Každá doba má své hrdiny. Režimem oslavované, ale i stíhané. Jedním z největších fenoménů 20. století je Král Šumavy. Převaděč, který nejprve v policejní uniformě a později jako agent-chodec zachránil desítky lidí před komunistickou diktaturou.
Jmenuje se Josef Hasil a dodnes žije v domku na předměstí amerického Chicaga. V sobotu mu bude 90 let.
"Před týdnem jsem s tátou telefonoval. Má se dobře, zdraví mu slouží. Už jsme poslali i gratulace a fotografie naší vnučky. Byli za ním také už američtí filmaři a natočili první rozhovory pro dokument. Zítra se s ním zase spojím," hlásí Josef Vávra, Hasilův syn, který žije v Prachaticích. S otcem se poprvé setkal až po roce 1989.
Josef Hasil se snoubenkou Marií Vávrovou. Tři týdny před svatbou ho zatkli.
Josef Hasil v uniformě Sboru národní bezpečnosti.
Josef Hasil se narodil 8. února 1924 v Zábrdí u Prachatic. "Pocházím z chudé rodiny. Otec nás opustil, maminka měla na starosti osm dětí, museli jsme sloužit u sedláků. Pásli jsme dobytek," líčil Hasil před časem v televizním dokumentu České televize.
V lednu 1948 ho přidělili k pohraničnímu útvaru Zvonková
Za druhé světové války byl nuceně nasazený v Pasově. V březnu 1945 však Němcům uprchl do Čech a stal se spojkou u partyzánů. Po válce se vyučil bednářem, ale nakonec nastoupil jako dobrovolník ke Sboru národní bezpečnosti. V lednu 1948 ho přidělili k pohraničnímu útvaru Zvonková na Šumavě.
Hned po únorovém puči začal převádět na Západ jednotlivce i celé rodiny. Ve zločinnosti komunistického režimu ho definitivně utvrdilo záhadné úmrtí Jana Masaryka.
Během přechodů přes hranice se vždy spoléhal na perfektní znalost místa a svůj sluch. "Ten mě vždycky zachránil, malinko někde něco prasklo a já jsem zbystřil. A za chvilku už jsem slyšel hlasy. Ti, co byli se mnou, neslyšeli nic," vyprávěl.
V říjnu 1948 v mlze zabloudil. Narazil na německou finanční stráž a uprchl zpět do Čech. Udal ho však člověk, kterého požádal o vodu. Byl zatčen a odsouzen na devět let. Tři týdny před svatbou s Marií Vávrovou, která s ním čekala dítě. Soudu tehdy předsedal Karel Vaš, později známý z procesů s Miladou Horákovou či generálem Heliodorem Píkou.
Hasil si odpykával trest v mosteckých uhelných dolech. Mezitím mu Marie Vávrová porodila syna Josífka. "Každý den jsem se pokoušel z lágru utéct, ale nešlo to," vzpomínal Hasil.
Po půl roce se mu to však spolu s bývalým letcem Antonínem Vítkem podařilo. S nohama plnýma krvavých boláků se dvojice dostala do Bavorska. A trest padl na Hasilovu rodinu a příbuzné jeho snoubenky Marie Vávrové.
"Když mámu zavřeli, vychovával mě dědečkův bratr ve Volarech. Prý mě k němu odvezl v ruksaku mámin bratranec. V mých pěti letech pustili babičku, která si mě vzala do vsi Škarez na Šumavě. Pomáhal jsem jí s hospodářstvím, oral jsem s koňmi. Matka se vdala do Budějovic," popsal Josef Vávra.
Na Západě vstoupil Hasil společně s bratrem Bohumilem do služeb americké zpravodajské služby CIC. V té době se zrodil přízrak legendárního převaděče. Stal se noční můrou pro pohraničníky i estébáky.
Sami ho dokonce označovali termínem Král Šumavy. "Dozvěděl jsem se to až později, že mi tak říkali. Komunisti to asi vymysleli schválně, aby až mě chytnou, mohli říkat, že lapili Krále Šumavy," přemýšlel Hasil.
Na počátku 50. let vytvořil rozsáhlou zpravodajskou síť. Pomáhal politickým vězňům, rodinám s dětmi i bývalým ministrům. "V té době většina vojáků a pohraničníků tátovi fandila. Když se rozneslo, že Hasil má zrovna převádět, tak mu drželi palce. Změnilo se to, až když přišli na hranice kovaní komunisti, zblblí ze školení," vypráví Vávra.
Jedna z cest však skončila tragicky. V září 1950 se s bratrem Bohumilem vydali do Čech pro jeho synka Jiřího. Padli však do pasti a Bohumil v přestřelce zemřel. Jeho tělo pohraničníci tajně zakopali u zdi hřbitova v Českých Žlebech.
Byla to tehdejší běžná praxe. Oběti železné opony se nesměly stát cílem uctívání, měly zmizet z historie. U zdi se však brzy začala zjevovat svíčka s květinami. Nikdo z rodiny je tam dávat nemohl, byli hlídaní. Jedině Král Šumavy.
V automobilce General Motors působil až do důchodu
Josef Hasil převáděl až do roku 1953, kdy se hranice definitivně uzavřela. Chvíli dělal výzvědnou práci v Bavorsku, ale za rok odletěl do USA. Myl nádobí, pracoval v řeznictví, chodil na ryby. Nakonec skončil v automobilce General Motors, kde působil až do důchodu.
Celá Hasilova rodina byla perzekvovaná. Jen namátkou: matka Rosalie byla odsouzena k 16 letům odnětí svobody, bratr Antonín ke 22 letům. Josef Vávra se s Hasilem setkal poprvé v roce 1990, kdy za ním přiletěl do USA.
"Tři dny jsme si povídali o rodině a jeho přechodech. Uvědomil jsem si, že jedno z největších komunistických svinstev bylo zpřetrhání rodinných vazeb. To uměli dobře," přemýšlí Vávra.
O pár měsíců později přiletěl Král Šumavy do Čech. Vzbudil nadšení, místní se na něj těšili. Podle Vávry se však našlo i několik jedinců, komunistů, kteří by ho nejradši na Šumavu nepustili. V roce 2001 ho prezident Václav Havel vyznamenal Medailí Za hrdinství. Za zastřeleného Bohumila Hasila převzal Vávra předloni cenu Václava Bendy.
I v 90 letech je Josef Hasil v dobré kondici. Pravidelně vozí autem manželku ke kadeřníkovi, jezdí na mše, nedávno natíral plot. Bedlivě sleduje i situaci v Česku, čte noviny. Do Čech už se však nevrátí. Jednak kvůli věku, také kvůli tomu, že je zde podle něj pořád spoustu komunistů, kteří po roce 1989 jen změnili kabát.
HBO točí dokument
Hasilův příběh oživil na podzim 2012 jihočeský spisovatel David Jan Žák, který o něm vydal román Návrat Krále Šumavy.
Kniha se stala bestsellerem a o zfilmování projevilo zájem několik velkých společností. Nakonec vznikne televizní minisérie v produkci Bionaut Films. Režírovat ji bude Radim Špaček.
"Do léta by měl být hotový scénář. Natáčet začneme zřejmě na konci roku. Série bude mít tři nebo šest dílů a bude vznikat poměrně dlouho, minimálně sto natáčecích dní. Příběh se totiž odehrává v několika ročních obdobích," podotýká Vratislav Šlajer zBionaut Films.
Osud slavného převaděče navíc zasáhne i diváky v Evropě a Americe. V mezinárodní koprodukci o něm filmaři ve spolupráci s HBO točí působivý dokument. "V lednu jsme pořídili první část rozhovorů. Máme asi osm hodin, právě to stříháme. Mám z toho dobrý pocit. Josef Hasil je veselý pán, má toho spoustu k vyprávění. Budeme pokračovat po celý rok," dodává Šlajer.
S Hasilem se po revoluci setkal také současný ministr kultury Daniel Herman. Na místech, kde působil Král Šumavy, pobýval už jako mladík a opravoval na hřbitově náhrobky. Předloni se ještě jako ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů pokoušel najít v Českých Žlebech neznámý hrob Hasilova zastřeleného bratra Bohumila.
"Bohužel jsme nebyli úspěšní. Těší mě však, že díky rodině byla na hřbitově instalována pamětní deska o Bohumilu Hasilovi. Pokládám za velký dluh, že ti, kdo stříleli na lidi, kteří se pokoušeli dostat na svobodu, památníky mají, ale ti, již svobodu hájili, je nemají," říká Herman.
