Před sto lety jste ráno cestou pro chleba nebo na poštu mohli minout jednu z osmi hospod, vedle vás proběhly děti do školy, potkali jste v sousedském rozhovoru Čecha s Němcem. Šli jste kolem obchodu s hračkami nebo jste mohli ochutnat pivo z místního pivovaru. Samozřejmostí byla nedělní bohoslužba v kostele Panny Marie Dobré rady či krátká vzpomínka na předky na nedalekém hřbitově.
Dnes tu potkáte jen cyklisty nebo místní chalupáře. Vítejte v Pohoří na Šumavě.
Fotogalerie |
Několik staletí se obec nazývala hlavně německy Buchers či Buchenwald. Vždyť na samých hranicích s Rakouskem v Novohradských horách po celou dobu žila naprostá většina německy mluvících obyvatel. Podle sčítání lidu z roku 1890 mělo Pohoří 186 domů a 1 323 lidí. Z toho bylo 1 077 Němců a 246 Čechů.
„Postupně tu byl zbudován železářský hamr, dále pivovar a lihovar. V roce 1923 byl oficiálně název tohoto městečka upraven na Pohoří na Šumavě. Třebaže nikdy oficiálně nezískalo městská práva a nebylo povýšeno na město, za město bývalo Pohoří považováno. Před druhou světovou válkou zde žil jeden tisíc sto obyvatel, z čehož bylo 250 Čechů,“ píše v jedné z kapitol knihy Od Šumavy k Novohradským horám Vojtěch Fišer.
Věž kostela se zřítila v roce 1999
To všechno je dnes už nenávratně pryč. Sklárny proslulé v Evropě podmalbou svatých obrázků neexistují. Ve škole se dávno nevyučuje, protože zchátralá budova se také jako jedna z posledních zřítila k zemi. Podobně jako téměř celé Pohoří.
Na okolních loukách či u hlavní cesty lemované alejí staletých stromů najdete ještě základy bývalých stavení, z nichž některá z nich stála ještě na začátku 90. let. A když máte štěstí, najdete ve křoví kus dřevěného plotu s kováním.
Osud si s městečkem na Českokrumlovsku zahrál hned dvakrát. Nejdřív po roce 1945, kdy musela Pohoří opustit většina odsunutých Němců, a pak v 50. letech, kdy se celá oblast ocitla v pohraničním pásmu. Zchátralé domy pak postupně zbourali vojáci anebo spadly samy.
Dominanta kostela se na jaře 1999 zřítila. Dnes torzo památky postupně obnovuje rakouský spolek Bucherser-Heimatverein.
Z původní obce dnes na místě stojí zbytek kostela. Jedna jeho část s věží se zřítila 30. května 1999, dnes ho postupně opravuje rakouský spolek. Pět rekreačních chalup už nemají s původní zástavbou nic společného. Nejnovější budovou je velký soukromý dům, který stojí na stejném místě jako bývalá fara. A přesně také tak vypadá.
Měl tu Adolf Hitler příbuzné?
Kromě kostela zašlou slávu Pohoří připomíná i hřbitov. Když se tudy projedete, na české jméno na náhrobcích nenarazíte. To ale není všechno. U vchodu do tehdejší školy stojí původní a dnes už opravený pomník obyvatelům Pohoří a okolí padlých v první světové válce. Pozorné čtenáře určitě zaujme jméno Franz Hietler. Tohle příjmení najdete i na hřbitově.
Mají bývalí obyvatelé Pohoří nějaké příbuzenské vztahy s Adolfem Hitlerem? „Hitlerové na českém jihu! V obci Pohoří v okrese Kaplickém žijí tři rodiny Hitlerů, a sice dva hostinští a řezníci a jeden truhlář, kteří jsou pravděpodobně příbuzní Adolfa Hitlera,“ cituje Fišer článek z listu Naše svoboda z prosince 1945.
„Autor zmíněného článku si však příliš nepotrpěl na přesnost. Hitlerové, o nichž se zmiňoval, se ve skutečnosti jmenovali Hietlerové. Nicméně i tak se mohlo jednat o vzdálené příbuzné nacistického vůdce. Jen 15 kilometrů odtud leží rakouský Spital, kde žijí rodiny Heidlerů a Hüttlerů. Podle tvrzení samotného Adolfa Hitlera byl jeho otec Alois synem chudého malého domkáře Johanna Georga Heidera právě ze Spitalu u Weitry,“ pokračuje spisovatel Fišer s příběhem o původu nacistického pohlavára s tím, že se teď nabízí otázka, jestli jsou rody z Pohoří a Spitalu skutečně příbuzné.
Pamatuji si koloniál s roletkami
V letní turistické sezoně se po hlavní silnici v Pohoří projíždějí zejména cyklisté. V kostele se konají německo-české mše a v jeho okolí řemeslné trhy. Příliš češtiny tu ale neuslyšíte.
Bývalé sklářské městečko si před lety vybrali k odpočinku i manželé Čihovští z Českých Budějovic. Ti tu postavili jednu z pěti chalup na místě bývalých usedlostí. „Ještě si tu pamatujeme, jak proti kostelu stál bývalý konzum s roletami ve výlohách, pak i školu. Byli jsme moc rádi, když se nám na Pohoří povedlo sehnat pozemek,“ chválí si Eliška Čihovská.
„K tomu, jak to tady dříve vypadalo, máme hodně podkladů. Máme i místní kroniku a při procházkách tu pořád narážíme na zbytky domů,“ doplňuje.
V roce 2013 obec Pohorská Ves, pod kterou Pohoří spadá, počítala, že v okolí kostela vznikne 22 nových domů, či dokonce hvězdárna a Pohoří by mohlo znovu začít ožívat. Zatím to ale vypadá na další roky klidu v zaniklém městečku Buchers v Novohradských horách.
