
U hry ve škole rozhodně neskončil. Už v 15 letech založil s kamarády první kapelu, kde hrál na kytaru. V 60. letech se k němu dostala od rodinného přítele z ciziny deska The Beatles a od té doby ho rocková muzika a bigbít chytily.
Přitom se jeho umělecká dráha mohla ubírat jiným směrem. Romanův otec byl akademický malíř František Roman Dragoun. Věnoval se krajinkám, portrétům i píseckým zákoutím. Dragoun mladší tak doma vyrůstal mezi obrazy. I jeho otec si přál, aby se syn potatil, a možná ho pak docela mrzelo, že se syn vydal hudebním směrem.
„Já jsem si doma dělal spíš karikatury. Ještě je někde mám, ale opravdu jsem tíhl k muzice. Sám jsem si začal v osmi letech hrát na piano,“ říká hudebník a vynikající klávesista, který na svůj rodný Písek nedá dopustit.
A hned vytahuje historku, jak si s kamarádem postavili dvojkolo, které se jednou při průjezdu po sídlišti rozpadlo. Dnes se do města vrací za přáteli či svým kamarádem a textařem Milanem Princem.
„Dojdu také na hřbitov, k Reinerům na pivo a koupil jsem si elektrokolo, takže jezdím okolo řeky i celého Písku,“ líčí své návraty na jih Čech muzikant, který se však usadil v domku v obci Jedovnice u Brna. „Je tam okolo krásná příroda, osm kilometrů od domu máme Macochu a na kolo je to tam také parádní.“
Text k hitu Zdroj napsal jeho otec
Na české hudební scéně působí Dragoun od 70. let. Hrál v brněnské skupině Regenerace a poté se stal členem kapely Progres 2, s níž natočil slavné album Třetí kniha džunglí. V roce 1983 od ní odchází a zakládá Futurum, se kterým postupně nahrává alba Ostrov země a Jedinečná šance. V roce 1988 ho kytarista Michal Pavlíček zlanaří do Stromboli.
Po rozpadu kapely v roce 1990 se podílí na mnoha hudebních projektech: spolupracuje s Bárou Basikovou, Michalem Pavlíčkem, Ravenem, Marakanou, Pavlou Kapitánovou, Leonou Machálkovou a hlavně skládá nové skladby.
Avšak jedna jediná píseň všechny jeho ostatní zastiňuje. Dragounova nejznámější skladba se jmenuje Zdroj. Text napsal jeho otec skladatelově manželce k 25. narozeninám. Muzikant báseň svého táty zhudebnil, a tak vznikl hit.
„Dokonce to bylo v polské hitparádě na prvním místě, tuším, že v roce 1983. Zdroj dnes hrají kapely Progres, Futurum, His Angels a občas i Supergroup,“ přidává.
Není se čemu divit, lidé na jeho koncertech na písničku vždy netrpělivě čekají. Řada muzikantů si ale ke svým hitům časem vypracuje téměř až odpor, když jsou už tisíckrát ohrané. Roman Dragoun to tak nemá.
„Vím, že to lidé chtějí slyšet. Zdroj mi nevadí. Neříkám, že se s nimi chci srovnávat, ale co mají říkat takoví Rolling Stones? Hrajou ještě o dvacet let déle než já a taky pořád dávají Satisfaction. To se nedá nic dělat,“ vypráví.
Za svůj hudební život odehrál stovky koncertů – od velkých hal až po malé hospůdky. A jak sám říká, každý z nich měl něco do sebe.
Roman Dragoun odehrál koncert v českobudějovické restauraci Zlatá hvězda
Rockovým příznivcům, kteří znají tvorbu Romana Dragouna, určitě nebude neznámý ani televizní pořad Na Kloboučku z poloviny 90. let. Parta skvělých hudebníků okolo Michala Pavlíčka či právě Dragouna v jednom z pražských nahrávacích studií předváděla známé písně v trochu jiném hávu.
„S režisérem Jirkou Chlumským jsem ještě před Kloboučkem natáčel klip k písni Kronikář v Praze. Tam mě dokonce angažovali i do jedné z pohádek,“ směje se.
„Právě přes Jirku jsem na Klobouček dostal. Pamatuju si, že Michal Pavlíček tehdy vybral nějakou věc. Nejdřív jsme se připravili doma a pak se to před kamerou zahrálo jednou nebo dvakrát a vybrala se vždy lepší verze a bylo hotovo. Bylo to strašně spontánní, všichni jsme ve studiu Na Kloboučku spali, pivo teklo proudem a bylo to úžasné. Časem to však vyčpělo,“ přiznává dnes Dragoun, který rád vzpomíná na píseň You Keep On Moving od Deep Purple.
„Zpíval ji Dan Bárta s Kamilem Střihavkou, hrál s námi i Radim Hladík. To bylo krásné. Občas tam vznikaly po technické stránce i lepší písničky než celý originál. To bylo dané skvělými muzikanty,“ chválí si klávesista, který si v autě či do sluchátek na kole pouští muziku na pomezí rocku a jazzu.
Dostal kostým a rychle se vžil do role Ježíše
Ve svém muzikantském životopisu má Roman Dragoun ještě další výrazný záznam. Ztvárnil postavu samotného Ježíše Krista ve známé rockové opeře Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera Jesus Christ Superstar.
Odehrál desítky představení. „Podle mě je to jeden z nejlepších muzikálů vůbec, já jsem si hned střihnul hlavní roli, takže další dobrá zkušenost. Vzpomínám si, že jakmile mi dali kostým, chodil jsem bosý, tak jsem do role Ježíše rychle pronikl a hraní mi šlo tak nějak samo. Ale byla to veliká zodpovědnost, když máte zpívat pro osm set lidí,“ přemítá a zároveň přiznává, že to bylo těžké.
„Moje party jsem měl nahrané na kazetě, dal ji do walkmena, nasadil sluchátka a šel třeba po Praze ve Stromovce nebo v Písku na rozhlednu Jarník a tam jsem si to zpíval. Jenže jsem myslel, že mě nikdo neslyší, ale prý to byl řev veliký,“ směje se.
